Kalendář hudebního fanouška loni připomínal diář prokrastinátora. Původně plánované akce se v něm v lepším případě odsouvaly na později, v tom horším se úplně rušily.

Čínské chřipce padly loni za oběť všechny velké koncerty a festivaly. Uspořádat se povedlo jen pár komornějších akcí během sladkého letního uvolnění plného optimismu a nadějí do budoucna. Jenže pak se všechno zvrtlo.

Nejenže virus nezmizel ani nezeslábl, jak v létě předpovídal i premiér Andrej Babiš. Naopak se ukázal dost silný na to, aby si poměrně hladce poradil s chytrou karanténou, hlavním pilířem české defenzivy proti pandemii. Vláda tak místo vychytávání ohnisek sáhla k prověřenému plošnému lockdownu, a živé koncertování má proto od loňského podzimu už čtyři měsíce utrum.

Mnoho důvodů k optimismu do budoucna nedává ani aktuální epidemiologická situace. Výsledkem vládního boje s pandemií je paradoxně stále reálněji se rýsující hrozba, že se loňský půst hudebníků, pořadatelů akcí nebo koncertních techniků bude opakovat. Organizátoři ještě stále doufají, že se podaří sezonu zachránit. Ostatně zatím jim nikdo oficiálně neoznámil, že mají letní termíny odpískat. „Nejistota je bohužel nepříjemnou součástí letošních příprav, ale snažíme se brát situaci takovou, jaká je, a v přípravách pokračujeme,“ konstatuje smířlivě šéf festivalu Rock for People Michal Thomes.

Nespokojenost ovšem v řadách lidí z hudební branže roste a najdou se i mnohem méně diplomatická hodnocení dnešního stavu. „Čím dál víc si připadám jako v roli poddaného, kterému vrchnost přikazuje neustále něco jiného, ale výsledek je pořád stejný: nemůžu pracovat,“ kritizuje nekoncepční přístup vlády pořadatel pražských festivalů Metronome a United Islands David Gaydečka.

Podnikatelé z hudebního byznysu se shodují v jednom: pokud se situace rychle nevyjasní, začnou zvažovat zrušení nebo odložení letošních plánů. Další rok bez možnosti pracovat by pro ně ale znamenal ekonomickou katastrofu.

Předvídání? Neseriózní

Přístup ministerstva zdravotnictví zapadá do celkového obrazu chaosu, který vláda při snaze o řešení pandemie vytváří od minulého podzimu. Jestliže nemá vymyšlenou strategii pro otevírání maloobchodu nebo služeb v horizontu týdnů, není vlastně ani příliš překvapivé, že o dlouhodobější vizi také nemůže být řeč.

„Skutečně nelze nyní předvídat, jaká bude situace v České republice za několik měsíců. Jakákoli tvrzení by byla v tuto chvíli předčasná. Nyní je podstatné, aby lidé dodržovali bezpečnostní opatření,“ odráží mluvčí ministerstva zdravotnictví Barbora Peterová dotaz, jaké šance úřad dává letošní letní koncertní sezoně.

Úplně bez odpovědi pak nechává otázky, zda ministerstvo stanovilo například jasně dané epidemiologické limity, za jakých by ještě uskutečnění velkých akcí bylo možné. „Jednou z cest, jak se vrátit do normálu, může být i očkování,“ naznačuje pouze. Podobně opatrné je v predikcích i ministerstvo kultury, které má hudební byznys v gesci. „Nebudu spekulovat. Vedeme o tom debatu s umělci, dalšími subjekty a asociacemi i experty z hygieny a ministerstva zdravotnictví,“ říká mluvčí Michaela Lagronová. Ani ona nechce nic slibovat, přesto z opatrného vyjádření vyplývá jedna nepříjemná zpráva: zatím vypadá realisticky maximálně povolení menších setkání s omezeným počtem návštěvníků a za přísných hygienických podmínek – podobně jako loni v létě. Nedobré vyhlídky naznačuje i nedávné vyjádření šéfa zdravotnických statistiků Ladislava Duška. Ten už na začátku února prohlásil, že se máme připravit na léto ve zpřísněném režimu.

Velké festivaly do tohoto rámce nezapadají: Představit si dvacet tisíc mániček, rockerů, pankáčů nebo metalistů, jak na velkých vícedenních akcích svědomitě dodržují pravidlo tří „R“ navzdory uvolněné náladě a celodennímu udržování iontové rovnováhy pivem, vyžaduje velkou fantazii. Festivaly nebývají zrovna přehlídkou přísné disciplíny.

Pro velké akce s desítkami účinkujících a velkým rozpočtem by ovšem možnost uspořádat komornější verzi pouze pro hrstku původně plánovaných fanoušků nic neřešila. „Buď akce proběhne v plném rozsahu, nebo budeme festival překládat. Celkový rozpočet se pohybuje v desítkách milionů korun a nepomohlo by nám, ani pokud by bylo povoleno,pár tisíc‘ diváků,“ vysvětluje Michal Thomes.

Vstup jen pro negativní

V současnosti se hudební byznys upíná ke dvěma zřejmě posledním možnostem, které by mohly odvrátit letošní katastrofu: očkování a testování.

Právě vakcína ostatně měla být podle vládních slibů ještě z konce minulého roku cestou, jak se vrátit do normálního života bez všudypřítomných roušek a rozestupů. Původní smělé plány počítaly s tím, že se do léta podaří proočkovat dostatečně velkou část populace, aby se život mohl začít vracet do normálu – včetně kultury a koncertů.

Dosavadní tristní výsledky vládní strategie budí podezření, že plán na vakcinaci zkrachuje stejně, jako se zhroutila chytrá karanténa. Do dubna a května, kdy mají do Česka dorazit miliony kusů ampulí s preparátem proti covidu, je však ještě čas přípravy dohnat. Pravděpodobnější však je druhá varianta, a sice že úřady koncerty povolí za předpokladu, že na ně budou mít přístup jen fanoušci s negativním covidovým testem. „Mohlo by to být řešení. Důležitá je ale technická a ekonomická stránka věci. Tedy jak zařídit testování na místě konání festivalu. Pokud to bude pro diváky i pořadatele výrazně omezující, tak to fungovat nebude,“ myslí si Thomes.

Omezování vstupu na kulturní akce pouze pro některé lidi s sebou nese ale i další kontroverze. „Zavání to diskriminací. Například lidé, kteří covid prodělali, nejsou rizikoví, ale těžko by to prokazovali,“ upozorňuje David Gaydečka. Očkování navíc nebude pro mnoho lidí dostupné, i kdyby o ně stáli.

Úřady by proto podle Gaydečky měly spíš začít vymýšlet, jak umožnit kulturní život i během pandemie. Studie ze zahraničí podle něj ukazují, že koncerty a festivaly nejsou zdaleka tak nebezpečné, jak se původně myslelo. Modelové koncerty v Německu a ve Španělsku ukázaly, že kontakty lidí v publiku jsou veskrze velmi krátkodobé. A že největší problém představují vlastně jen fronty u vstupu. Takový problém se při troše dobré vůle a fantazie dá ošetřit.

Pomoc na poslední chvíli

V hudebním průmyslu pracuje v Česku podle odhadů přes sto tisíc lidí. Mají za sebou krušný rok s utaženými opasky a reálně jim hrozí, že letos budou čelit stejnému problému jako loni. V jednom se ale letošek zásadně liší. „Loni jsme do krize šli s rezervami, ty už ale letos neexistují,“ upozorňuje Jana Heřmánková, která šéfuje firmě dodávající techniku na hudební vystoupení.

Muzikanti, promotéři, bedňáci nebo zvukaři loni na jaře přišli o práci a obživu doslova ze dne na den. Stejně jako ostatním podnikatelům jim sice vláda slibovala kompenzace, ty ale vypadaly štědře a vstřícně spíš na tiskových konferencích než v realitě. První pomocný program ze září byl nastavený tak, že na něj většina postižených podnikatelů z hudební branže nedosáhla. Kompenzoval totiž jen zmařené náklady na neuskutečněné akce. Napodruhé se ministerstva průmyslu a kultury přece jen polepšila. „Druhé kolo programu Covid – Kultura přispívalo i na provozní náklady, což spoustu firem zachránilo. I když se nekonají koncerty, musejí platit zaměstnance nebo nájem,“ dodává Jana Heřmánková. Stejně jako v jiných oborech ale prý bylo podávání žádostí administrativně náročnější, než by se slušelo, a pomoc přišla mnohem později, než bylo potřeba – až v prosinci.

Zájem byl velký. „Celkově bylo na program Covid – Kultura I a II určeno 900 milionů korun. Vše se vyčerpalo,“ upřesňuje Michaela Lagronová z ministerstva kultury.

Kvůli dlouhému čekání nicméně řada živnostníků především z řad technických profesí musela hledat novou práci mimo branži. Aby se vrátili k původnímu povolání, potřebují ale mít jistotu. „Čím déle bude tato situace trvat, tím těžší bude kulturu zase rozjet. Potřebujeme plánovat na měsíce dopředu, a to teď není možné,“ varuje Heřmánková.

Času moc nezbývá

Na začátku února vypsalo ministerstvo průmyslu už třetí kolo programu Covid – Kultura. I to ale na jaře skončí a nikdo zatím neví jistě, jestli a v jaké podobě bude podpora pokračovat. Podnikatelé v hudebním byznysu ale otevřeně říkají, že pokud přijdou i o letošní sezonu, může je udržet nad vodou už jedině vládní podpora. „V případě uzavření další festivalové sezony bude záležet na vládních podpůrných programech. Bez podpory státu by to mělo devastující následky pro celé odvětví,“ tvrdí Michal Thomes. Pořadatelé by kromě výpadku příjmů ze vstupného a utopených nákladů řešili ještě jeden velký problém. Loni jim v přežití významně pomohla vstřícnost fanoušků. „Drtivá většina si nechala vstupenky na letošní rok,“ vysvětluje Markéta Broumová. Pořadatelé tak vlastně celý ročník překlopili do dalšího roku, a to včetně programu, aniž by museli vracet peníze utržené za vstupné. Je otázkou, jestli by podobně chápaví byli návštěvníci festivalů i letos. Pokud by ale museli promotéři vstupné vracet, neměli by kde na to vzít peníze.

Státu napospas

Navzdory všem nejistotám zatím pořadatelé zachovávají chladnou hlavu a stále počítají s původními termíny. Problém je, že nemůžou s rozhodnutím, zda zastavit přípravy, čekat až do léta. „Rádi bychom měli jasno nejpozději v březnu,“ naznačuje Thomes deadline pro Rock for People.

U festivalů plánovaných na začátek letní sezony se dokonce chleba láme už teď. „Náš festival Metronome je závislý na předprodeji vstupenek, potřebujeme je začít prodávat zhruba čtyři měsíce předem – čili teď. Moc se nám ale nechce předprodej propagovat, za současné nejistoty bychom si připadali skoro jako podvodníci,“ tvrdí David Gaydečka. Proto prý začíná zvažovat, že termín festivalu posune na září.

Stejně jako v jiných oborech i hudebníky přinutila epidemie hledat alternativní cesty k fanouškům. Například Gaydečka uspořádal na konec února velký koncert určený jen divákům u televizních obrazovek a monitorů. Online koncerty si vyzkoušeli i další pořadatelé. „Děláme to ale spíš kvůli tomu, abychom nezakrněli. Ekonomicky to moc smysl nedává,“ říká promotér. Internet živé koncerty podle něj rozhodně nenahradí.

Pokud vláda s podnikateli z hudební branže během příštích týdnů nepředstaví realistickou vizi, jak uspořádat hudební akci, aniž by se z ní stalo další ohnisko na covidové mapě Česka, budou následovat další odpadlíci. Kultura by pak zůstala odkázaná na milost a nemilost státu – bez pomoci by většina podnikatelů z branže do příštího roku ekonomicky nepřežila.