Od počátku listopadu prudce klesá počet nově nakažených, mírnější snížení se projevilo také u vážně nemocných, kteří potřebují lékařskou péči. Kleslo i magické číslo R. Teď je ten správný čas začít opatření uvolňovat. Jenže to bychom nesměli být v Česku, které svým strašením děsí novodobí věrozvěsti zhouby lidstva.

Budiž, jisté opatrné krůčky se odehrály. Do škol opět smějí chodit žáci prvních dvou tříd základních škol a všech ročníků škol speciálních. Plus pár detailů, mezi něž patří znovuotevření psích salonů. Jenže i tato skromná opatření dokázala rozlítit skalní příznivce boje proti koronaviru za každou cenu. 

Extrémní názory má parazitolog Jaroslav Flegr, který – navzdory příznivým číslům – straší dalším skokovým růstem počtu obětí koronaviru. Současně vládu obviňuje, že se snaží skutečný stav epidemie před občany skrývat. Také odvolaný ministr zdravotnictví Roman Prymula se činí a začíná rozdávat rozumy, že na rozvolňování je brzy a že se otevřené školy stanou „tikající bombou“.

Kupodivu nikdo moc neřeší osud stovek tisíc majitelů a zaměstnanců restaurací (výdejní okénka jsou jen slabou úlevou), kaváren, obchodů s oděvy a obuví, knihkupectví, kadeřnictví a mnoha dalších provozoven. Vláda je v polovině října odřízla od zdroje výdělku a nabízí jen slabou finanční kompenzaci. Obnovení jejich plného provozu je stále v nedohlednu. Lidé typu Flegra a Prymuly k tomu svým veřejným působením mohutně přispívají.

Není možné zaměřit se jen na řešení jednoho problému a ty ostatní ignorovat. Další měsíce s omezením podnikání sice mohou přispět k boji s epidemií, ale dostanou nás do stavu, kdy stovky tisíc Čechů budou přežívat o chlebu a vodě nebo budou tak zadluženy, že se stanou terčem zájmu exekutorů. Abychom nakonec nedopadli jako v tom otřepaném doktorském vtipu: Operace proběhla úspěšně, ale pacient zemřel.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.