foto Tomáš Turek, týdeník Hrot
„Nejmladší z rodu Gottwaldů“: Levicové myšlenky jsou nesmrtelné
Staré komunisty zná každý, rozhovor přímo z volebního štábu KSČM s Janem Korosem je ale sondou do duše komunisty mladého. Je mu 24 let, je nejmladším kandidátem strany v letošních volbách a pod heslem „Pomoc potřebným, zdanit bohaté!“ vede její libereckou kandidátku.
redaktor
Já jsem do komunistické strany vstoupil před třemi lety. Vím, že to říká i Babiš, ale já jsem do politiky fakt nechtěl. Kamarádi mě ale přemlouvali, abych do komunální politiky šel, a v ní jsem se – u nás v České Lípě – chytil a potom jsem ve vnitrostranické struktuře pronikl nahoru. Dodnes nevím jak, protože se to stalo hrozně rychle, ale před půl rokem jsem byl na krajské konferenci zvolen volebním lídrem. No a jsem tady.
Čtyřiadvacet a jsem učitel. Učím zeměpis a dějepis.
To vůbec. Moje rodina nikdy nebyla v komunistické straně, a moje maminka dokonce nemohla za socialismu ani studovat.
Odmala jsem byl levicově nakloněný, a když jsem chtěl vstoupit do politiky a hledal jsem kam, KSČM pro mě byla poměrně logickou volbou. Chápu, že občas řeší spíš minulost než budoucnost, což je špatně a mělo by se to změnit. Je to ale levicová strana, silná levicová strana, nejpočetnější levicová strana, a navíc jediná parlamentní levicová strana, protože sociální demokraty nepočítám – kvůli tomu, že se v devadesátých letech podíleli na privatizaci – za levičáky. KSČM je jediná strana, která hájí lidi, a ne nadnárodní korporace.
Jsem vystudovaný historik a ta minulost určitě nějakým způsobem negativní byla. Historie ale není jen černobílá – ty věci nebyly jen špatné, nebo dobré. Já to beru takhle: každá ideologie má na rukou krev, úplně každá, i liberalismus. Vezměte si třeba Velkou francouzskou revoluci, lidská práva přece nevznikla tím, že si stavové sedli ke králi a vyjednávali. Bohužel tento první pokus o liberalismus dopadl tímto způsobem a první pokus o socialismus – ten, který byl u nás – také. Byl to prostě první pokus o něco lepšího, který se nepovedl, protože kdyby se povedl, listopad 1989 by nepřišel. Komunistická strana padla v listopadu 1989 právem, protože režim nefungoval. Nyní je na nás, abychom se zkusili poučit z chyb, které se staly, a ze zločinů, které se staly – nerad říkám jen chyby, protože se děly samozřejmě i zločiny –, a pokusili se o něco lepšího.
Pro mě by to asi znamenalo jen větší práci. Museli bychom pracovat ještě víc a víc. Ale já si nemyslím, že bychom úplně zmizeli. Podle mého názoru jsou levicové myšlenky nesmrtelné, byť KSČM bohužel tuto vlastnost nemá. Myšlenka, aby se všichni lidé měli dobře, podle mě ale nesmrtelná je.
