Andrej Babiš a jeho okolí znervóznělo. Cítí, že se něco začíná dít. Proto premiér vypouští pokusné balonky předčasných voleb. Jeho výzva, aby se v případě nepřijetí rozpočtu konaly volby co nejdříve, je jasným vzkazem všem ostatním politickým stranám. ANO nehodlá pasivně čekat, jak se to vyvine, chce zůstat hlavním hybatelem.

Premiér ví, že teď je ještě stále dobře. Už po prázdninách ale bude zle. Koronavirové vypnutí ekonomiky hrozí přerůst do nejhlubšího propadu za posledních iks desetiletí. Jenže nejhůře může být asi tak za rok a něco, což na potvoru vychází zrovna na řádný termín parlamentních voleb. Být s tím spojován a konfrontován v dlouhé volební kampani, není pro premiérovu stranu ani trochu výhodné. 

Babiš hledá únik 

Premiér obklopený kvalitními marketéry začíná hledat varianty, které mu umožní únik z odpovědnosti. Předčasné volby spojené s těmi krajskými by se Babišovi náramně hodily. Konaly by se v době sice již poznamenané krizí, avšak přece jen v čase, kdy ještě bude aspoň trochu co rozdávat. Soustředění se na volby by zároveň odvedlo pozornost od skandálů a vnitřního pnutí v ANO. Vyšší volební účast by mu zajistila lepší výsledky i v krajských volbách. 

Babiš je ovšem realista. Dobře ví, že kromě něj nikdo jiný předčasné volby nechce a že třípětinovou většinu pro vyvolání voleb prostě dohromady nedá. Ostatní strany ovšem zmínkou o předčasných volbách tlačí k siláckým řečem, jak se takových voleb nebojí. Jinak ani žádný příčetný předseda strany reagovat nemůže. Zvláště v situaci, kdy jako opoziční politik usiluje o pád vlády vedené někým tak nepřijatelným, jako je současný premiér. Přitom je nad slunce jasné, že ostatní strany se předčasných voleb bojí jako čert kříže.

Není divu, když hned šest z nich, včetně ČSSD a KSČM, se dlouhodobě pohybuje na samé hraně pětiprocentní podpory. Do dřívějších voleb se ovšem neženou ani o poznání silnější ODS či SPD. Kromě ANO navíc žádná ze stran nemá peníze na zdvojenou celostátní kampaň. Předčasné volby jsou proto v současné Babišově rétorice jen prostředkem k dosažení jiných cílů.

Druhou možností Babišova exitu z odpovědnosti za krizi se jeví zásadní změna vlády. Změna, při níž předseda ANO z vlády až do voleb zmizí. Na tuto taktiku vsadil již před minulými volbami, kdy se nechal vyhodit ze Sobotkovy vlády, aby si uvolnil ruce k její ostré kritice. A mohl tak naplno rozehrát kauzu lithium, která Sobotkovi srazila vaz. Teď se jako variace na podobné téma jeví nápad shodit odpovědnost za krizová opatření na úřednický kabinet. Jakkoli je jasné, že žádný takový kabinet bez přispění předsedy ANO nevznikne, Babišovo okolí je schopno takovou situaci komunikačně zvládnout, svého šéfa vyvinit a opět prezentovat jako bojovníka za zájmy obyčejných lidí. Ani toto řešení se samozřejmě neobejde bez spolupráce s jinými stranami. Sotva se tu dá počítat s podporou ČSSD, která se očividně rozhodla ve vládě setrvat, co to dá, a doufá v zázrak. Jsou ale i jiné alternativy.

Zlobit začínají komunisté. Lépe by jim teď bylo v ostré opozici. Proto přicházejí s obstrukcemi stran podpory deficitu státního rozpočtu. Žádají deficit menší než 500 miliard a kladou si i jiné podmínky. Snaží se tak na sebe strhnout pozornost a ukázat, že bez nich se vláda neobejde. I tady se ovšem rýsuje jiná alternativa.

Piráti pro rozpočet?

Asi nejzajímavějším momentem diskusí o rozpočtu, potažmo předčasných volbách, je totiž postoj Pirátů. Opoziční partaj, které několik průzkumů přisuzuje větší a větší náskok v boji o místo hlavního vyzyvatele ANO, přichází v této situaci s návrhem, že vládě pomůže vysoce deficitní rozpočet prohlasovat. Jistě, v této souvislosti můžeme připomenout jejich levicovost, které není žádné zadlužování cizí. Podstatnější je ale to, že Piráti o sobě potřebují dát vědět. 

Vysílají proto vzkaz, že jsou na jedné straně státotvorní, na straně druhé připraveni prostřednictvím transferů z rozpočtu adresně pomoci svým potenciálním voličům. Navíc pak nabízejí bonus, že touto pomocí odstaví na druhou kolej stále drzejší komunisty. Ještě se tedy máme na co těšit.

Autor je politolog a prorektor vysoké školy CEVRO Institut.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Ladislav Mrklas