Tentokrát začnu profilovým rozhovorem Hrotu s šéfem firmy Driverama Holdings, která chce uspět na západoevropském trhu ojetých pětatřicátníkem Stanislavem Gálikem, rodákem z Bojnic. Hlavně proto, že Gálik, který začal s podnikáním v oblecích na míru, mluví hodně chytře o byznysu, který je navíc sám o sobě zajímavý. Ekonomové to označují za asymetrickou informaci, když prodávající ví o ojetém autě po záruční lhůtě mnohem víc než kupující. Ten očekává, že neuslyší pravdu, a proto nechce zaplatit požadovanou cenu.

Dochází tak ke specifickému tržnímu selhání, jehož výsledkem je nižší objem transakcí, než by musel být. Dát zákazníkovi plný vhled a nic mu netajit je - spolu se smluvní možností vrácení ojetiny - způsob, jak asymetrii omezit a efektivnost trhu zvednout. Gálik také mluví o štěstí, kdy se někomu podaří být ve správnou chvíli na správném místě, což je faktor, který nelze nahradit, a zrovna obchodu s ojetými vozidly fouká momentálně vítr do plachet. Nádherná postcovidová kombinace: peníze jsou, chuť nakupovat taky, ale čekací lhůty na nová auta jsou delší než kdy jindy.

Ne všechny byznysy jedou na vlně oživení, už kvůli tomu, že někde se zkrátka nedostavilo. Malé řemeslné pivovary, které v uplynulých deseti patnácti letech přispěly k oživení české pivovarnické scény a přiměly i ultrakonzervativní velké firmy k experimentům (svrchně kvašený „ale“ z Budvaru budiž příkladem), jsou svým způsobem obětí geografie.

Ty, jež spoléhaly na zahraniční turisty v centru Prahy nebo Českého Krumlova, na tom eufemisticky řečeno nejsou dobře, zatímco ty, které se od začátku zaměřily na domácí klientelu, třeba na sídlištích, přežily o hodně lépe a pochvalují si loajalitu místních. Ve skutečnosti počet malých řemeslných pivovarů roste, přibývají nové a z těch existujících to automobilů, nadobro vzdal málokdo.

Od nejstaršího iontového nápoje doporučuji prostřednictvím Hrotu zamířit ke hvězdám. Článek o „ambiciózním projektu" ryze českých družic, které mají zkoumat, z čeho jsou asteroidy a zda by se jejich složení dalo využít, stojí za přečtení. Ty uvozovky jsou tam ne proto, že by skutečné ambice projektu chyběly, ale protože jde z hlediska financování vědy a výzkumu o terminus technicus.

Ve světě se dějí velké věci, jež je potřeba včas popsat a zachytit ducha doby. Kdo věděl, že Turecko se etablovalo jako výrobce bojových dronů, vyráběných firmou prezidentova zetě? Jsou levné, relativně jednoduché a překvapivě účinné. Takový kalašnikov mezi bezpilotními letouny díky poměru cena/výkon nachází ve světě hodně zájemců, kontrakt podepsali i Poláci.

Volkswagen vyráběl mimo vozidel ve vlastní režii také uzeniny, které získaly kromě výrobního čísla a označení VW Originalteil i velmi dobrou pověst u zákazníků daleko od tamních kantýn. Já třeba o jejich existenci neměl potuchy a teď spojuji premiéru s derniérou. Hrot totiž zachytil, že curry bockwurst bude propříště vyráběn ve VW nikoli z masa, ale z chlebovníku. Nevím, jestli je nezbytně nutné zaměstnancům ve Wolfsburgu tento druh pokroku závidět.

Čtěme, dokud můžeme. Hrot píše i o věcech posledních, avšak velmi moderně pojednaných, třeba o předplacených pohřbech jako o finančním produktu, poslední investici, jak říkají zakladatelé nového českého startupu s názvem Důstojné rozloučení. I dárkové poukazy prý budou.