Čtyřiadvacátý únor letošního roku, tedy začátek ruské invaze na Ukrajinu, zbořil i ty poslední jistoty, které v české a v zásadě i světové energetice ještě existovaly. To je asi tak jediné, na čem se účastníci konference Transformace energetiky, pořádané minulý pátek týdeníkem Hrot, shodli.

Sektor už dříve trpěl neustále se zpřísňujícími emisními normami, požadavky Green Dealu a skutečností, že nikdo nedokázal spolehlivě odpovědět na otázku, jak se vypořádat s klimatickou změnou a zároveň zajistit energetickou bezpečnost. Výsledkem byly minimální investice do nových zdrojů s výjimkou obnovitelných, v případě Česka však ani do nich. Válka tuto nejistotu zmnohonásobila.

Podle některých je třeba vzdát se ambicí v energetice založené na plynu coby přechodném palivu a dát ještě šanci uhlí, podle jiných naopak zkapalněný plyn může v budoucnu sehrát významnou roli. Část řečníků vyzdvihovala přednosti akumulace energie formou moderních baterií, tradičních přečerpávacích elektráren nebo třeba vodíku, podle jiných to naopak není ekonomicky udržitelná cesta. Shoda panovala na potřebě stavět velké i malé jaderné reaktory, ale to není řešení blízkých let.

Ještě v jedné otázce však panelisté souzněli. Česká republika je na tom vzhledem ke své geografické poloze „na konci trubky“ ještě hůř než ostatní státy. 

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot