Pravidelná výsledková sezona, během níž statistici z evropských zemí zveřejňují klíčová ekonomická data, přinesla v květnu znepokojující zprávu. Netýká se (zatím) sice samotného Česka, přesto pro naši ekonomiku může mít velmi nepříjemné následky. Konkrétně jde o hospodářský výkon sousedního Německa, jinak též největší ekonomiky na starém kontinentu.

Z Berlína přišlo před dvěma týdny oznámení, že německý HDP letos v prvním čtvrtletí oproti poslednímu kvartálu minulého roku klesl o 0,3 procenta. Jelikož jde o druhý takový propad za sebou, znamená to jediné: Německo se propadlo do ekonomické recese. Česko tomu zatím uniká – po revizi český HDP v prvním čtvrtletí „jen“ stagnoval. Je ale otázkou, na jak dlouho.

Pro Česko, které bývá kvůli vysoké ekonomické provázanosti s naším západním sousedem s nadsázkou nazýváno sedmnáctou spolkovou zemí, představují neradostné zprávy především z německého průmyslu varovně zdvižený prst. Obě ekonomiky se pohybují po stejné trajektorii. Jiné rčení navíc tvrdí, že když Němce zasáhne rýma, v Česku se tato nákaza projeví jako chřipka či rovnou zápal plic.

Exportní lokomotiva

Pro vztah Německa a Česka může dobře posloužit výše naznačená charakteristika prostřednictvím takzvaného „teorému lokomotivy“. Jak už sám název napovídá, tato teorie vysvětluje postavení dvou ekonomik různé velikosti: ta větší, v našem případě Německo, díky svému hospodářskému výkonu táhne ekonomiku slabší, tedy Česko, s níž intenzivně obchoduje.

Jinak řečeno, růst německého hospodářství má pozitivní vliv také na objem tamního importu. Když se německým firmám daří a rostou, utrácejí také více za dovoz z Česka.

Firmy ze sousedního státu jsou přitom z velké míry odkázány na byznys se zahraničím. Německo je v posledních letech po Číně a Spojených státech třetím největším světovým exportérem – na světovém vývozu se podílí zhruba osmi procenty. Stejně tak jsou Němci třetím největším světovým importérem.

Česko je jako malá otevřená ekonomika orientované na export stejně silně jako Německo. Podíl vývozu na HDP u nás dosahuje dlouhodobě zhruba osmdesáti procent. Drtivou většinu zboží a služeb české firmy vyvážejí do zemí Evropské unie a z nich nejvíc právě do Německa – putuje tam přibližně třetina vývozu. Z velké části – dlouhodobě kolem šedesáti procent – jde o export produkce tuzemského průmyslu. Zároveň patří Česko mezi desítku největších obchodních partnerů Německa.

Jiným důkazem významu sousední země pro tuzemský průmysl může být také obchodní bilance: ve dvanácti ze třinácti posledních uplynulých let mělo Česko s Německem ze všech obchodních partnerů největší celkový obchodní přebytek.

Zajímavý je objem českého exportu do Německa i z hlediska absolutních čísel, která se neustále zvyšují. Obrat vzájemného obchodu loni činil 113 miliard eur, tedy o 16,5 procenta víc než v roce 2021 a nejvíc v historii. Do SRN loni čeští exportéři vyvezli zboží v hodnotě 58,7 miliardy eur, o osmnáct procent víc než v předchozím roce, jak dokládají data Spolkového statistického úřadu. Díky tomu je Česko devátým největším dovozcem do SRN.

Asi není překvapením, že s ohledem na význam automobilového sektoru pro německý průmysl pak také velká část českého vývozu má podobu subdodávek pro německé automobilky. A podíváme-li se na statistiky ještě z jiného pohledu, zhruba osmdesát procent produkce českého automobilového průmyslu míří na export, z toho třetina je určena pro německé výrobce. Suverénně největším exportérem do Německa je pak také automobilka, a sice Škoda Auto ze skupiny Volkswagen. Před třemi lety měla Škodovka na sousedním trhu s vozidly podíl téměř devět procent.

Zatímco v minulosti byla pro český „autoland“ poptávka automobilek ze sousední země požehnáním, nyní se to postupně mění. Německé automobilky nezažívají z více důvodů radostné časy (k tomu podrobněji v analýze Miroslava Zámečníka), a tak se již brzy může stát, že z dřívějšího trumfového esa českého hospodářství se stane naopak černý Petr.

Podrobněji se tématu věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot.