Mexičané v kuklách, které hlídají další zamaskovaní muži s automatickými puškami. Za normálních okolností by v utajených prostorách chystali k odeslání balíky kokainu, heroinu nebo syntetických opiátů přes severní hranici. Tentokrát ovšem členové kartelu Sinaloa chystají značně odlišné zásilky. Do plastových pytlů dávají plechovky s tuňákem, rýži a toaletní papír.

Vesničané nebo obyvatelé městských slumů dobře vědí, od koho pozornost dostali. Ozbrojenci jim jméno dobrodince při předávání několikrát zopakují. A i kdyby si obdarovaní zacpali uši, informuje je na pytli vyvedená podobizna lídra kartelu Joaquína Guzmána Loery, kterého jako nejúspěšnějšího obchodníka s narkotiky tohoto století zná Mexiko i svět pod jménem El Chapo, Skrček.

Společenská odpovědnost mafie

Reportáž ze skladu natočil štáb BBC a pro kartel Sinaloa to byla dobře promyšlená součást firemního marketingu. Cynicky bychom mohli projekt zařadit do kolonky „společenské odpovědnosti firem“. Zločinci v reportáži dávají okatě najevo, že pomáhají chudým sousedům, na které mexický stát zapomíná.

Kartel Sinaloa rozdává potravinovou pomoc už od konce března, kdy si i mexický prezident Andrés Manuel López Obrador (všeobecně zvaný AMLO) uvědomil, že ani on ignorováním pandemii nezvládne, a jako jeden z posledních v Latinské Americe uzavřel zemi do karantény. Republika se nyní řadí dle počtu nakažených s covidem-19 celosvětově na šesté místo.

Bylo jasné, že největší dopad to bude mít na ty, kteří si vydělávají ze dne na den prodejem na ulici. Nebo na ty, kteří ztratili zaměstnání v restauracích, kadeřnictvích a dalších službách. Narcos hned nabídli pomocnou ruku sousedům. Mezi těmi, kdo balíky s dezinfekcí a potravinami rozdávali, byla i „kmotrova“ dcera Alejandrina, která si na to vzala roušku se Skrčkovou podobiznou. Samotný třiašedesátiletý El Chapo sedí od ledna 2016 na doživotí v americkém vězení, ale jeho rodina v Sinaloa a dalších přilehlých mexických regionech při pobřeží Pacifiku vládne dál.

Na rozdíl od státu, který musí vymyslet, jak za koronavirové krize účinně distribuovat pomoc z omezených zdrojů 129milionovému národu, kartelu s jeho ohromnými zdroji hotovosti stačí udělat pár PR vystoupení, kde si je lidé při rozdávání nahrají na mobil. Lumpové vědí, že to obdarovaní dají na sociální sítě a po nich už se zprávy o „lidumilných“ mafiích roznesou samy po celé planetě, což mimochodem potvrzuje i tento text. Za málo peněz zkrátka dostanou hodně muziky.

Kartel Sinaloa, který je dlouhodobě považovaný za nejsilnější kriminální skupinu v Mexiku, se nepustil do narkofilantropie jako jediný. U rozdávání peněz a jídla se předvádějí i všechny ostatní známé zločinecké organizace, jako jsou Los Zetas, kartel ze zálivu nebo kartel Jalisco – Nová Generace. Mimochodem právě posledně jmenovaný dosud dominujícím soupeřům ze Sinaloa po zatčení jejich šéfa čím dál víc šlape na paty.

A není to jen mexická záležitost. To, co v textu pro jednoduchost popíšeme na příkladu této země, se v bleděmodrém opakuje třeba i v Hondurasu, Kolumbii, Brazílii anebo (abychom se nedívali jen přes Atlantik) i v Itálii.

Reputační štít

Podsvětí za své balíčky samozřejmě nic nechce. Úplně jim stačí, že získají pověst Robinů Hoodů. Je to investice do budoucna, kdy si tu vytvářejí u vděčných sousedů společenský štít, který je bude chránit přinejmenším mlčením, až se je policie nebo armáda pokusí jednou zatknout.

Taky je to nábor nových členů, kterým se balíkovou pomocí říká následující: „Podívej, kromě toho, že si budeš moci zastřílet na fízly a že se budeš koupat v dolarech, taky pomůžeš těm, kteří pocházejí z chudých poměrů jako ty sám.“

Rozdávání pomoci je jen jeden ze způsobů, jak si narcos upevňují postavení. Dalšími možnostmi jsou půjčky malým firmám, které by jinak v důsledku krize zkrachovaly. Jejich majitelé vědí, že nemají na výběr a musejí nabídku přijmout. Jsou si dobře vědomi, že narcos nejde o rozvoj drobného podnikání, ale o diverzifikaci možností, jak vyprat peníze z nelegálního obchodu s drogami, zbraněmi nebo bílým masem.

Zločinci se v některých čtvrtích pustili do hlídání toho, zda občané dodržují nařízenou karanténu. Existují záběry člověka, kterého kriminálnící trestají, že porušil zákaz vycházení. Mlátí ho prkny, která nesou nápis covid-19. Určitě jim nezáleží na zdraví národa. Spíše chtěli předvést, kdo tady představuje zákon.

Ukázkami moci kartelů jsou i opakované případy využití brutálního násilí nejen proti civilistům, ale i proti konkurentům z galerky. Jako když ozbrojenci z kartelu Jalisco – Nová generace přišli do léčebny drogově závislých ve státě Guanajuato a jako vzkaz svému lokálnímu soupeři postříleli 26 lidí, ať už patřili k nepřátelské skupině, nebo ne.

Na takové děsivé zprávy už jsou otrlí Mexičané po letech krveprolití zvyklí. Co je však skutečně překvapilo, byla událost z konce června, kdy si zabijáci ze stejné mafie počkali v luxusní čtvrti hlavního města na obrněné auto šéfa metropolitní policie Omara Garcíi Harfucha a zasypali ho 150 střelami. Důstojník měl štěstí, zasáhly ho tři kulky, ale žádná smrtelně. Podlehli však dva členové jeho ochranky a jedna kolemjdoucí, která zrovna po chodníku mířila do práce. Takový útok v místě, kde bydlí mocenská elita, je snadno čitelný vzkaz představitelům státu. Ani ti na nejvyšších místech nejsou v bezpečí, pokud nebudou tančit tak, jak mafiáni pískají.

Ne až tak špatné zprávy

Jsou tu pro narcos samozřejmě i špatné zprávy. Tak jako všechny obchodníky na světě je zpomaluje omezení globální dopravy, což komplikuje například dovoz nutných surovin z Číny na výrobu chemických drog. To však vyřešili zdražením svého zboží, kterého se na látce závislí nedokážou vzdát, ať si dealeři řeknou jakoukoliv cenu.

Hraniční přechody mezi Mexikem a USA jsou nyní přivřené, takže ubylo možností, jako propašovat kontraband. Ale dronům, tunelům nebo ponorkám naloženým kokainem covid-19 žádné překážky do cesty nestaví. Drogy z jihu do Spojených států tedy dál proudí.

V Mexiku se zpomalil, respektive na pár týdnů i zastavil společenský život, čímž se zasekla spotřeba látek, kterými se rozjede zábava na party – třeba kokainu. Ale u jiných narkotik, kterými si konzumenti huntují organismus v soukromí, je v USA podle zaznamenaných případů předávkování poptávka stejná (heroin) nebo ještě vyšší (metamfetamin), protože při práci z domova nemusejí lidé tolik brát ohledy na společenské normy. Nemluvě o tom, že za zdravotní a hospodářské krize roste stres, který mnozí uvolňují návykovými látkami.

Profimedia.cz

Ze všeho napsaného je jasné, že narcos patří k největším vítězům koronavirové krize hned vedle provozovatelů zásilkových obchodů a internetových videokonferencí.

Kdo se v Mexiku rozhodně zařadil mezi poražené, je socialistický prezident AMLO. Když v červenci 2018 po dvou předchozích prezidentských porážkách drtivě vyhrál volby, jedním z jeho slibů bylo, že skončí s násilím. Básnicky tvrdil, že se to musí udělat „pomocí objetí, nikoliv pomocí obětí“ (v originále „abrazos, no balazos“).

Jenže smůla. Ač by život v karanténě měl zdánlivě logicky vést k menšímu počtu vražd, stal se březen nejkrvavějším měsícem v historii země. A nebyl to náhodný výkyv. Například jen 7. června zemřelo násilnou smrtí 117 Mexičanů (pro srovnání: v Česku loni za celý rok bylo zavražděno 143 osob). A u devíti z deseti vražd se nikdy nepřijde na pachatele.

Prezident se poklonil 

Slibovaná metoda nenásilí vůči kartelům nefunguje. AMLO sliboval, že převelí vojáky do kasáren a proti galerce nasadí nově zřízenou národní gardu. Jenže ta se místo zajišťování bezpečnosti pustila do odchytávání nelegálních migrantů, což si vydupal americký prezident Donald Trump, aniž by mu jeho mexický protějšek nějak viditelně vzdoroval. A tak AMLO nakonec dekretem nařídil vojákům zůstat v ulicích nejméně do roku 2024.

Mexiko se tak už od roku 2006 potácí v nekonečné válce státu s podsvětím, kterou komplikují boje kartelů mezi sebou a navíc ještě rozbroje uvnitř jednotlivých gangů. V tomto konfliktu nejsou žádné jasné fronty, násilí se chaoticky přelévá z jedné oblasti do druhé a ani dlouhodobě nejklidnější a turisty oblíbený poloostrov Yucatán už není bezpečnou zónou.

Mexičané zkusili v posledních patnácti letech volit všechny reálné alternativy. Ale z hlediska bezpečnosti je jedno, zda kormidlo moci drží pravice, která válku odstartovala, střed, nebo levice, protože nikdo z posledních tří prezidentů nedokázal zločinnost alespoň výrazně utlumit.

Vypadá to, že v Mexiku není nejdůležitější osobou ten, komu se sečte nejvíc volebních lístků, ale spíše ten, kdo dokáže přesně vystřílet nejvíc kulek. To, jak je politická moc před silou kmotrů ponížena, nejlépe ukázal López Obrador. Koncem března republikou kolovalo video, na němž prezident během jedné z mnoha svých cest za lidem kráčí k autu, v němž sedí stará dáma, která mu z otevřeného okénka podává ruku. Tou paní byla matka Chapa Guzmána a AMLO, který si s ní s jako s dávnou známou při krátké konverzaci tyká, na videu vypadá, jako by k ní šel pokorně na audienci. Dojem to zanechalo jednoznačný: téhle zemi velí narcos, i když jsou zrovna za mřížemi.

Když mafiáni nechtěně (opravdu) pomáhají

Někdy peníze narcos proti koronaviru skutečně pomáhají. Latinskoamerické státy mají zákony, které umožňují úřadům využít zabrané majetky mafiánů ve prospěch lidu ještě dříve, než je soud pošle za mříže. Dva z nich – Argentina a Kolumbie – je použily přímo k boji s covidem.

Například do nevěstince El Castillo (Zámek) v centru kolumbijské Bogoty dnes bachaři vozí nakažené trestance, které potřebují izolovat od ostatních vězňů. Aby nedošlo k mýlce, původní personál už na místě svoji živnost nevykonává.

Jiné nemovitosti zabrané kriminálníkům kolumbijské úřady poskytly ženám, které v době karantény potřebovaly najít útočiště před svým násilnickým partnerem.

V Argentině, v turisty oblíbeném městě Salta, se zase z jednoho narcohotelu stalo útočiště pro cizince, kteří tam uvízli kvůli rušení letů a zavírání hranic. A v oblíbeném letovisku Mar del Plata se z 26 luxusních vozů používaných místními gangstery stala auta určená pro převoz nakažených koronavirem. Dva miliony dolarů, které pocházejí z korupce a které byly nalezeny u bývalého ministra veřejných prací Josého Lópeze, posloužily k nákupu nemocničního zařízení včetně respirátorů a roušek.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Narcos: Pomáhat a pálit