Když firma Primoco UAV, která vyrábí v pražském Radotíně bezpilotní systémy, začínala před osmi lety se svou produkcí, prodala třeba šest letounů ročně. Letos jich bude okolo padesáti a příští rok už zhruba sto. Byznysu se středně velkými drony výrazně napomohla válka na Ukrajině, kde mimochodem pražské stroje také létají. Firma je ale vyváží rovněž do dalších evropských zemí, ale i na Blízký východ, do Asie nebo do Afriky.

„Většina zákazníků si řekla, že už není na co čekat. Měli jsme sice hodně poptávek, ale většina zájemců nepodepsala kontrakt. Potřebovali jsme to protrhnout, což se nakonec stalo. Věřil jsem od počátku, že se to nakonec podaří. Teď je náš růst skutečně obrovský,“ říká v rozhovoru pro týdeník Hrot většinový majitel firmy Ladislav Semetkovský.

Volba vyrábět právě bezpilotní prostředky padla v roce 2014. O rok později vzlétl z letiště v jihočeských Tchořovicích první prototyp dronu s rozpětím bezmála pět metrů a s označením One 100. „V civilní sféře tehdy ve světě nic takového neexistovalo,“ vzpomíná Semetkovský, který se současně zbavil svých předchozích mediálních a softwarových podnikatelských aktivit.

Jeho firmě se podařilo vyvinout skutečně špičkový stroj. „Turecké drony Bayraktar mají životnost osm až deset letů do sestřelu. My jsme o první letadlo přišli teprve před několika týdny po roce a půl provozu,“ říká Semetkovský. I tak to byla spíše náhoda, že se ruské protivzdušné obraně podařilo český stroj „sundat“. Pro radary jsou prakticky nezaměřitelné a nepřijdou si na ně ani rušičky GPS signálu, což je běžný prostředek elektronického boje. 

„Naše letadlo dokáže létat i bez GPS, protože má vlastní navigační systém. Létáme pořád a velmi přesně,“ tvrdí Semetkovský. K bojovým akcím ale české drony neslouží. „Naše drony zbraňové systémy nevozí, dokonce se k tomu i naši zákazníci zavazují,“ říká Semetkovský. I tak je tento sofistikovaný vojenský prostředek pro ukrajinskou armádu mimořádně cenný. Když je zapotřebí zaměřit nepřátelské postavení, musíte ho v první řadě nalézt – a k tomu jsou vhodné právě i „nenápadné“ drony.

Ukrajina si ovšem nekupuje české bezpilotní prostředky napřímo, ale přes Lucembursko, Nizozemsko a Německo. „Ukrajinci sice projevili o naše bezpilotní systémy zájem, ale peníze vždy dorazí z těchto tří zemí,“ dodává Semetkovský.

Podrobnosti o českých dronech se dočtete v aktuálním vydání týdeníku Hrot