Každá doba má svá klíčová slova; zažili jsme tak toleranční patent, amerického brouka, normalizaci, chozrasčot i privatizaci. Číňané dnes mají rektifikaci. Nazývají tak proces, jímž strana a vláda napravují poměry v tamním sektoru finančních technologií. Zároveň to slovo dobře slouží jako anatomické vodítko, kam že ona náprava míří.

Dosud posledním nedobrovolným objektem tohoto procesu je Didi Global, provozovatel internetové taxislužby Didi, čínské verze Uberu či Boltu. Posledního června se jeho akcie začaly obchodovat na newyorské burze, když předtím během nabídky institucionálním investorům vydělal 4,4 miliardy dolarů.

Byla to největší primární emise akcií čínské firmy v New Yorku od roku 2014, kdy se takto etabloval elektronický obchod Alibaba. Čínský Amazon, jak se firmě přezdívá, si přišel na tehdy rekordních 25 miliard dolarů.

Dvoudenní sláva

Vstup Didi na burzu byl skromnější, ale skromnost je relativní. Firma má jen v Číně 13 milionů řidičů a 377 milionů klientů a po loňské ztrátě vydělala za první letošní kvartál téměř 900 milionů dolarů provozního zisku (při obratu 6,5 miliardy dolarů, z čehož zhruba šest miliard vygenerovala doma). Nabídka akcií jí přiřkla hodnotu zhruba 80 miliard dolarů.

Newyorská sláva vydržela dva dny. V pátek 2. července oznámil čínský internetový regulátor, že podrobí Didi (a dvě další firmy, o nichž ještě bude řeč) důkladné prověrce, zda správně nakládá s klientskými daty. Průšvih visel ve vzduchu; akcie Didi v reakci na to klesly o pět procent.

Jak dlouho trvá čínským vládním ajťákům, než přezkoumají nakládání s údaji téměř 400 milionů lidí? Sfouknou to za víkend. Již v neděli 4. července regulátor zakázal taxislužbě přijímat nové klienty a vzápětí nařídil elektronickým obchodníkům zastavit prodej její smartphonové aplikace. Má totiž „problém s vážným porušováním zákonů o sběru a využití osobních informací“ svých klientů, citoval list Financial Times prohlášení úřadu. Akcie Didi v New Yorku poté poklesly o dalších 25 procent (viz graf).

Daniel Deyl

Firma zareagovala poslušně. „Velmi děkujeme úřadům, že nás na chyby upozornily,“ provedl Didi Global sebekritiku, jak se kdysi říkalo v Gottwaldově Československu (a samozřejmě i v Maově Číně). „Budeme se plně věnovat rektifikaci,“ praví prohlášení pokorně.

Na první pohled je to jednoduchý příběh o ambiciózním startupu, který vyletěl tak vysoko, že to žárliví pekingští komunisté neunesli a přistřihli mu křidélka. Jak však vycházejí najevo jednotlivé podrobnosti, rýsuje se příběh složitější, jenž nevrhá příznivé světlo na nikoho z jeho aktérů. Kromě pekingských úřadů v něm hrají podivnou roli firma sama i organizátoři jejího vstupu na burzu, tedy elitní americké banky.

Pozor na investory!

Lze soudit, že starost čínského vedení o nakládání s údaji klientů taxislužby Didi neplyne z obavy před možným narušením jejich soukromí. „Je nepřípustné, aby soukromá firma měla lepší přehled o datech obyvatel Číny než vláda,“ napsal minulé pondělí list Global Times, anglicky psaná odnož partajního Lidového deníku. Nejde o to, že někdo bude špiclovat; jde o to, že to bude někdo jiný než my. To platí zejména ve chvíli, kdy si lze představit, že by Didi Global ovládli západní investoři. Není to pravděpodobný scénář, protože generální ředitel Čcheng Wej a prezident Jean Liu mají ve firmě dohromady více než 50 procent hlasovacích práv – ale přítomnost zahraničních narušitelů, pardon investorů, sama o sobě je z tohoto pohledu rizikem.

Kromě toho nelze opomenout geopolitické hledisko. Čínské firmy získaly jen za první letošní půlrok na newyorské burze 12,5 miliardy dolarů – a to přesto, že tamní investoři jsou vůči investicím do firem z říše středu celkově skeptičtější než dříve (za posledních 12 měsíců poklesla celková hodnota čínských firem na NYSE o 830 miliard dolarů). Je pochopitelné, že čínští bossové, hákliví na cokoli, co nemají pod přímou kontrolou, z toho nejsou úplně nadšení.

Proč tedy Peking jen přihlížel, jak se Didi za pomoci JPMorgan Chase, Morgan Stanley a Goldman Sachs dvoří newyorským miliardám, zní nevyhnutelná otázka. Odpověď je jednoduchá: nepřihlížel. Zástupci zmiňovaného kyberregulátora se již v květnu sešli s vedením firmy Didi Global a přesvědčovali jeho členy, aby s primární emisí akcií počkali, než si firma vyřeší problémy s bezpečností své aplikace.

Kulturní rozdíl

Wej, Liu a spol. udělali pravý opak. Zkrátili nabídku institucionálním investorům (roadshow) na nezbytné minimum a hurá na burzu – ačkoli věděli, že mají v Pekingu velký problém. Proto nyní čelí žalobám ze strany investorů (minulý týden je zastupovaly právní kanceláře Schall a Rosen, ale očekávalo se, že žalob bude přibývat).

Berme to jako studii kulturních rozdílů: když se vám v Číně daří příliš, máte problém, že lezete do zelí vládě. Když se vám v Americe naopak nedaří a cena vašich akcií prudce klesne, máte na krku soudní pře s investory kvůli tomu, že jste zatajili nějakou špatnou zprávu, kvůli které řečený pokles nastal. Když jste ve špatnou chvíli na špatném místě, máte oba problémy najednou.

Otázek přibývá. Zaprvé, proč tedy šéfové Didi do takového rizika šli? Odpověď může být nepříjemná pro zmíněné americké banky, které IPO organizovaly. Letošní sezona je na úpisy akcií velmi bohatá a po službách bank – jež za úspěšný vstup svých klientů na burzu de facto ručí svojí reputací – je silná poptávka. Banky si mohou říkat o pět až sedm procent z celkově vybrané částky; podle finančního sloupkaře Matta Levina z Bloombergu si tak do konce června letos přišly na pěkných 460 milionů dolarů, nejvíce za posledních 17 let. Didi jim nejspíš vydělal bezmála polovinu té sumy; to už stojí za to krapet věci popostrčit.

Mlýnské kameny

Zadruhé má Peking dobrý důvod nejít do Didi v rámci kočírování fintech sektoru příliš tvrdě (jeho vedení by například mohlo zmizet, což je v Číně oblíbený regulatorní zásah). Tamní úřady si loni a letos vyšláply na Alibabu a Tencent (miliardové pokuty), Ant Group (zrušení IPO), výrobce elektroautomobilů Full Truck Alliance, personalistický portál Kanzhun a elektronický obchod Meituan. I ony (plus 28 dalších) dostaly důrazné doporučení provést rektifikaci.

Daniel Deyl

Mnoho z těchto firem řeší pomocí různých technologií platby a často úvěry, obvykle spotřebitelské. Jsou pružnější konkurencí etablovaným státním bankám, což je problém. Prezident Si Ťin-pching a jeho klika nechtějí státní banky ohrozit, ale na druhé straně moc potřebují, aby trh s úvěry šlapal, co to jde. Právě domácí spotřebitelská poptávka má být do budoucna hlavní hnací silou čínské ekonomiky. Soukromé firmy půjčují lépe než banky právě proto, že nemají k dispozici státní ochranu a musely si vyvinout jemnější mechanismy k ověřování bonity svých klientů. Peking to tedy řeší kompromisem: brzdí soukromý fintech sektor a pobízí investice do bank (viz graf). Ale vězí přitom v kleštích rektifikace stejně nemilosrdných, jako jsou ty, jimiž sám mačká Didi Global a ostatní firmy.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.