Bez mozku se těžko žije. Nic nevymyslíte, nejste schopni se s nikým dohodnout, nic naplánovat ani odhadnout další protivníkovy kroky. Pravdivost této věty potvrzuje vývoj v Poslanecké sněmovně z konce minulého týdne.

Absence mozků byla citelná napříč celým politickým spektrem. Třeba opozici nedošlo, že v páteční sněmovní estrádě zjevně nešlo o to, dohodnout se na prodloužení nouzového stavu. Ani že o výsledku podzimních voleb se rozhodovalo o pár měsíců dříve. To je ale na jiný komentář.

V novém vydání týdeníku Hrot věnujeme mozkům poměrně rozsáhlé téma. Podívali jsme se na to, jak se daří do Česka lákat chytré a vzdělané lidi, mimo jiné vědce, lékaře a techniky. Žádná velká přílivová vlna mozků do Česka se nekoná, největší zájem je o méně vzdělané cizince, i když výjimky se určitě najdou.

Naštěstí to ale nevypadá ani na jejich odliv. Víme, že před rokem 1989 většinou lidé odcházeli do emigrace natrvalo, mnohdy se jednalo o vzdělané lidi, kteří měli alespoň nějakou šanci, že se na Západě chytí. V posledních třiceti letech je situace jiná. Ti, kteří odešli, se vracejí dříve nebo alespoň návrat plánují. Průměrná doba návratu českých vědců a vědkyň je osm let, řada Čechů ale odchází i na kratší výzkumné projekty trvající do dvou let.

Výše uvedené může být i případem české vědkyně Magdaleny Herové. Jediné Češky, která mívá na drátě kosmonauty. Česká vědkyně pracuje ve švýcarském Lucernu v týmu Biotesc a koordinuje biologické experimenty na Mezinárodní vesmírné stanici.

Je až k neuvěření, jak rozsáhlou musíte absolvovat teoretickou přípravu a do jakých detailů je třeba pro kosmonauty vědecké pokusy nachystat.

Pokud by alespoň část úsilí, které věnuje Herová přípravě vědeckých pokusů ve vesmíru, vynaložili pánové Raj Patel a Jason W. Moore při psaní své knihy Dějiny světa na příkladu sedmi laciných věcí, nemusela by vzniknout taková slátanina. Jedná se vlastně o kulturní, ekonomické a so ciální dějiny kapitalismu a autoři považují jeho vliv na osud světa za natolik destruktivní, že posledních zhruba pět století mají potřebu označovat slovem „kapitalocén“.

Ano, je to slátanina, která překrucuje dějiny, ale i tak stojí za to ji přečíst. Stejně jako stál za přečtení mnohem tlustší a nudnější Marxův Kapitál. Alespoň nás vývoj v dalších letech tolik nepřekvapí.

Co vás ale může překvapit mnohem dřív, je požár elektroještěrky vybavené lithiovými bateriemi ve firemním skladu. Možná se divíte, proč se v Hrotu věnujeme na první pohled tak okrajovému tématu, jenže počet vozidel poháněných lithiovými bateriemi začíná raketově růst a nebezpečí, které požáry jejich baterií představují, stále není vyřešené. Až vám shoří v továrně taková ještěrka a s ní zboží za osmdesát milionů, pochopíte, jak je toto téma důležité.

V novém Hrotu samozřejmě najdete i další super témata, třeba že na současné hospodářské krizi je pozoruhodné, kolik je v ní peněz a kolik firem je bez dluhu, nebo proč je pro velké letecké opravny s českými miliardáři v zádech důležité očkování proti covidu. Příjemné čtení.