Plynárenské firmy mají před sebou tučná léta. V následujících deseti letech kvůli útlumu uhelné energetiky čekají nárůst spotřeby zemního plynu na dvojnásobek. Jenže nic netrvá věčně. Evropská unie považuje plyn za fosilní palivo, které nemá v bezuhlíkové době své místo. Do roku 2050 chce jeho spotřebu v Unii stlačit na minimum. To se týká i Česka. „Neočekáváme, že by se zemní plyn přestal po roce 2050 zcela spotřebovávat. Spíš se počítá s tím, že se emise CO2 vypouštěné při spalování zemního plynu budou kompenzovat ve formě nějaké absorpční schopnosti lesů, zalesňováním a změnou využití zemědělské půdy,“ tvrdí šéf Pražské plynárenské Martin Pacovský.

V čele Pražské plynárenské jste od poloviny ledna, co se od té doby ve společnosti změnilo?

Dva měsíce jsou na nějakou zásadní změnu poměrně krátká doba. Připravuji na pár let dopředu draft strategie firmy. Hodně jsem se zabýval budoucností plynárenství, kde budou plynárny v bez emisní energetice, jak budou vypadat v roce 2050.

Je zemní plyn pro využití v energetice stále ještě perspektivní?

Máme tu dvě časové roviny. První je mezi současností a řekněme zhruba rokem 2033, kdy zemní plyn určitě nahradí spalování uhlí. I proto je v následujících deseti letech očekávána velká expanze spotřeby plynu, proti současnosti až na dvojnásobek. V praxi to znamená, že všechny zdroje, které spalovaly uhlí, se buď zavřou, nebo předělají na zemní plyn.

Útlum zemního plynu se musí řešit teprve po roce 2035. Již se vedou diskuse, jestli to bude vodík, zda se nejdříve začne vodík přimíchávat do zemního plynu, který se tak bude postupně ozeleňovat. Už se také řeší, zda se bude produkovat vodík ideálně z elektřiny vyrobené z větru nebo fotovoltaiky. Tady může mít Česko problém, protože nemá dostatečně instalovanou kapacitu v obnovitelných zdrojích na to, aby mohlo nějak rozumně vodík vyrábět.

Znamená to, že Pražská plynárenská nebude po roce 2050 obchodovat se zemním plynem?

Neočekáváme, že by se zemní plyn přestal po roce 2050 zcela spotřebovávat. Spíš se počítá s tím, že se emise CO2 vypouštěné při spalování zemního plynu budou kompenzovat ve formě nějaké absorpční schopnosti lesů, zalesňováním a změnou využití zemědělské půdy.

Je ale jasné, že se to bude muset po roce 2040 nějak vyřešit. Nejvíc se situace dotkne tepla, vytápění, kde je plyn v Česku nejvíce využíván. Pro Prahu je největší výzvou, jak bude po roce 2040 vypadat centrální zásobování teplem z Mělníka. Diskuse je na stole.

Jak budete nahrazovat plyn vodíkem?

K tomu bych potřeboval věšteckou kouli. Prvním krokem je, že se bude vodík zeleně vyrábět a přimíchávat do zemního plynu. Otázkou je, jak zeleně jej produkovat, z jakých zdrojů.

Těžko můžeme srovnávat Německo a Česko. Německo má všude větrné elektrárny. Tam, když foukne a jsou negativní ceny elektřiny, tak vyrábí vodík, protože ten je podle mě optimální na ukládání energie. Určitě lepší než bateriová úložiště.

Už máte nějaký nový projekt na využití vodíku?

V našem areálu v pražské Michli, kde chceme postavit fotovoltaické panely, vodíkovou stanici, se bavíme s dopravním podnikem a pražskými službami, že se koupí jeden vodíkový autobus a jedno popelářské auto. Aktuálně k tomu běží studie, chci mít postavenou vodíkovou stanici relativně rychle, protože musíme všechno vyzkoušet.

Firma dodává plyn spíš menším a středním odběratelům, kteří ale stále více investují do energetických úspor. Nebojíte se v následujících letech propadu poptávky?

Je několik protichůdných směrů. Může nastat situace, kdy se spousty zákazníků budou odpojovat od centrálních zdrojů tepla, postaví si kotle v rodinných nebo činžovních domech. A to jsou většinou instalace na zemní plyn.

Ano, zákazníci budou šetřit, zateplovat. Pořád si ale myslím, že vytopit v zimě byt fotovoltaickým panelem je hudba budoucnosti. Naše dceřiná společnost Prometheus umí postavit kotelny pro rodinné a bytové domy. Spolupracujeme s developery, kde je náš byznys model instalovat a provozovat kotelnu. Také děláme joint venture s městskými částmi, přebíráme třeba provoz a investice do vytápění školek, škol.

Centrální zásobování teplem v takovém rozsahu, jako má Praha, určitě zůstane. Není naší ambicí jej převzít. Je to o nějaké symbióze, někde bude lepší mít kotel a jinde centrální zásobování.

Stoprocentním akcionářem Pražské plynárenské je Praha. Jaké úkoly máte od města?

Udělat dlouhodobější strategii a plynárnu posunout směrem do obnovitelných zdrojů a energetiky. Rozšířit portfolio služeb a nabídky. Teď jsme vnímáni jako dodavatel plynu, v budoucnu to chceme změnit, aby nás zákazníci vnímali i jako dodavatele tepla.

S výrazně nižším podílem zemního plynu?

Stále mě tlačíte k tomu, abych vám řekl, že ty trubky vypneme? Nevypneme, pořád v nich něco poteče i po roce 2035.

Jak zvýšíte podíl obnovitelných zdrojů?

Chceme stavět integrované řešení – fotovoltaika, baterie, vytápění nebo nějaké tepelné čerpadlo. V posledně jmenovaném hodláme být lídry, tepelné čerpadlo nemusí být výjimkou ani v Praze.

Pracoval jste pro Skupinu ČEZ, kde jste se staral o akvizice, plánujete něco podobného i v Pražské plynárenské?

V ČEZ jsem dělal akvizice i obnovitelné zdroje. Tím, že jsem měl na starost i Francii a Německo, jsem hodně nasál ducha obnovitelných zdrojů. Akvizice se nedají vyloučit, ale otázkou je, kdy, kam a za jakou cenu.

Bude na trhu něco zajímavého ke koupi?

Uvidíme. Osobně bych byl velice opatrný, protože musíte kupovat nejen za dobrou cenu, ale akvizice musí také zapadnout do naší strategie.

Teď jsme ve fázi, kdy připravujeme dlouhodobou strategii. Pojďme se podívat, jaká je naše nabídka, co chceme poskytovat našim zákazníkům, pak si můžeme říct, co umíme sami, co naopak neumíme a zda něco takového potřebujeme. Pak se třeba můžeme podívat po trhu.

Energetické společnosti jsou obecně považovány za stroje na peníze. Platí to i v Praze?

Máme standardní regulační model jako jakákoliv jiná plynárna nebo distribuce plynu. Netvrdil bych, že jsme stroj na peníze, ale našemu relativně velkému investičnímu programu odpovídá i regulovaný výnos.

Teď začala nová regulační perioda, vidíme dalších pět let před námi jako celkem náročných ve smyslu investice do soustavy, digitalizace.

Chápe majitel, že i kvůli pandemii a velkým investicím možná nebudete přispívat do městské kasy jako v předchozích letech?

Plánujeme, že budeme přispívat do kasy tak jako doposud. Rozhodně nebudeme investovat na úkor výše vyplácené dividendy.

Městská kasa bude prázdná, tlak na výplatu dividend bude velký. Jste schopni navýšit platby?

Musíme udělat nový model fungování skupiny. Víme, jak bude vypadat regulace, distribuce, ale musíme udělat nový pětiletý plán. Ten budeme prezentovat akcionářům, bude zahrnovat i výplatu dividend. Předpokládám, že jako každý správný akcionář nás i Praha bude tlačit do maximální výplaty dividendy.

Management městských firem bývá spojován s politikou a pozicemi na magistrátu. Vnímáte nějaké politické tlaky?

Necítím politické tlaky. Šel jsem do toho, protože Pražská plynárenská je z mého pohledu zajímavá firma. Je v solidním stavu a má potenciál se rozvíjet. Město má svůj klimatický plán a my s ním vedeme diskusi, jak k němu přispět. Chceme více spolupracovat s dalšími městskými firmami a také odevzdávat městu slušnou dividendu. To jsou jasné parametry mého zdejšího působení a věřím, že to tak bere i politické vedení Prahy. Ale samozřejmě jako každý manažer můžu být odvolán.

Budou zase volby, například...

Je to tak, ale dobře vím, že každá funkce má svou životnost. Mě to baví, protože je to zajímavá práce, a chci tomu dát všechno, ale to neznamená, že se vždy a ve všem budu shodovat s akcionářem.

Zkusíte i nějaké aktivity mimo energetiku? Například ČEZ má vlastního telekomunikačního operátora.

Myslím, že jsme plynárna, tak se máme zabývat plynem a obnovitelnými zdroji. Zatím nevidím nějaký prostor pro expanzi do dalších oborů. Chceme dělat vodíkové stanice, máme zde CNG síť, kterou provozujeme, ale že bychom se pouštěli úplně mimo energetiku, si nemyslím.

Jeden čas jste CNG velmi propagovali, ale už dlouho o něm není slyšet...

Jsem přesvědčen, že v následujících deseti letech bude CNG dobře sloužit. Je to hodně o nabídce automobilů. Jsme spojeni s tím, jestli Škoda a další budou ještě CNG pohon vyrábět. Nyní uvedla Škodovka Scalu v CNG variantě, takže myslím, že to ještě pár let vydrží. Pokud bychom chtěli někde expandovat, tak myslím, že bychom měli mít lepší pokrytí CNG stanic. Chystáme například stanici, kde bude CNG čerpat pro svoje auta Rohlík. Mimochodem, loni se spotřeba CNG zvedla i kvůli tomu, že většina rozvážkových služeb jezdí na toto palivo. Pro nás je to tedy růstový segment, ale víme, že v jeden okamžik se to obrátí. S tím musíme počítat.

Pak nastoupí vodík, nebo elektromobily? Přemýšlíte o tom?

To je otázka za milion dolarů. Dal jsem nedávno na svůj LinkedIn anketu, zda bude městská doprava a dodávkové automobily spíše na vodík, nebo na elektřinu, nebo se ještě v roce 2025 nebude vědět. Odpovědi se rozdělily přesně na tři stejně velké skupiny.

My jako plynárna určitě budeme vodík coby palivo pro auta a autobusy podporovat. Minimálně připravíme pilotní projekt. A máme před sebou deset let čekání na finální rozhodnutí.

Myslím, že plynárna zapadá do klimatického plánu Prahy velmi dobře a role plynu v příštích patnácti letech spíše poroste, než že by klesala. Pak se můžeme bavit, co bude v trubkách po roce 2035.

To je pro nového šéfa příjemné, nastupovat do firmy, jejíž trh v příštích letech poroste, ne?

Má to svůj rub. Trh je velmi konkurenční. My jsme hodně dobří v distribuci a nyní se musíme zaměřit na obchod a postavení kompletní nabídky. Jsem přesvědčen, že Pražská plynárenská má hodně velký potenciál.

Jak je na obchodě vidět covid? Jsou lidé více doma a více vaří?

Více vaří i více topí. Na druhé straně je zde obrovský pokles v hotelnictví, gastronomii i službách. Takže se nám to vyrovnává.

Do firmy jste nastoupil v lednu. Udělal jste nějaké podstatné personální změny nebo o nějakých uvažujete?

Určitě jsou zde místa, kde je potřeba zapracovat a přivést na ně nějakou novou kompetenci. Jedním z mých strategických cílů je digitalizace. Chtěl bych vytvořit skupinu, která se bude zabývat vývojem digitálních produktů. To bude potřeba postavit prakticky na zelené louce. Také expandujeme v oblasti komplexních řešení, tak tam budeme muset asi také personálně posílit. Ale na řadě pozic máme výborné odborníky.

Jste také spoluvlastníkem dvou malých pivovarů v Jarošově a ve Znojmě. Jak prochází tento byznys covidovou krizí?

Máme velké štěstí s Jarošovem. Ukazuje se, že když děláme dobré a kvalitní pivo a k němu máme značku relativně známou i mimo region, tak to pomáhá. I v Praze lidé vědí, že existuje jarošovské pivo. Takže se daří prodávat pivo mimo náš region, což vůbec nebyl náš původní plán. Nikdy jsme nechtěli prodávat pivo dál než 50 kilometrů od komína. Pan Harašta (druhý vlastník, který teď řízení firmy převzal – pozn. red.) kdykoli, když jsem chtěl prodávat pivo jinde, křičel, že jen přes jeho mrtvolu, a nyní řeší prodej v Albertech v Praze. Je to nějaká odpověď na covid. Ale v Jarošově jsou zákazníci velmi loajální a chodí si pro pivo pravidelně a stále. Mám z toho velkou radost.

A Znojmo?

Tam je situace trochu horší. Je to turistické město, které v krizi trpí. Je to navíc vysloveně regionální pivo. Ale také je tam pěkné, jak krize posunuje lidi ke kreativním řešením. Začali jsme provozovat pojízdnou prodejnu piva, což byla obrovsky úspěšná záležitost. Domluvili jsme se se starosty vesnic a ti oznamovali obyvatelům, kdy přijedeme. A lidé si pro pivo opravdu chodili a hodně. Ale kvůli opatřením jsme museli skončit.

Naše výhoda je, že naše pivovary jsou sice malé, ale ne tak malé, aby si nemohly dovolit obchodního a marketingového ředitele.

Skoro by se dalo čekat, že nyní budou malé pivovary na prodej, než že by se stavěly nové...

To teprve přijde. Nejspíše v létě.

Martin Pacovský (48)

• Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, titul MBA získal na Rochester Institute of Technology.

• Od ledna 2021 je předsedou představenstva Pražské plynárenské. Není to jeho první angažmá v energetické firmě, dlouhá léta pracoval pro společnost ČEZ.

• Jako risk manager pracoval pro VC fond Inven Capital se zaměřením na čisté technologie.

• Spoluvlastní také dva malé pivovary v Jarošově a ve Znojmě.

S příspěním Pavla Párala

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.