Kultura po dvouletém covidovém deliriu přece jen ožívá, do své původní formy má však stále daleko. Hudební všeuměl Michal Dvořák, producent, promotér, skladatel i podnikatel v jedné osobě, to dokáže moc dobře posoudit. Vždyť aktuálně má jeden koncert za druhým s Lucií, se kterou s přestávkami hraje od roku 1986, spojil síly s podnikatelem Richardem Fuxou v projektu iMucha, jehož součástí je hudební show i digitální výstava na Pražském hradě, a v neposlední řadě v srpnu chystá šestý ročník festivalu Soundtrack Poděbrady, který založil. 

Doba je podle něj nadále obtížná. „Pořadatelé jsou pod tlakem vyšších nákladů na všechno. Stejně tak domácnostem zbývá méně na zábavu a kultura je prostě zbytná potřeba,“ hodnotí vliv vysoké inflace na pořadatele kulturních akcí všeho druhu. 

Peníze se sice do kultury postupně vracejí, ale všeobecná nejistota spojená s válkou na Ukrajině a ekonomickým zpomalením všechny stále udržuje v obezřetnosti. Sám si netroufá tvrdit, jaká bude situace za pár měsíců.

„Zatím těžko říct, kolik peněz se do kultury vrátilo. Na něco se chodí víc, na něco málo. Asi se to nedá zobecnit. Showbyznys je teď hodně naruby a neexistuje smysluplná predikce, která by někomu vyšla,“ dodává dlouholetý klávesák Lucie a autor filmové a scénické hudby. 

Podle něj se zejména na velkých koncertech a festivalech projevuje fakt, že lidé opět chtějí společně sdílet hudební zážitky. „Venkovní akce jsou na tom určitě líp než ty interiérové. Lidé chtějí chodit ven, když byli dva roky zavření doma. Chtějí opět zjistit, že na planetě žijí i jiní lidé než jejich rodina a pes. Takže určitě jsou na tom líp hudební festivaly než třeba divadla a kina. Na druhou stranu se chodí na věci, které by člověk považoval za mrtvé, a na nové věci se naopak chodí málo. Chová se to tak nějak divně,“ zamýšlí se Dvořák. 

Jeho aktuálně největším projektem je „muchovská“ trilogie, již organizuje a financuje společně s byznysmenem a vládcem skupiny BigBoard Richardem Fuxou. Ten je zároveň vlastníkem rozsáhlé sbírky děl Alfonse Muchy po Ivanu Lendlovi. Projektu obětoval tři roky života a vsadil na něj své celoživotní úspory. Aktuálně spustil jeho poslední fázi, kterou je imerzivní expozice obrazů secesního velikána v Jízdárně Pražského hradu. 

„Teď nastupuje nejtěžší část, kdy ten projekt musíme prodat,“ směje se Dvořák a vysvětluje, že pražská expozice má sloužit zejména jako showcase pro zahraniční zájemce.