Na Nové kolonádě ve Františkových Lázních je liduprázdno. Kolem zahrádek místních restaurací postávají servírky a čekají na hosty, kteří nepřicházejí. Jen kousek níže, u sochy Františka, stojí hlouček lidí. Je to k nevíře, ale tvoří ho skoro všichni místní lázeňští hosté. Přišli na organizovanou prohlídku lázeňských parků a pomníků. Vítejte v místě, které je zhmotněnou krizí turistického ruchu. Dost možná ale z tohoto marasmu povstane proměna českého lázeňství. Všechny jeho roky přehlížené potíže se nyní odhalují na kost.

Smutný František

Je pár dní předtím, než vláda otevře hranice pro turisty. Kapacita lázní je využita maximálně z patnácti procent, některé hotely ani neotevřely, protože se jim kvůli pár hostům nevyplatí poslat personál do práce. Bílé lavičky u koncertního altánku osychají po dešti a nikdo se na ně neposadí. Lázně sice mohly hosty začít přijímat od 27. dubna, ale v parcích stejně nikoho nepotkáte. Se zavřenými hranicemi zůstal zejména západ Čech odříznutý od nejpočetnější klientely z německy mluvících zemí.

Františkovy Lázně jsou bez hostů ani ne poloviční. Město má zhruba pět a půl tisíce stálých obyvatel na pět tisíc lázeňských lůžek se dvěma a půl tisícem zaměstnanců. Starosta Jan Kuchař sleduje situaci s jistou mírou nervozity. „Ten výpadek je extrémní. Nemáme jiný průmysl než cestovní ruch. Počítám, že se budeme muset rozloučit s třiceti procenty příjmu našeho městského rozpočtu,“ říká. Město hospodaří ročně s přibližně 130 miliony korun.

Při pohledu do čísel od statistiků je propad ještě viditelnější. V březnu vlivem pandemie koronaviru došlo k meziročnímu propadu o 67 procent u počtu hostů a o 57 procent u počtu přenocování. Za duben a květen nejsou dosud čísla k dispozici, budou ale ještě horší. Lázně mají navíc řadu specifik, která je srážejí ještě víc než jiné části cestovního ruchu.

Musejí třeba zaměstnávat kvalifikovaný zdravotnický personál – sestry a lékaře. Každý lázeňský dům má tak větší náklady než běžný hotel. Speciálně západ Čech je v lázeňství extrémně závislý na cizincích, tvoří zhruba 60 procent klientů. Zavřené hranice znamenaly výpadek, který domácí klientela nemohla nahradit. A i kdyby ho nahradila, nedalo se jet naplno. Na pokojích mohl být jen jeden host, omezení se týkala i počtu hostů na rehabilitacích, při stravování, při léčebných kúrách. A když se omezení uvolnila, byla největší potíž v tom, že domácí hosté jezdí hlavně „na křížek“, tedy na náklady pojišťoven. S nimi si zejména lepší hotely nepovídají, protože nabízejí péči samoplátcům.

Jak nahodit lázně

Radnice Františkových Lázní se rozhodla místním podnikatelům pomoci. Do podpory investuje zhruba šest milionů korun, víc si dovolit nemůže. Dala jim 25procentní slevy na ročním nájemném, 40procentní slevy na parkoviště, úplně odpuštěn je poplatek z předzahrádek. „Mohu jim ulevit z fixních plateb, ale byznys za ně nerozhýbám,“ říká starosta.

Snaží se i okolní města. Karlovy Vary třeba oznámily vydávání městských voucherů pro hosty. Město do nich dá deset milionů (dalších 35 na svou propagaci). Lázním pomůže i stát. Vláda navrhla, že lidem přispěje 40 procenty z ceny lázeňského pobytu (maximálně čtyři tisíce korun). To by mohlo pomoci nejhorší problémy překonat. Zároveň by však bylo chybou, kdyby taková pomoc zakonzervovala starý systém.

Proč? Krize odhalila problémy, které musí lázeňství vyřešit, aby bylo napříště silnější. První problém se týká zaměstnanců lázní – lékařů a sester. V Česku jich je obecně málo. Lákají je pobídkami kraje, včetně toho Karlovarského, i blízké přeshraniční nemocnice. Z Františkových Lázní je to do nejbližšího německého špitálu jen 12, do dalšího pak 25 kilometrů. Je pak zřejmé, že udržet lékaře a sestry v lázních je náročné, ne-li nemožné. Proto také žádný z majitelů lázeňských domů ani nepřemýšlel o tom, že by nechal lékaře doma za 75 procent mzdy. Vědí, že by jim ihned odešli a už se nevrátili. O to větší náklady nyní hoteliéři mají. Řešení nedostatku lékařů a nerovný boj o ně by ovšem měl řešit stát, lázně samotné jsou na to krátké.

Další problém je ve složení lázeňských hostů a tady už mohou hoteliéři zabrat. Jestli to udělají, ukážou příští měsíce. Vláda zatím láká nové hosty dárkovými poukazy, ale není jisté, jestli to na proměnu lázeňství bude stačit. „Jsou to lidé, kteří vyhledávají slevy. Pokud příští rok sleva nebude, pojedou jinam. Lázně svoji budoucnost na hostech tohoto typu nepostaví,“ obává se Jan Kuchař, který je zároveň šéfem Sdružení lázeňských míst ČR.

Jde také o cizince. Uzavření hranic ukázalo, že na ně lázně nemohou tolik sázet. V minulosti se to stalo už několikrát. Mimo jiné v roce 2012, když Česko zavedlo biometrické pasy a ty ruské nesplňovaly standardy, což se krátkodobě podepsalo na propadu počtu hostů zejména v Karlových Varech. Tamní hoteliéři pak přetahovali klienty z jiných zemí Mariánským a Františkovým Lázním. Podruhé nastala podobná situace v roce 2016 kvůli sankcím za anexi Krymu a propadu rublu. Ve Varech tehdy začala po letech převažovat německá klientela nad Ruskou. „My nebudeme nikdy ryze českými lázněmi, ani nikdy v minulosti to tak nebylo, ale ten poměr by se měl změnit. Větší diverzita bude pro hoteliéry větší jistotou,“ říká starosta Kuchař.

Většímu počtu Čechů v lázních by podle něj pomohly dvě věci. Tou první je změna úhradové vyhlášky v podobném duchu, jak to udělalo Rakousko. Kdo se léčí v lázních pravidelně, má nižší zdravotní pojištění, protože se preventivně stará o své zdraví a pravděpodobně nebude zdravotnický systém v budoucnu tolik zatěžovat. „Dá se to spočítat i v poměru k lékům. Čím víc stát pomůže prevenci, o to víc se oddálí doba, kdy pacient bere pravidelně léky, na které stát také přispívá. Jenže toto je tvrdý byznys. Ještě jsem nezažil ministra zdravotnictví, který by šel proti farmaceutickým firmám,“ říká starosta.

S tím souvisí i druhá věc. „Lázně v Česku mají v očích veřejnosti stigma, že tu jsou staří a nemocní lidé. Je na nás a hoteliérech, abychom lákali všechny na preventivní léčbu a aktivní dovolenou. Nemůžeme cílit jen na babičky. Vždyť jsme postavili cyklostezky, propojili je a chodí nám po nich lidé s berlemi a rolátory. To by se mělo změnit,“ říká starosta. Lázně by se měly změnit už i proto, že je letos na podzim nebo v příštím roce může potkat zapsání na seznam UNESCO a s tím zvýšený zájem hostů, na něž zatím nejsou příliš zařízeny.

Morava jede

Martin Plachý je spolumajitelem sítě lázeňských hotelů Royal Spa, která má zařízení v Mariánských Lázních, Velkých Losinách, Luhačovicích či Ostrožské Nové Vsi. Firma vznikla před 25 lety, má tisícovku lůžek, přes 400 zaměstnanců… a více než padesátku z nich už musela propustit. Samozřejmě nešlo o zdravotnický personál, který by už jinak těžko sháněla. „Plánovali jsme letos tržby v objemu 500 milionů a teď jsme na minus osmdesáti. Očekávám, že bude v tržbách na konci roku stomilionový výpadek,“ popisuje spolumajitel firmy Martin Plachý. Potkaly ji přesně ty potíže lázeňských míst, o kterých mluvil Jan Kuchař. Royal Spa měla náklady na dezinfekce, úpravy prostor, personál, který se staral delší čas o menší rozdělené skupiny hostů, a přitom nemohla plně obsadit kapacitu svých zařízení. Nemluvě o období úplné uzavírky.

Přesto existovaly určité zeměpisné rozdíly. Hotely na Moravě se zavřely později a otevřely dříve než hotel Royal v Mariánských Lázních. Moravské totiž nejsou tolik závislé na zahraniční klientele a využívají je více křížkoví pacienti. „Návrat je ale pozvolný. Mám teorii, že třetina lidí už nepojede nikam, třetina se vrátí a třetina bude do poslední chvíle váhat, jestli nevyrazí k moři,“ říká Martin Plachý.

Státní poukazy, které chce vláda vydávat, vítá. Koneckonců i průzkum CzechTourismu ukázal, že 60 procent lidí by pobídky v rozhodování významně ovlivnily. Pomoc firmám byla ale podle Plachého pomalá a měla tolik výjimek, že na některou ani Royal Spa nedosáhla. „Čerpáme na úrovni nějakých tří procent z toho výpadku, který máme,“ počítá.

Třeba program Antivirus, tedy kurzarbeit, měl původně platit, i když firmy nechaly lidi čerpat dovolenou. Později se ukázalo, že musejí dostat překážku v práci, ale to už Royal Spa poslala lidi na dovolenou a mzdu jim musela nakonec uhradit ze svého. Podobně je to s příspěvky na nájmy. Nevztahují se na spřízněné osoby firem, což je zrovna případ Royal Spa. „Pak se ptáte, kam ty peníze šly. Ani v programech Covid nevím o moc firmách z cestovního ruchu, co na ně dosáhly,“ říká Plachý, jinak též viceprezident Svazu léčebných lázní.

Jeho firma krizi zvládne. A jako spolumajitel věští ještě jednu změnu: slabší konkurence odpadne a bude příležitost nakupovat a konsolidovat. Do UNESCO tak české lázně vstoupí v nové podobě, k níž by se bez krize přemlouvaly jen těžko.