Vezměte kus zinku, dejte ho do zkumavky a polijte kyselinou chlorovodíkovou. Unikající plyn, jehož vznik se projevuje bubláním směsi, jímejte za pomoci hadičky do připravené misky. Tu opatrně vezměte a přiložte k ní zapálenou sirku. Vyšlehne modrý plamen a ozve se pořádná rána. Důkaz, že se vám chemickou reakcí podařilo vyrobit vodík. Plyn, který má dle mnohých velkou budoucnost. Prosadit se má v následujících letech v energetice, dopravě a dalších sektorech ekonomiky. Fascinaci prvkem, o který se ještě nedávno zajímali jen energetičtí fajnšmekři, již propadly nejen malé společnosti, ale i giganty, jako je ČEZ, Orlen Unipetrol nebo Sev.en. Vedle dostavby Dukovan a přerozdělení miliard z Modernizačního fondu se stal vodík ústředním tématem české energetiky posledních měsíců. Doba je skutečně těhotná vodíkem. Máme ale problém – pokud chceme i za pomoci vodíku pokračovat v budování bezuhlíkové ekonomiky, musíme najít způsob, jak větší množství vodíku vyrábět ekologicky. To zatím ne umíme. Víc detailů a informací k vodíku najdete v hlavním tématu nového vydání týdeníku Hrot.

O tom, že vodík má před sebou velkou budoucnost, asi nikdo nepochybuje, naopak o tom, jakou budoucnost má před sebou sčítání lidu, již jisté pochybnosti jsou. Zvlášť v situa ci, kdy nás stát nutí do dotazníků vyplňovat i informace, které by už dávno měl mít k dispozici. Z toho důvodu jsme se v týdeníku Hrot podívali, proč je sčítání nutné a co vlastně přináší. Některá zjištění jsou více než překvapivá. Třeba to, že bez pravidelného sčítání nebudeme vědět, kolik že nás to vlastně v Česku žije. Jasně, máme registr obyvatel, v něm ale nejsou zohledněni všichni zemřelí a ti, kteří se odstěhovali do zahraničí. ČSÚ k údajům z posledního sčítání z roku 2011 pouze přičítá narozené a odečítá zemřelé. Možná by v tomto případě jen stačilo zlepšit fungování registru.

I v covidové době lze najít dostatek pozitivních zpráv. Svědčí o tom i příběh Martina Kofroně, veterána z Afghánistánu. Překonal své poranění páteře z mise, prodal dům, investoval veškeré své úspory, po hlavě se vrhl do světa byznysu a teď stojí před bodem zlomu. Brzy pošle na trh vlastní cvičební náčiní, které ho dostalo z nejhoršího. Kofroň je sympaťák a dříč, i proto v Hrotu věříme, že jeho byznysový příběh bude mít happy end.

Tím možná skončí i sté výročí, které od svého založení slaví komunistická strana. Ubývají voliči i volební témata a návrhy typu komerční banky vlastněné státem na změnu trendu stačit nebudou. Doufejme, že komunistická strana po letech skončí tam, kam dávno patří, v zapomnění.

V novém Hrotu samozřejmě najdete další nové informace a skvělé texty. Třeba rozhovor s bývalým guvernérem centrální banky a předsedou dozorčí rady ČSOB Zdeňkem Tůmou o tom, proč je požadavek, aby ČNB, která má záporný kapitál, posílala peníze do rozpočtu, mimo jeho chápání. Nebo článek o vycházející hvězdě, aktivistickém advokátovi Janu Langmeierovi, který se angažuje v největších kauzách v zemi a hlasitě tepe do vládců skupiny Arca i Michala Mičky. Příjemné čtení.