Výroba a nošení ozdob jsou jedněmi z nejstarších důkazů abstraktního myšlení a symbolického chování našich předků. Vědecký časopis Nature na konci listopadu zveřejnil studii, která popisuje 41 500 let starý přívěsek z mamutího klu zdobený puntíky, respektive vyhloubenými důlky, nalezený v polské jeskyni Stajnia. Zdobení ornamenty vytvářenými pomocí důlků se v Evropě a Asii objevilo brzy po příchodu moderního člověka (Homo sapiens), přívěsek z jižního Polska je však zatím vůbec nejstarším dokladem této módní vlny na světě.

K čemu popisovaný předmět – a stejně tak to platí pro další důlky zdobené předměty – sloužil, se můžeme jen dohadovat. Možná šlo pouze o estetickou záležitost, archeologové se ovšem dopustili i řady dalších hypotéz: Mohlo jít například o lovecký zápisník (jakýsi ekvivalent zářezů na pažbě), početní pomůcku a v konkrétním případě dotyčného přívěsku také o zobrazení dráhy Měsíce po obloze, kterou řada důlků seřazených do křivky připomíná.

Zuby & ulity

Přívěsek nalezli archeologové rozpadlý na dva kusy (větší z nich měří na délku 4,5 centimetru) v jeskyni Stajnia již v roce 2010, informovali o něm ovšem až letos, po přesném datování radiokarbonovou metodou, které jeho stáří stanovilo na 41 340 až 41 730 let. Platí přitom, že vyroben musel být krátce po smrti mamuta, ze kterého pochází, protože zvětralá slonovina není pro vyřezávání vhodná.

„Starý mamutí kel by byl pro vytvarování ozdoby a vyhloubení puntíkatého motivu nepoužitelný,“ řekla časopisu Nature chemička Sahra Talamo z Boloňské univerzity, která studii vedla. Pravěký řemeslník do přívěsku každopádně vyvrtal dvě díry (jedna se skrývá v lomu) a ozdobil jej více než padesáti dolíčky. Kromě řečeného šperku se v jeho blízkosti našlo sedm centimetrů dlouhé – a častým používáním hodně opotřebené – šídlo z koňské kosti.

Přívěsek je sice jedním z nejstarších šperků na světě, v minulosti se však našly jiné, starší, byť ne takto charakteristicky zdobené. Za nejstarší doklad krášlení lidského těla v Evropě je považován 46 tisíc let starý soubor provrtaných zubů šelem (většinou jeskynního medvěda) z bulharské jeskyně Bačo Kiro. Ještě mnohem starší – devadesát až sto tisíc let – jsou tři provrtané ulity drobných mořských šneků vršatek. Dvě z nich pocházejí z izraelské jeskyně Skhul, jedna z alžírského vádí Džebanna.