Útok ruské vojenské rozvědky GRU ve Vrběticích přinesl jednu dobrou zprávu: Kremlu se ani po letech usilovné práce nepovedlo Česko rozdělit. Kauze se věnujeme v obsáhlém tématu v aktuálním čísle týdeníku Hrot.

Nový partner Penty Václav Jirků říká v rozhovoru zajímavé věci z kuchyně investiční skupiny, ale hlavně klade správné otázky o tom, co si český zdravotní systém odnese jako ponaučení z pandemie. To, čemu se po léta říkalo nadbytečná kapacita v akutní lůžkové péči, se dnes označuje jako „robustnost“ a hlavní vysvětlení toho, proč se české zdravotnictví vypořádalo s náporem covidových pacientů nad očekávání dobře. Za cenu omezení jiných druhů péče, což není zadarmo, a zejména ne bez následků pro ty, kteří ji dostat měli, ale nedostali. Ale hlavně – budeme držet lůžka v rezervě, což znamená akceptovat z důvodů předběžné opatrnosti vyšší fixní náklady a počítat s tím v úhradách, nebo se úplně jinak podíváme na zdravotnický personál, protože ten byl ve skutečnosti úzkým hrdlem? To je strategický rozdíl jako hrom, na jehož řešení se používá ale úplně jiné „nářadí“.

Když dva dělají totéž, není to totéž a na vlastní kůži to zažívá ocelářské impérium Sandžíva Gupty, jenž financoval akvizice z krátkých peněz. To je riskantní strategie, která v cyklických odvětvích při velké dávce štěstí může vyjít, když akviziční cíle jsou skoro zadarmo a trefíte se do trhu. Mírně řečeno to nevyšlo a Guptova GFG Alliance shání po všech čertech refinancování poté, co mu „klekl kůň“, tedy hlavní finanční partner, britsko-australská finanční skupina Greensill Capital. Žádná legrace, neboť Sandžív Gupta je zároveň předsedou představenstva Liberty Ostrava a případná insolvence GFG Alliance by s Novou hutí pěkně zacvičila. V Hrotu si přečtěte, jak se z toho dá vybruslit, ale bez ztráty květiny to nebude.

V zemi, kde máte buď hory, nebo polopouště, průmysl žádný, infrastrukturu bídnou, obyvatelstvo nevzdělané, vody zoufale málo, nerostů poskrovnu, je těžké vymyslet nějaký hezký program ekonomického rozvoje. To platí obecně, pro Afghánistán dvojnásob, takže se nedivte, že pěstování opiových makovic a cokoli spojené s drogami je nejvýnosnější částí ekonomiky, tedy samozřejmě po rozdělování peněz v rámci ozbrojeného konfl iktu a civilní rozvojové pomoci. Co by se muselo stát, aby to bylo jinak, je na Nobelovu cenu za mír, za ekonomii, cokoli si vzpomenete.

Z úplně jiného fochu, úplně jako pohlazení, je reportáž o tom, proč jsou ve venkovských konzumech poškrábané dekly od mrazáků a jak se na tom dá postavit pěkný obchodní záměr. Když lidé nemají kde jinde poklábosit, odloží nákupní košík a… jedou. Proč by si k tomu nemohli dát kávu a nakupovat v pěkném prostředí, proč by maloprodejna nemohla vypadat jako v Rakousku a nabízet x druhů speciálů z místních mikropivovarů? Kde přinášejí kupní sílu chalupáři, tam to jde a spokojení jsou všichni.

A na závěr si přečtěte esej, tentokrát o roli Koněpruských jeskyní u Berouna pro poznání vývoje moderního člověka. Úžasné.