O nevelké obci Věžnice na Vysočině, kde žije něco přes 400 stálých obyvatel, většina Čechů nejspíš nikdy neslyšela. Přesto patří v jistém směru k průkopníkům. Od konce roku 2009 zde stojí dvě větrné elektrárny, které jsou v naší krajině na rozdíl od Německa a dalších zemí stále spíše výjimečné. Věžnické větrníky jsou unikátní také tím, že iniciativa k jejich vztyčení přišla přímo od tehdejšího starosty Josefa Málka.

„V roce 2004 začala obec provádět první studie a prošetřovat možnosti větrných elektráren. V letech 2005 až 2006 následovalo měření větrného potenciálu a pak posouzení vlivu na životní prostředí, na což navázalo územní a stavební řízení,“ konstatuje specialista rozvoje větrné energetiky ve společnosti ČEZ Pavel Prchal. Investice ve výši desítek milionů korun byla pro obecní rozpočet přece jen příliš velká, a tak se do hry dostala právě tato elektrárenská společnost. Stroje o výkonu dvou megawattů, které vystavěl a provozuje ČEZ Obnovitelné zdroje, pokryjí svou roční produkcí spotřebu pro více než dva tisíce domácností.

Zkrátka ale nepřišla ani Věžnice. Podle současného starosty Davida Drahoše přinášejí momentálně do obecní pokladny půl milionu korun ročně, což pro malou obec rozhodně není zanedbatelné. „Je to významný příspěvek,“ potvrzuje Drahoš. Radnice nemá pro „větrné“ peníze oddělený účet, prostředky jsou součástí prakticky všech investic: ať už jde o opravu místních cest, nebo obecních domů včetně školy a dalších objektů.

„Větrné elektrárny nám tady rozhodně nevadí,“ konstatuje starosta Drahoš. Dodává, že z některých částí obce na obří stožáry s vrtulemi ani není vidět. „Já mám dům na protějším kopci, takže je mám na očích pořád, jde o zvyk,“ dodává Drahoš. Před časem se dokonce nechal slyšet, že když se odněkud vrací autem a zahlédne v dálce větrníky, už ví, že brzy bude doma.

Hluk, který není slyšet

Podle starosty Drahoše z elektráren prakticky není slyšet žádný hluk, za slunečného počasí se neobjevují ani žádné odlesky. To, že tímto argumentují odpůrci v jiných obcích, kde se také objevily plány na výstavbu větrných elektráren, nepokládá za racionální. „Spíše se jim to prostě nelíbí,“ tvrdí starosta Drahoš. Že vůči větrníkům nad jeho obcí není žádný zásadní odpor, dokládá podle něho také to, že za celou dobu jejich fungování se neobjevil žádný pokus o jejich poškození nebo krádeže. Místo se naopak stalo vyhledávanou turistickou atrakcí, cílem výletníků ze širokého okolí.

Pozitivní zkušenosti s fungováním dvou věrných elektráren mají rovněž v obci Janov, která leží mezi Litomyšlí a Svitavami. Také Janov s necelou tisícovkou obyvatel patří ve větrné energetice mezi průkopníky. Tamní projekt o výkonu dvou megawattů se připravoval na pozemcích soukromých majitelů firmy Š-Bet zhruba od roku 2004. Společnost ČEZ Obnovitelné zdroje ho následně i se stavebním povolením koupila a dotáhla do úspěšného konce.

V druhé polovině roku 2009 obě elektrárny zahájily zkušební provoz a po roce přešly do provozu regulérního. Stejně jako v případě Věžnice i tyto stroje svou roční výrobou pokryjí spotřebu více než dvou tisíc domácností. Společnost ČEZ už také přispěla několika sty tisíci korun na obecní projekty – opravu místní komunikace nebo vybavení školy výpočetní technikou. Letos chce vedení obce požádat o další příspěvek.

A ani zdejší starosta Luboš Jiskra si nestěžuje na to, že by se z obřích větrníků šířil hluk. Horší to je podle něho z frekventované silnice, která spojuje Hradec Králové s Olomoucí. „Mně osobně elektrárny nevadí,“ říká starosta Jiskra. A dodává: „Obecně nemáme s oběma elektrárnami žádný problém.“

Peníze na chodník

Zkušenosti s větrnými elektrárnami mají také v Hati na Opavsku, kde je vybudovala společnost SWPOW. První vznikla už v roce 2012. Také tamní radnice dostává díky tomu peníze. „Je to částka, za kterou se třeba dá udělat nějaké množství metrů chodníku,“ uvedl před časem místostarosta Milan Šula.

Názory na elektrárny se podle něj v obci hodně liší. „Já jako fyzik a podporovatel obnovitelných zdrojů jsem toho zastáncem. Názor v obci je spíš opačný, lidem vadí, že to trošičku zhyzdilo okolí. Já ale říkám, že na druhou stranu to je pro obec a pro ty, kdo tu jezdí, určitá atrakce,“ uvádí místostarosta.

V obcích Dolní Řasnice a Krásný Les na Frýdlantsku se zase nedávno uskutečnila referenda o budoucím Větrném parku Řasnice. Obyvatelé jej výraznou většinou podpořili. „Bereme to jako závazek, abychom nadále postupovali ve spolupráci s obcemi, na jejichž území by měl větrný park vyrůst. Zakládáme si na tom, že jsme dobrým sousedem, který otevřeně komunikuje a za vybudování elektráren nabízí férové odměny či bonusy,“ říká jednatelka společnosti W.E.B Větrná energie Michaela Lužová, která slíbila vstřícnost k tamním obyvatelům.

Firma občanům už dříve nabídla kompenzaci na základě výkupních cen energií, svůj podíl by měly dostat i samy obce. Starostka Krásného Lesa Stanislava Piněvská uvedla, že by obec měla získat 400 tisíc korun.

Společný podnik

Společnost ČEZ má v plánu další větrné projekty. A vydělat by na nich díky společnému podniku mohly i obecní pokladny. Například v obci Zátor u Krnova by do sedmi let mohl vyrůst větrný park o výkonu zhruba dvacet megawattů, což odpovídá asi pěti moderním turbínám. ČEZ se letos s obcí dohodl na záměru a podepsal zde vůbec první smlouvu o spolupráci při výstavbě větrného parku. V nově vznikajících elektrárnách tohoto typu nabízí ČEZ spoluvlastnický podíl. Obdobný projekt se řeší také v sousední obci Úvalno. Jednání probíhají i v dalších krajích, kde se z hlediska větrného potenciálu vyplatí investovat.

Zájem o větrnou energii přitom měli v obci Zátor již před dvaceti lety. V anketě, kterou obec tehdy uspořádala, vyjádřilo 87 procent zúčastněných souhlas s výstavbou. Nyní by se jejich plány mohly splnit, protože se stali vůbec první obcí, která bude s ČEZ rozvíjet projekt založený na společném podniku. Právě princip partnerství je unikátní – samosprávy mají možnost podílet se na podobě projektu od jeho rané fáze a nejméně 25 let profitovat z jeho fungování.

„Postavit větrnou elektrárnu je kvůli povolovací legislativě v ČR velmi náročné a zdlouhavé. Development a výstavba jsou otázkou deseti let i více. I proto je pro nás jednání se samosprávami a přijetí projektu místními obyvateli klíčové,“ říká Jan Kalina, člen představenstva ČEZ a ředitel divize Obnovitelná a klasická energetika.

Právě součinnost při rozvoji je jedním z podstatných bodů společné smlouvy. Při vydání územního rozhodnutí založí ČEZ a příslušná obec obchodní společnost, v níž má obec pětiprocentní podíl. Díky spoluvlastnictví tak mají obce z elektrárny profit hned od samotného počátku.

„Mohou projekt ovlivňovat, jsou jednateli a díky tomu vidí takzvaně pod pokličku celého procesu. Podstatou je spolupráce, partnerství, zajištění energetické soběstačnosti a zvýšení energetické nezávislosti. Mít na svém území zdroj elektřiny bude z dlouhodobého hlediska strategická výhoda i s ohledem na budoucí vývoj a využití elektrické energie pro domácnosti i firmy v regionu,“ vypočítává výhody Kalina.

Příjmy z provozu

Těžit ze společného projektu budou zapojené obce po celou dobu fungování větrného parku. Náležet jim částečně budou i příjmy z provozu.

„Navržená lokalita pro výstavbu nijak nekoliduje se zájmy občanů ani žádným způsobem nesnižuje kvalitu života v naší vesnici. Naopak je to pro nás jedna z možností, jak pomoci ochránit životní prostředí a přitom vyrobit potřebné množství energie, bez níž si většina z nás nedokáže život představit. Současná situace nasvědčuje tomu, že před námi nejsou lehké úkoly, a proto se snažíme být alespoň o krok napřed,“ konstatuje Salome Sýkorová, starostka obce Zátor.

Roční výroba z větrného parku, který se plánuje u její obce, by pokryla spotřebu přibližně 25 obcí o velikosti Zátoru, tedy zhruba 1,2 tisíce obyvatel. „Těší mě, že jsme našli způsob, jak občany do těchto projektů více vtáhnout. Naším cílem při rozvoji obnovitelných zdrojů je ukázat lidem, že i výrobní zdroje mohou být dobrým sousedem,“ dodává Jan Kalina z představenstva společnosti ČEZ.