Malé ryby jedou v řepce a handrkují se o sem tam milion dolarů na dotacích; profíci jsou velkorysí. A v německé firmě Wirecard, jejíž software usnadňuje život majitelům platebních karet na polovině planety, je profíků plno. Po více než dvaceti letech úspěšné existence však firmě hrozí, že ji víc než softwaroví experti proslaví finanční hochštapleři.

Pokud se podezření potvrdí, je Wirecard autorem největšího podvodu v dějinách účetnictví. Když se v roce 2001 hroutil americký energetický gigant Enron, měl na kontě – tedy vlastně neměl – 600 milionů smyšlených dolarů. Peníze, které vynakládal na nákup energií, si tehdy pod vedením kreativního finančního ředitele Andrewa Fastowa účtoval jako investice, kdežto částky utržené následným prodejem týchž energií se proměnily v zisk. To se to podnikalo. 

Nóbl společnost

Od té doby jsme dále. Zpracovávání elektronických plateb je z definice mlhavější job než těžba ropy nebo elektrárna. Wirecard vyrábí software, který umí přijmout vaši kreditní kartu, aniž byste vy nebo váš obchodník museli být finanční a kybernetičtí mistři světa. Kromě toho má pod kontrolou rizika s takovými transakcemi spojená a vydává skutečné i virtuální kreditní karty.

Daniel Deyl

Dělá to tak dobře, že její tržní hodnota v roce 2018 přerostla hodnotu Deutsche Bank. Týž rok dokonce Wirecard vystrnadila z indexu DAX 30 další renomovaný finanční dům, Commerzbank; zařadila se tak po bok Daimleru a Siemensu. Jenže ouha – přítomnost v pečlivě sledované společnosti přivábila intenzivnější zájem investorů, regulátorů i médií o způsob, jímž Wirecard vlastně vydělává. To, co dosud zjistili, si firma za rámeček nedá; jedině že by byl s černou stuhou.

Začalo to před bezmála půldruhým rokem, když britský Financial Times napsal, že vysoce postavený zástupce Wirecard je vážně podezřelý z finančních podvodů. Firma se dotčeně ohradila a spor se dostal před soud (ještě není u konce). Její účetnictví pravidelně audituje EY, dříve Ernst & Young; a právě kvalitu její práce novináři zpochybnili. Cena akcí Wirecard se propadla a akcionáři začali brblat. Management proto najal konkurenčního auditora, KPMG, aby zkontroloval sporná léta 2016 až 2018. 

Záhadní partneři, záhadný účet

Šlo o to, že Wirecard dělá jen zhruba polovinu svého byznysu sama; zbytek na jejím softwaru vykonávají její smluvní partneři. Právě ta druhá polovina je předmětem onoho zkoumání, protože na 90 procent z těchto peněz prochází pouze třemi partnerskými firmami, které zaměstnávají dva, osm a deset lidí a jejich klienty nelze spolehlivě dohledat. 

Daniel Deyl

Drtivá většina takto utržených peněz navíc nekončí na účtech Wirecard, nýbrž na zvláštním účtu, jehož správce není znám ani auditorům a nelze jej zkontrolovat. Tak to na začátku května řekl trpělivě očekávaný a nadvakrát odložený audit KPMG: Nic jsme nenašli, protože jsme neměli žádné relevantní informace. Všechno tedy nasvědčuje tomu, že vedení své finance zcela záměrně a systematicky nafukovalo. Na burze to Wirecard sebralo zhruba třetinu tržní hodnoty. 

Aby toho nebylo málo, prominentní právník Andreas Tilp podal jménem rozezlených akcionářů žalobu na management. Jeho jméno si pamatujete z emisní aféry Volkswagenu. Rakouskému šéfovi Wirecard Markusi Braunovi by se možná hodila informace, že Andy Fastow z Enronu si odseděl pět let.