Kauza „arktického Černobylu“ dobře ilustruje poměry v současném Rusku. Prolíná se tu ekologická havárie s bojem o moc mezi ruskými miliardáři a vliv ruského novodobého cara Vladimira Putina, který vládne zemi od roku 2000 a změnou ústavy může být v úřadě až do roku 2036.
Za obrovským únikem ropy na Sibiři stojí firma Nornickel, jež je největším světovým producentem niklu a palladia. Podnik zprivatizoval v devadesátých letech Vladimir Potanin. To z něj učinilo nejbohatšího Rusa, jeho jmění v současnosti přesahuje 23 miliard dolarů.
V květnu došlo k první velké havárii a úniku dvaceti tun nafty do přírody, na konci června a během července se pak přišlo na další menší úniky ropných látek. Vše jde na vrub společnosti spadající do koncernu Nornickel.
Kritika z Kremlu
Na ruské poměry je zarážející ostrá kritika právě od Putina, který požaduje, aby společnost, kde Potanin drží 34 procent, zaplatila obrovskou pokutu. Měla by být v „dobrovolné“ výši 147,5 miliard rublů (49 miliard korun). To je asi třetina loňského zisku skupiny a 15násobek toho, co vyčíslila samotná firma. Putin zdůraznil, že Potanin ponese v plné výši finanční náklady na odstranění ekologické katastrofy. Nornickel ale s výší odškodnění nesouhlasí.
I když už v minulosti vyšlo najevo, že těžařská společnost poškozuje životní prostředí na severu Sibiře, vládce Ruska nikdy takto otevřeně Potanina nekritizoval. Nornickel je od roku 1995, kdy firmu Potanin zprivatizoval, jednou z nejziskovějších těžebních společností na světě, upozornil deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Putinův útok na firmu by ji mohl výrazně ekonomicky poškodit.
Vypadá to, že Potanin ztratil důvěru vládce Kremlu na úkor dalších oligarchů. Druhý největší podíl ve firmě má Oleg Děripaska (27,8 procenta), jenž chce skupinu ovládnout. Ten je zakladatelem druhého největšího světového producenta hliníku Rusal. Časopis Forbes napsal, že si jdou oba magnáti po krku.
Děripaska má naopak s Putinem nadstandardní vztahy, podle The Financial Times dokonce pomáhal prezidentovi vyprat peníze přes jeho firmy, jako je výrobce automobilů GAZ.
Válka o vliv
Firma Rusal oznámila, že požaduje změny ve vedení podniku. Kromě většího důrazu na bezpečnost požaduje i přesunutí sídla z Moskvy do Norilsku, aby byl management blíže svým provozům. V oficiálním prohlášení zpochybnila i kompetentnost současného vedení firmy.
Spor se vede také o výši vyplácených dividend, což Potanin odmítá. Ještě před havárií chtěl peníze investovat do dalšího rozvoje firmy. Rusal je naopak finančně závislý na výplatě peněz, aby mohl splácet vlastní dluhy. V minulém roce získal ze svého podílu těžaře niklu přes miliardu dolarů.
Pokud Nornickel nebude splňovat mezinárodní standardy udržitelnosti, bude mít problém u evropských investorů, varoval Rusal. Potanina kritizují také ochránci přírody z organizací WWF a ruské pobočky Greenpeace. „Potanin se snaží skrýt skutečný rozsah tragédie. Odpovědné úřady, které ovládá, záměrně utajují pohyb kontaminujících látek směrem do Severního ledového oceánu,“ odsoudil poměry v arktické oblasti hydrogeolog Georgij Kavanosjan. Podle některých ekologů je celá oblast arktického ekosystému nenávratně poškozena.
Průmyslové město Norilsk vzniklo jako součást systému pracovních táborů Gulag v roce 1935. V současné době je považováno za jedno z nejznečištěnějších měst na světě.
S přechodem na elektromobilitu poptávka po niklu a palladiu společně s cenou stoupá, a proto se jedná do dalších let o výnosný byznys. Nornickel provozuje i rafinérii niklu a kobaltu ve Finsku, kde vyrábí součásti baterií ve spolupráci s německou společností BASF. Továrna se má stát součástí celoevropského systému recyklace akumulátorů.
