Německý Bundestag sice zdobí orlice, neoficiálně je však národním ptákem i luňák červený. Polovina světové populace tohoto dravce hnízdí právě v Německu. Bohužel luňák je v konfliktu s jinou německou tradicí, a sice stavbou větrných elektráren. Ta zvlášť po ruské invazi na Ukrajinu a nutnosti najít náhradu za ruský plyn nabyla na důležitosti. 

Doposud platila na ochranu luňáků před větrníky poměrně přísná, avšak ne vždy úplně jasná pravidla, což dost komplikovalo potřebnou výstavbu nových zdrojů. Aby se podařilo dostát vládním závazkům a zvýšit podíl obnovitelné energie do roku 2030 na osmdesát procent, představil ministr hospodářství Robert Habeck a ministryně životního prostředí Steffi Lemkeová změny v ochraně opeřenců. Ty mají v některých ohledech pravidla zmírnit, v jiných však zavádějí vlastníkům elektráren nové povinnosti.

Do první kategorie spadá zmenšení ochranného pásma kolem hnízdišť ze současných 1500 na 500 metrů. Opatření stejně podle kritiků nedává příliš smysl. Mezi identifikací hnízdiště, vydáním posudku pro stavbu větrníku a samotnou realizací často uplyne i několik let a luňák mezitím už hnízdí úplně jinde. 

Pro větší bezpečí ptáků by naopak měly být větrné parky vybaveny „protikolizními systémy“, tedy jakýmsi radarem, který v případě blížícího se ptáka celou elektrárnu vypne. To samozřejmě povede k velkým výpadkům ve výrobě, a tedy i k ekonomickým ztrátám. Podle šéfa hamburské společnosti e3 Jense Schöttlera však v současnosti úřady nařizují v případě vzniku nového hnízdiště často plošné odpojení celých parků, a ekonomické škody jsou tedy ještě vyšší. 

Podle serveru Top Agrar získala společnost e3 pro svůj „radar“ Identiflight jako první i certifikaci. Zařízení přijde na 400 až 500 tisíc eur a podle Schöttlera rozezná blížícího se luňáka od jiných, nechráněných ptáků. „Jen v šesti procentech případů považuje systém blížícího se ptáka za luňáka červeného, i když jde o jiný druh. Ve čtyřech procentech případů systém luňáka nepozná,“ popsal účinnost Schöttler.