Není se proto co divit, že téma klimatické změny a s ním spojené klimatické vzdělávání jsou v posledních dvou letech u nás mnohem častěji skloňované pojmy. Stejně tak je tomu i v zahraničí.
Shodne-li se většina společnosti na tom , že krizi je potřeba řešit, je cesta k zavedení klimatického vzdělávání do českých škol otevřená. Jenže jak s ním začít? A jak ho dělat tak, aby mělo smysl?
Zájem jde zdola
Sedm z deseti českých občanů podporuje zavedení výuky o změně klimatu a ochraně klimatu na všech základních a středních školách, alespoň podle výsledků reprezentativního výzkumu s názvem “Česká veřejnost a změna klimatu”, který v roce 2021 realizovala Katedra environmentálních studií FSS MUNI ve spolupráci s Green Dock. Pouze každý desátý z dotazovaných je v tomto směru proti, ostatní jsou nerozhodní nebo konstatují, že to neumí posoudit.
Faktem je, že ve výše zmíněném průzkumu odpověděla většina dotazovaných z šesti faktických otázek relativně správně pouze na jednu, u zbylých se občané ve větší míře mýlili nebo si nebyli jistí. Lidé například netuší, zda ozónová díra souvisí se změnou klimatu, že Česká republika patří mezi největší vývozce elektřiny v EU, nebo že v přepočtu na jednoho obyvatele produkujeme více emisí skleníkových plynů než Čína, Indie nebo Velká Británie.
Pro zavedení klimatického vzdělávání do českého vzdělávacího systému existují ale i další důvody. Klimatická změna přestává být pouze akademickým tématem. Česko se otepluje rychleji, než se v průměru otepluje planeta. Od roku 1997 jsme zažili několik vážných povodní. Lesy na mnoha místech devastuje kůrovcová kalamita. Každá taková přírodní katastrofa má vliv na vnímavost lidí ke klimatické změně. I školní děti se o ni zajímají a chtějí se dozvědět něco víc. Slyší o požárech v Austrálii či Kalifornii, že je potřeba chránit zvířata, že tají ledovce. Jenže školy na jejich otázky nejsou mnohdy připravené, protože přednost mají tradiční témata, která se učila vždy..
Z naší zkušenosti poptávka po klimatickém vzdělávání skutečně přichází zespodu. A bohužel značně převyšuje nabídku, která přichází od státu. Jistou díru pokrývají neziskové organizace, které se snaží vyplnit to, co neřeší oficiální programy.
Až donedávna byla podpora klimatického vzdělávání v Česku prakticky nulová, na rozdíl například od zemí jako je Kanada, Nový Zéland nebo Finsko, kde je součástí povinné školní výuky už dávno. Až letos vznikla v Česku publikace “Klima se mění – a co my?” – první materiál, který přináší klimatickou výuku do Česka v ucelenější podobě. Kromě cílů a principů klimatického vzdělávání a doporučení pro výuku popisuje také potřebné změny ve vzdělávacím systému. Adresuje je nejen učitelům, ale i ředitelům, zřizovatelům škol, úředníkům a politikům. Publikace je společným dílem skupiny odborníků z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva životního prostředí, univerzit a neziskových organizací, zástupců studentů a Rady vlády pro udržitelný rozvoj.
Nejen změna vzdělávacích plánů, ale celé výuky
Přestože se ukazuje, že zhoršující se klimatická situace se nám čím dál tím rychleji vymyká z rukou, navzdory všem mezinárodním dohodám to vypadá, že se u nás nic moc neděje. Mezi českou veřejností podle průzkumů převládá pocit bezmoci vůči změně klimatu. Podle již zmíněné studie Masarykovy univerzity ji vnímají tři pětiny veřejnosti, čtvrtina dokonce prožívá „silnou bezmoc“. Přibližně polovina občanů také zažívá v souvislostí s klimatickou změnou smutek, strach, ale i odhodlání.
Pravděpodobně se blížíme do bodu, ze kterého už nebude návratu. Součástí řešení je právě vzdělávání. Aby lidé překonali deziluzi nebo rezignaci, je potřeba ukazovat funkční modely. A to nejen na místní úrovni, tj. co můžu dělat jako jednotlivec ve svém místě bydliště, ale i na úrovni celého systému.
Začít se vzděláváním dětí můžeme už od útlého věku, klidně ve školce. V této fázi je nezbytné se zaměřit na pozitivní vztah k sobě samému a k druhým a rozvíjení vztahu k přírodě. S komplexnějšími fakty by se děti měly začít seznamovat na druhém stupni základních škol.
Zda se mají žáci o klimatické změně dozvídat prostřednictvím vlastního předmětu ve výuce, je diskutabilní. Určitě si ale zaslouží uznání jako jedno z prioritních témat vzdělávání a komplexní začlenění do kurikula. Důležitější než vlastní předmět je aktualizace vzdělávacího systému, kdy budou děti aktivně zapojovány do výukového procesu, třeba formou vlastních projektů.
Velkou roli přitom hraje vzdělávání učitelů, ať už v rámci formální přípravy učitele, či celoživotního vzdělávání. Metodické postupy a návody, jak začít s výukou o změně klimatu, jsou dostupné například na webu ucimoklimatu.cz. Zde najdou vyučující nejen lekce do výuky a tipy na osvědčené postupy, ale mohou se stát součástí komunity lidí, kteří o klimatické změně učí.
Klimatické vzdělávání totiž není jen o změně klimatu a statistikách. Důležité je naučit děti žít v reálném světě ovlivňovaném klimatickou změnou. Prioritou by mělo být, aby se napříč jakýmikoliv předměty učily spolupracovat a hledat konsenzus. Aby uměly zacházet s emocemi vyvolanými klimatickou změnou, hledat řešení a posilovat naději. Také tyto kompetence patří mezi klíčové kompetence pro řešení globální změny. Stejně tak jako je jimi kritické zkoumání faktů nebo schopnost žít a pracovat s nejistotou.
Veronika Ambrozyová
Metodička vzdělávajícího programu Varianty při organizaci Člověk v tísni. Klimatické změně se věnuje přes 10 let a je členkou pracovní skupiny pro klimatické vzdělávání zřízenou Radou vlády pro udržitelný rozvoj. Je jednou z tvůrkyň online kurzu Klimatická změna.
Článek vyšel na webu Ecoista.cz
