Export z Česka do Jihoafrické republiky loni klesl více než o třetinu, do Kanady o pětinu, do Indie o jednu šestinu a do Brazílie o jednu osminu, vypočítává Lukáš Martin ze Svazu průmyslu a obchodu ČR. Podnikatelské svazy i jednotlivé firmy jsou neklidné a varují: Omezení cest prezidenta, premiéra a ministrů s doprovodem byznysmenů do zahraničí škodí českému průmyslu a snižuje jeho šance uspět na mimoevropských trzích.

Proč bychom se o to měli snažit? Podle posledních známých čísel z loňského roku směřovalo 83,5 procenta českého vývozu do zemí Evropské unie včetně Velké Británie. Na všechny ostatní země připadalo jen 16,5 procenta. Je to málo nejen opticky, ale také v mezinárodním srovnání. Menší podíl dodávek na trhy mimo Evropskou unii vykazuje pouze Slovensko a Lucembursko.

Výpadek v pořádání podnikatelských misí s politickou podporou - v důsledku pandemie čínského koronaviru - je špatnou zprávou hlavně pro podniky s českými majiteli. „Ano, jedná se o velmi vážný problém. Vadí i to, že není možno rozumně cestovat a aktivně vyhledávat nové obchodní příležitosti samotnými obchodníky. Tento problém se projeví ve výpadku exportu, který neporoste tak, jak by mohl, v horizontu do dvou let,“ varuje místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk.

Podpora byznysu, nebo cestovka?

Podnikatelské mise doprovázející politiky nemají vždy dobrou pověst. Někteří kritici hovoří o podivné cestovní kanceláři, určené pro nevelký okruh byznysmenů s dobrými konexemi. Reálné výsledky jsou sporné. Traduje se, že například v Jižní Koreji a ve Vietnamu bývá výsledek cesty kontraproduktivní - český export do země po návštěvě z Prahy namísto očekávaného růstu klesl.

V jiných případech lze naopak kladný dopad vystopovat. „V Asii, Latinské Americe, některých zemích Společenství nezávislých států nebo v arabském světě může mít fakt, že přijedete se zástupcem státu, velký vliv na to, jak vás partner vnímá. Například oficiální podpisy předjednaných kontraktů za účasti prezidenta nebo ministra mají v některých zemích prestiž a obchodní partner to vždy ocení,“ říká Lukáš Martin, ředitel sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy ČR.

David Tramba

Podobně se vyjádřila také druhá byznysová asociace. „Hospodářská komora po každé misi, jak vlastní, tak doprovodné, vyhodnocuje její efektivitu formou ankety mezi účastnickými firmami. Tato zpětná vazba slouží i k pozdější komunikaci se státní správou, protože ústavní činitelé se o dopady svých zahraničních cest také zajímají,“ uvedl viceprezident Hospodářské komory Radek Jakubský.

Ne vždy lze prokázat přímou souvislost cesty s dlouhodobým zvýšením českého exportu do konkrétní země, Hospodářská komora proto sleduje hlavně úspěšnost zajímavých českých projektů v zahraničí. Během roku 2019 se při cestách byznysmenů s představiteli státu podařilo hned v několika zemích takové projekty uzavřít. Jmenovitě Jakubský zmínil mise do Číny, Mongolska, Turecka a na Ukrajinu. Jenže poté přišel rok 2020 a s ním pandemie koronaviru, která cestování ochromila. Premiér a jeho ministři mají v této době jiné priority. Cesty hlavy státu do zahraničí nejsou i vzhledem ke zdravotnímu stavu Miloše Zemana příliš reálné.

Exportní sinusoida

V lepší pozici než kapitálově české firmy jsou závody koncernů Siemens, ABB a dalších velkých mezinárodních skupin. Ty se mohou spolehnout na podporu mateřské společnosti, která jim je schopna zakázky ve světě zajistit i bez přičinění politiků. „I když se dnes většina obchodních jednání odehrává online, zájem o naše výrobky a služby je stabilní. Všechny naše závody v České republice v době koronavirové pandemie pracují bez přerušení,“ uvedla mluvčí společnosti Siemens v ČR Mariana Kellerová.

Potíže s exportem do vzdálenějších destinací nemají ani Třinecké železárny. Více než absence vládních cest do zahraničí jim dělá potíže výpadek mezinárodních veletrhů, které jsou příležitostí k navazování nových kontaktů a uzavírání obchodních kontraktů. Třinecké železárny i další podniky chválí vládu za rozšíření služeb státní pojišťovny EGAP v oblasti pojištění mezinárodních plateb.

Český vývoz na trhy mimo Evropskou unii (a Británii) má za sebou své vzestupy a pády. Jeho podíl na celkovém exportu nejprve uspokojivě rostl - z necelých 12 procent v roce 2003 na téměř 19 procent v roce 2013. Poté se však českým exportérům přestalo na řadě trhů dařit. V případě Ruska, Kazachstánu či Alžírska to lze zčásti vysvětlit pádem cen ropy a dalších komodit, což nejen jmenované země stáhlo do ekonomické tísně. Méně pochopitelný je pokles dodávek z Česka do Vietnamu a Jižní Koreje.

Podíl exportu do zemí mimo EU postupně klesal až na necelých 16 procent v roce 2018, v dalších dvou letech přece jen o něco málo vzrostl. Jako omyl se ukázalo definování 12 prioritních trhů, na které se dle doporučení vlády z roku 2009 měla Česká republika zaměřit. Výsledek? Z 12 vybraných zemí výrazně nadprůměrně rostl export pouze do Mexika a Srbska. Naopak výsledky v případě sedmi zemí - Brazílie, Indie, Iráku, Kazachstánu, Ruska, Turecka a Vietnamu - lze těžko označit jinak než jako zklamání.

Dva příběhy: Čína a Izrael

Výsledky české proexportní politiky jsou rozporuplné. Po pádu vlády premiéra Petra Nečase a prudkém obratu doleva se prezident Miloš Zeman i koaliční vláda ČSSD s ANO a lidovci pokusili navázat nadstandardní vztahy s Čínou. Výsledky této snahy jsou však slabé, pokud samozřejmě nepočítáme početné akvizice českých firem investiční skupinou CEFC.

Český vývoz do nejlidnatější země světa celkem svižně rostl, ale jen do roku 2017. Od té doby se růst zastavil na hodnotě zhruba 56 miliard korun ročně. Naopak čínský export do Česka dál prudce roste a předloni se vyšplhal na rekordních 650 miliard korun. Ukazuje se, že vzhledem k protekcionismu a těžko předvídatelnému prostředí není snadné na čínském trhu uspět.

Stejný postup mívá různé výsledky. Například v Izraeli vedlo pěstování nadstandardních politických vazeb ke skokovému nárůstu exportu. S hodnotou dodávek za 22 miliard korun byl předloni Izrael významnějším odběratelem českých výrobků než mnohem lidnatější Indie, Jižní Korea či Egypt. Více než polovinu českého vývozu do Izraele tvoří osobní auta, ale jinak do zmíněné země směřuje široká škála výrobků od optických vláken po krmení pro domácí mazlíčky.

Pozitivním překvapením též může být vývoj dodávek do řady arabských zemí, skokový růst se v minulých letech odehrál hlavně v případě Maroka, Tuniska a Jordánska. Zatímco vývoz do Jordánska táhnou osobní a nákladní auta, v případě severní Afriky jsou vedle aut „hitem“ elektrické vodiče a různá zařízení pro rozvod elektrické energie. Cesta do Maroka v závěru roku 2018 tudíž patří do nevelké množiny činů, za něž můžeme premiéra Babiše pochválit.

Byznys ve stínu politiky

Pokud lze výsledky českého exportu z minulého desetiletí shrnout a zjednodušit, můžeme říct, že výrazný nárůst se odehrál hlavně na geograficky bližších trzích, tedy konkrétně na Balkáně, Blízkém východě a v severní Africe. Naopak vzdálenější regiony zůstávají pro české vývozce těžko dostupné, což neplatí pro dodávky opačným směrem. Výsledkem je silně deficitní obchodní bilance s řadou asijských zemí, vedle Číny jmenujme také Jižní Koreu, Japonsko, Malajsii, Thajsko a Vietnam.

Výraznější růst českého exportu se odehrál pouze v případě Tchaj-wanu, během let 2011 až 2019 na dvojnásobek. Zvyšoval se i během loňského „koronavirového“ roku. Nicméně, jak se ukázalo po loňské návštěvě české delegace v čele s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem, zlepšování vztahů s Tchaj-wanem vede automaticky ke zhoršení vztahu s Čínou. Pozici českých exportérů na vzdálenějších trzích tak neurčují pouze jejich schopnosti a dovednosti, ale také politika.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.