Vakcínu proti malárii hledají lékaři už více než sto let, ale dosud bez valného úspěchu. Nyní konečně Světová zdravotnická organizace doporučila plošné nasazení protimalarické vakcíny nazývané RTS,S (Mosquirix) u dětí v subsaharské Africe. Právě ty jsou jejími nejčastějšími oběťmi, jen v roce 2019 jich malárii podlehlo 260 tisíc. Předseda WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus k tomu řekl, že vakcína může „každoročně zachránit tisíce mladých životů“, a dodal, že jde o „historický moment“ a „vědecký průlom“. 

Vakcínu RTS,S začala společnost SmithKline Beecham Biologicals (dnes součást farmaceutického obra GlaxoSmithKline) připravovat už na konci osmdesátých let. V roce 2015 ji schválila Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) a pak se ve třech afrických zemích – v Ghaně, Keni a v Malawi – rozběhly pilotní imunizační programy. Pro veřejnost „zmlsanou“ vysokou účinností moderních vakcín proti covidu-19 nejde na první pohled o žádný zázrak. Zmíněné imunizační programy totiž ukázaly, že vakcína dokáže omezit počet závažných případů malárie pouze o třicet procent, pokud je však podávána spolu s protimalarickými léky v nejrizikovějším období roku, lze snížit počet úmrtí a výskyt onemocnění zhruba o sedmdesát procent.

Příliš složitý parazit

Důvod, proč je tak složité vyrobit skutečně účinnou vakcínu proti malárii, spočívá v tom, že plasmodia, která tuto nemoc způsobují, nejsou viry ani bakterie, ale řádově dokonalejší a komplexnější parazitičtí prvoci s velmi složitým životním cyklem. Vše navíc zhoršuje skutečnost, že plasmodií je mnoho druhů a vakcína určená proti jednomu z nich může být prakticky neúčinná proti jinému (vakcína RTS,S je speciálně zacílená proti jedné z nejnebezpečnějších a Africe nejčastějších forem malárie, kterou způsobuje prvok Plasmodium falciparum).

Pokusů eliminovat malárii prostřednictvím vakcín bylo již mnoho, ale zatím neměly úspěch. V devadesátých letech se například v Jižní Americe testovala vakcína SPf66, jenže se ukázalo, že je málo účinná. O velmi jednoduché, překvapivě účinné, ale v praxi zatím naprosto nepoužitelné metodě vakcinace, která se v současné době testuje, informoval letos v létě prestižní vědecký časopis Nature. První krok spočívá v tom, že člověk dostane injekci s živými – nijak neoslabenými – plasmodii, která se mu zahnízdí v játrech. Pak v přesně určený okamžik – předtím, než se plasmodia vydají do krve a začnou ničit červené krvinky – dostane očkovaný dávku antimalarika Pyrimethamin či Chlorochin, která plasmodia usmrtí. 

Vypadá to primitivně, ovšem účinnost tohoto „očkování“ je až 87 procent a v případě velmi odlišných kmenů malárie pořád velmi slušných 78 procent. Problém je ale samozřejmě v té první injekci: infikovat lidi skutečnou nemocí by bylo na pováženou i v Evropě, natožpak v Africe s nesrovnatelně horší lékařskou péčí. Americká firma Sanaria už proto pracuje na geneticky zmanipulovaných plasmodiích, která by v lidském těle vydržela jen pár generací a pak by sama pomřela. Otázka samozřejmě je, jestli se tuto metodu podaří dotáhnout do konce a kdy to bude. Do té doby neexistuje nic lepšího než vakcína RTS,S.