Pensylvánský Scranton není město, jež by si turisté fotili pro jeho krásu, a listopadový ranní déšť mu na půvabu mnoho nepřidal. Minulé úterý však jistou výjimečnost zažíval: tamní rodák Joe Biden se mohl stát prezidentem Spojených států. „Je skvělé být zpátky doma,“ zahlaholil bodře čiperný skoro osmdesátník, ačkoli město od svých osmi let navštěvuje právě jen při volebních kampaních.

Biden měl k úsměvům důvod. Do volebního souboje s prezidentem Donaldem Trumpem šel díky přízni médií i průzkumů jako žhavý favorit. Mohl očekávat „modrou vlnu“, sérii volebních vítězství v jednotlivých státech Unie, která by mu přiřkla celkový triumf a s ním završení úspěšné politické kariéry nejvyšší metou. Kromě toho měla ona modrá vlna být vlnou mravní; Američané jí měli odmítnout tmářský, arogantní a místy nezákonný způsob vlády, jejž v posledních čtyřech letech praktikoval prezident Trump.

Jak však během následujících šestatřiceti hodin mělo vyjít najevo, nic takového se nekonalo. Namísto modré vlny přišlo sotva šplouchnutí; na vlnu mravního odsudku, jež by se přelila přes hráze stranické loajality, nedošlo vůbec. Prezidenta Trumpa volilo o deset procent lidí více než v minulých volbách; že Joe Biden byl početně ještě úspěšnější, na věci mění jen málo.

Ambice bez hranic

Oněch šestatřicet hodin od úterního rána, kdy se otevřely volební místnosti, až do středečního večera, kdy se aspoň částečně vyjasnilo postavení obou kandidátů, otřáslo základy téměř 250 let starého amerického experimentu. Na jejich konci bylo zjevné, že Bidenovi chyběl k vítězství nad Trumpem jen kousíček. Také se potvrdilo, že současný prezident je ochoten při prosazování svých ambicí zajít dále než kterýkoli z jeho předchůdců (ačkoli možná ne až za hranici občanské války, jak se někteří obávali).

Především však vyšlo najevo, že Američané jeden druhému za mák nerozumějí. Organizátoři průzkumů veřejného mínění nedokázali ani přes varování v podobě fiaska v roce 2016 odhadnout náladu voličů. Většina médií se stala hrdými nositeli myšlenky o modré vlně, z níž se stala chiméra. A dokonce i obě kampaně střílely slepými: Trump nahnal v posledním týdnu mnoho sil do Minnesoty, kde však nakonec prohrál o více než sedm procentních bodů. Biden zase křižoval rodnou Pensylvánií, kterou považoval za realistický klíč k vítězství; nakonec tamní hlasy nebyly rozhodující.

Jak oněch kritických šestatřicet hodin probíhalo? Krátce poté, co Biden žoviálně zdravil své scrantonské sousedy, se nechal Trump z ústředí svého štábu v Západní Virginii slyšet, že si je jist vítězstvím, protože po poslední televizní debatě se jeho „kampaň konečně rozjela“ (na kampaň, jejíž první oficiální shromáždění proběhlo v únoru roku 2017, to není kdovíjaké tempo). O necelou hodinu později Trump ohlásil, že soudně napadne proces sčítání hlasů v Pensylvánii.

V poledne se nechala slyšet i manažerka Bidenovy kampaně Jennifer O’Malleyová: „Cítíme, že je jasné, že vyhrajeme,“ ačkoli do té doby nebyl znám jediný výsledek. Touž dobou varoval vysoce postavený federální soudce americkou poštu, aby „použila mimořádných opatření za účelem včasného doručení hlasovacích lístků“ - nejspíš v obavě, že se Trump pokusí doručování zarazit. Prezident totiž dobře věděl, že poštou hlasují především příznivci demokratů.

Odpoledne začaly první (partajní, neveřejné) průzkumy mluvit o Bidenově časném vedení. Akcie amerických bank v reakci na to vylétly vzhůru, protože se čekalo, že budou díky levným penězům demokratického Kongresu v permanenci. Naopak Trump řekl svému štábu, že „prohrát není nikdy lehké“. V šest hodin vpodvečer pak začaly zavírat volební místnosti na východním pobřeží. Začaly chodit první údaje a bitva se rozjela naplno; rukavice šly rychle dolů.

Volby u soudu

Trumpova kampaň oznámila, že soudně napadne sčítání v Nevadě, znovu s úmyslem zamezit počítání hlasů došlých poštou. V sedm hodin byli na světě první vítězové: Biden si připsal Virginii a Vermont, Trump Kentucky a Západní Virginii. Vzápětí se Biden zmocnil malých států Nové Anglie, kdežto Trump potvrdil avizovanou převahu na jihu; Tennessee a Alabama byly jeho. To vše se očekávalo -připustíme-li tenisovou metaforu, oba soupeři vyhrávali svá podání.

Počítání bylo v plném proudu a začalo vycházet najevo, že průzkumy přály demokratům více než voliči samotní. Nešlo jen o prezidenta, ale také o Senát. Republikáni měli podle průzkumů přijít až o sedm křesel, což by je zbavilo většiny. Začátek senátních voleb to ale nepotvrdil. Představa, že brzy budou k dispozici peníze na Bidenovy infrastrukturní investice, se počala rozplývat. Reakce: namátkou měď na londýnské burze, jež pro příslušný sektor často funguje jako příslovečný hornický kanárek, klesla o 66 liber na tunu (zhruba o procento).

Tou dobou už bylo v Americe po půlnoci. Trumpovy příznivce tato fáze naplnila optimismem: prezident vyhrál devětadvacet hlasů na Floridě, jež celoamerický volební výsledek často kopíruje. Výsledek z Floridy však vyděsil nejen Bidenovy lidi, nýbrž i zadavatele průzkumů preferencí: předpovídali téměř tříprocentní vítězství Bidenovi, ale výsledek byl právě opačný, 3,5 procentního bodu pro Trumpa. Zjistilo se, že jak „pollsteři“, tak Biden naprosto neodhadli naladění tamních Hispánců, kteří v bezprecedentní míře odevzdali hlasy Trumpovi.

Zároveň se vypařil mírný Bidenův náskok v dalších klíčových státech. Wisconsin, Michigan a Pensylvánie (kde před čtyřmi lety vyhrál Trump) plus Nevada a Minnesota (jež získala Hillary Clintonová) na volebních mapách během několika desítek minut všechny vyměnily demokratickou světle modrou za republikánskou růžovou.

Investoři na obrtlíku

Tou dobou se začaly otevírat evropské burzy, zatímco v Americe se obchodovalo v módu after-hours. Reakce investorů se začaly prudce diverzifikovat: zatímco evropské trhy svorně poklesly u vidiny -najednou docela reálné - Trumpova možného úspěchu, technologický index newyorské burzy Nasdaq začal z téhož důvodu prudce stoupat. Proč? Vítězství Bidena (a demokratů v Senátu) by připravilo půdu pro posílenou regulaci technologických firem, případně jejich nucené rozdělení. Investoři si zjevně oddechli: během středy stouply akcie Facebooku o devět procent, Microsoftu, Amazonu a Googlu přes pět procent a Applu o čtyři procenta.

Jak se americká noc chýlila ke konci, připsal si Trump další důležité státy: v Ohiu, kde měl mít mírnou převahu Biden, vyhrál o více než sedm procent; získal i Iowu, jež bývá často barometrem celoamerické voličské nálady. Viditelně unavený Biden vyzval své příznivce, ať „neztrácejí víru“. Trump mezitím vyhrál Texas a jeho 38 hlasů. Počáteční Bidenův náskok z Nové Anglie byl ten tam.

Zhruba tehdy se Trump nechal slyšet, že „co se mne týče, už jsme vyhráli“. De facto tak vyhlásil volební vítězství, ačkoli ve většině sporných států ještě zdaleka nebylo rozhodnuto. O několik hodin později vyšly najevo dvě věci: zaprvé jeho výrok o vítězství byl velmi předčasný. Zadruhé to byla součást plánu, jak zamezit sečtení všech hlasů, a udržet tak prezidenta ve funkci.

Trumpův postup nezůstal bez odezvy. Ti konzervativnější mezi americkými i evropskými investory se vrhli na německé dluhopisy, čímž srazili jejich výnosy - poprvé po více než půlroce -pod -0,5 procenta. Ti dobrodružnější skočili po akciích technologických a zdravotnických firem; k finančnímu sektoru, ještě o den dříve atraktivnímu, se naopak otočili zády.

Jako na houpačce si musel připadat také americký dolar: nejprve poklesl, protože levné peníze z očekávaného stimulačního balíčku demokratického Kongresu by svou mnohačetnou existencí přivodily relativní pokles vlastní hodnoty. Když vidina balíčku jako fata morgána zmizela, dolar zase posílil.

Status quo v Kongresu

Mezitím přicházely dílčí výsledky z voleb senátních, jež demokratům navzdory jejich předvolebnímu optimismu přiřkly zisk jen jednoho křesla. Status quo by se měl udržet i ve Sněmovně reprezentantů: demokraté ji udrželi, ovšem republikáni mírně posílili.

Kromě toho přicházely výsledky nejrůznějších hlasování, která organizovaly jednotlivé státy pro úsporu ve stejném termínu jako „velké“ volby. Víme tak, že taxislužby Lyft a Uber v Kalifornii prosadily možnost ignorovat tamní pracovní právo (podle něhož by musely řidičům přiznat status zaměstnance); server Quartz spočetl, že lobbing a reklamní kampaň je stály 200 milionů dolarů. Kromě toho jsme se dozvěděli, že 90 procent obyvatel Chicaga si přeje, aby jim město na celém svém území garantovalo širokopásmové internetové připojení.

Jsme též obeznámeni se skutečností, že stát Massachusetts umožní svým obyvatelům přístup k elektronickým údajům o jejich vlastním automobilu (kdežto dosud si automobilky data z automobilových počítačů nechávaly pro sebe, aby si mohly účtovat víc za autorizovaný servis).

Jak se však nachýlilo středeční odpoledne (v Evropě noc na čtvrtek), začala se karta obracet. Biden si připsal Minnesotu, a především Arizonu, kde před čtyřmi lety Clintonová neuspěla. Ujal se také vedení v Michiganu, ve Wisconsinu a v Nevadě. První dva státy vyhrál; počítání hlasů v Nevadě - stejně jako v Pensylvánii, Severní Karolíně a Georgii - se na dlouhé hodiny (teoreticky však lze čekat až několik týdnů) zadrhlo na sčítání hlasů došlých poštou.

V posledně zmíněných státech se opakoval stejný vzorec: Trump vedl, ale protože poslední sčítané hlasy jdou drtivou většinou za Bidenem, Trumpovi se jejich započítání nehodí. Proto jeho lidé začali hned v několika státech podávat žaloby: ve Wisconsinu mají nárok na přepočet, protože oba kandidáty dělilo méně než jedno procento hlasů. V Pensylvánii chtěl Trump dosáhnout toho, aby se poštovní hlasy odeslané do 3. listopadu (ale došlé po něm) nepočítaly - v rozporu s tamními zákony. V Georgii tomu bylo podobně. V Arizoně, kde se na poslední chvíli objevila silnější podpora prezidenta, než se očekávalo, naopak Trump požadoval sečtení všech, všech, úplně všech hlasů.

Tím vším se prolínala prezidentova twitterová show. Ve středu večer vypadalo skóre tak, že Trump vypustil do světa sedm tweetů, z nichž čtyři opatřil Twitter „nálepkou“, jež kulantně upozorňovala, že tweet je lež jako věž. Tou dobou zároveň úřady ohlásily rekordních 100 tisíc lidí čerstvě nakažených koronavirem.

Účel světí prostředky

Objevily se však spekulace, že Trump chtěl záměrně vyvolat nejistotu, aby mohl počkat, než se někde rozhoří například násilný konfl ikt, čehož by mohl jako prezident využít k převzetí mimořádných pravomocí (například vydat dekret, že s ním má kabinet jednat jako se zvoleným prezidentem). Takový konfl ikt se skutečně objevil: v oregonském Portlandu musela guvernérka Kate Brownová požádat Národní gardu o zásah proti demonstrujícím příslušníkům radikální levice (nebylo zřejmé, proti čemu vlastně protestují).

Naznačený vývoj by USA posunul o řádný krok do třetího světa. Není divu, že leckdo prezidenta vyzýval, aby prostě respektoval výsledky voleb (kdo by věřil, že něčeho takového bude ve Spojených státech třeba?). Například Jamie Dimon, šéf největší americké banky JPMorgan, řekl na prezidentovu adresu, že „je odpovědností nás všech ctít demokratický proces a jeho výsledky“.

Dimon je znám jako Trumpův odpůrce. Podobně však mluvili i někteří republikáni, které stojí za to jmenovat: senátor z Ohia Rob Portman Trumpa přímo nezmínil, ale řekl, že volební proces včetně sčítání je třeba respektovat. Prakticky totéž řekl i bývalý guvernér Wisconsinu Scott Walker; a dokonce i šéf Senátu Mitch McConnell, jinak straník nad straníky, se nechal slyšet, že „vyhlásit vítězství a spočítat hlasy jsou dvě různé věci“, což si novináři vyložili jako mírný nesouhlas s Trumpovými metodami politického boje.

V době uzávěrky tohoto čísla nebylo jasné, který z prezidentských kandidátů ze souboje vyjde úspěšněji; naopak však bylo zjevné, že americká demokracie k vítězům patřit nebude.