Nevyhovující podmínky, špatná zdravotní péče, sebevraždy. To jsou důvody, proč dochází ve věznicích k předčasným úmrtím. Oficiální data ale americká vláda veřejnosti neposkytuje. Agentura Reuters se v největších věznicích v USA snažila vypátrat, jaká panuje situace ve vězeňství. Jedním z případů, které provázejí pochybnosti, je uvěznění Harveyho Hilla. Měl obtěžovat manželku nadřízeného tím, že stál před jejich domem. Přestupek měl být vyřešen pokutou 500 dolarů.

Změnil se ale v neoficiální rozsudek smrti. Hill zemřel ve vazební cele poté, co musel být zpacifikován třemi dozorci. Po jejich zásahu po několika hodinách zemřel. Podobných případů novináři vypátrali 7571 v časovém období 2008 až 2019. Během deseti let počet úmrtí stoupl o 35 procent.

Řada z tragických událostí je podobného rázu jako v případě Hilla. Jedná se o drobnější přestupek, který se nestačil projednat u soudu. Ve vazbě došlo k 4998 případům úmrtí, dvě třetiny z celkového počtu tedy připadají na vazební věznice. Tyto kauzy podkopávají důvěru v základní pravidlo soudního systému právního státu – presumpci neviny. Dokud není obžalovaný odsouzen, má na něj být pohlíženo jako na nevinného.

Je to obrovský problém

„Mnoho lidí umírá a nikdy nebyli odsouzeni. To je skutečně obrovský problém,“ reagoval na čísla zvláštní zpravodaj OSN pro mučení a další nelidské zacházení Nils Melzer. „Ve všech těchto případech musíte zajistit řádný proces, podmínky humánního zadržení a poskytnout lékařskou péči,“ zdůraznil švýcarský odborník na mezinárodní právo.

I když občanská práva přiznává všem americká ústava, v praxi se těžko prosazují. Čtrnáctý dodatek Ústavy USA garantuje zadrženým spravedlivé zacházení v době, než dojde k soudnímu projednání. Slovo „spravedlivý“ je ale předmětem výkladu jednotlivých soudních porot. Nejvyšší soud také zakázal „úmyslnou lhostejnost“ k vážným lékařským potřebám vězňů. Prokázat úmysl je ale velmi obtížné.

Souběh několika faktorů a pochybení může vést k tomu, že se z krátkého pobytu ve vězení za přestupek stane otázka života a smrti. Řada věznic nemá vymahatelné standardy pro provoz ani pro lékařskou péči. Ve vyšetřovacích vazbách skončí spíše chudší Američané, již nemají prostředky na zaplacení kauce. 

Dva tisíce z prozkoumaných 7571 případů podezřelých úmrtí jdou na vrub sebevraždám, kdy si zadržení vzali život kvůli psychickému zhroucení. V 1500 případech to bylo ještě před vynesením verdiktu soudu. Polovina tragických případů připadá na Afroameričany, jako byl Hill. 

Ve věznicích je hodně barevných

Černí Američané jsou ve věznicích zastoupeni nadproporčně. Na celkovém počtu vězňů se podílejí z 33 procent, přičemž v americké populaci jsou zastoupeni 12 procenty, vyplývá z analýzy think-tanku Pew Research Center. Běloši mají podíl na uvězněných 30 procent, celkem jich je v populaci 63 procent.

V absolutních číslech počet Afroameričanů ve federálních a státních věznicích klesá. Na konci roku 2018 jich bylo celkem 465 200, což znamená pokles o 21 procent oproti roku 2006. Počet bělochů ve stejném období poklesl o 15 procent na 430 500. Stoupá ale počet vězňů latinskoamerického původu. Od roku 2006 jejich počet vzrostl o pět procent na 330 200. To souvisí s tím, že jejich počet roste i v americké populaci. 

Americké vězeňství není unifikované, řada věznic na státní a lokální úrovni spadá pod pravomoci místní policie a šerifů. Takových zařízení je přes dva tisíce a zadržují 1,9 milionu lidí. Federálních věznic je pouze 110 s 230 tisíci vězňů. Celkem je v Americe za mřížemi 2,3 milionu obyvatel. Při přepočtu na 100 tisíc obyvatel jsou Spojené státy první na světě, porážejí i Salvador nebo Turkmenistán. 

Džungle za mřížemi

Místní věznice jsou výrazně podfinancovány a potýkají se s nedostatkem personálu. Samosprávy často lékařskou péči o zadržené přesouvají na soukromé agentury. Neexistují ale žádné právně závazné standardy bezpečné péče o vězně. Jen 28 z 50 států zavedlo vlastní pravidla. 

Získat oficiální údaje o úmrtích v amerických kriminálech je nemožné, zakázal to zákon z roku 1984. Federální ministerstvo spravedlnosti tajnosti obhajuje tím, že pouze tak budou místní šerifové tragické případy hlásit. Pokud by byly údaje veřejné, mohli by je zamlčovat. Utajení fakticky konzervuje současný stav, kdy není možné srovnávat míru úmrtnosti vězňů v různých zařízeních. Pozůstalí po mrtvých vězních mají ztíženou možnost domoci se odškodnění, když není možné prokázat, zda je konkrétní věznice horší než ostatní. 

„Pokud je někde vysoká úmrtnost, znamená to, že věznice má problémy,“ vysvětlila Julie Abbateová, jež dříve pracovala na ministerstvu spravedlnosti a dohlížela na dodržování lidských práv. Poskytování dat by podle ní zvýšilo tlak na nápravu nejhorších věznic.

Jejich šéfové se snaží – i přes neveřejné statistiky – počty tragických případů zamaskovat. Často vykazují vraždy nebo sebevraždy jako případy nehody či vážné nemoci. Pokud je zdravotní stav vězňů kritický nebo beznadějný, předčasně je propustí, aby nezemřeli ve věznici. Reportéři Reuters tvrdí, že se počty úmrtí ve věznicích od roku 2009 zvyšují. V posledních letech překročily 1,5 úmrtí na tisíc vězňů.