V uplynulých týdnech vznikl přes řeku Rýn mezi německými městy Wiesbaden a Mohuč zbrusu nový most. Působivá konstrukce váží devět tisíc tun a na stavbě pracovaly také desítky expertů ostravské společnosti Hutní montáže ze skupiny Witkowitz loni zesnulého podnikatele a lobbisty Martina Ulčáka.

Rok od jeho náhlého úmrtí jsou jeho společnosti v dobré kondici, sbírají zahraniční zakázky – nejen na obří mosty v Německu – a učí se nové pořádky virem zasaženého světa, kde cestování ze státu do státu není rozhodně běžnou rutinou. Svět se změnil a exportní firmy s ním.

„Vzpomínám na moment, kdy naši lidé vyrazili na důležité obchodní jednání do Finska. Jenže krátce po příletu na místo se u jednoho z nich objevil covid. A tak všichni skončili zavření v hotelu v Helsinkách a jednání se odehrálo přes skype, přestože oba týmy byly jen několik zdí a metrů od sebe,“ začne trochu úsměvnou historkou Vladimír Bindzár, šéf Hutních montáží, tedy firmy, která aktuálně řeší asi desítku projektů v několika zemích světa.

Podobných momentů zažil mladý slovenský manažer za poslední rok spoustu. Vždyť obrat firmy ze 70 procent tvoří projekty v zahraničí. Kromě Německa, Rakouska a Slovenska firma staví a montuje dopravní a energetické konstrukce ve Skandinávii a Jižní Americe. Aktuálně mají Hutní montáže za hranicemi přes dvě stě lidí, většinou inženýrů a vysoce kvalifikovaných montérů, a rozjeté projekty za stovky milionů korun. A právě pohyb pracovníků po světě je dnes nepřehlednou alchymií, která šéfy firmy vytěžuje asi úplně nejvíc.

Z Ostravy do Uruguaye

„Od března loňského roku je všechno jinak. Musíte umět reagovat bleskově. Ráno si na poradě něco odsouhlasíte, odpoledne už je všechno jinak, neboť se změnila epidemiologická situace a začala platit nová opatření. Ale myslím, že díky zkušenostem našeho realizačního týmu se nám daří na situaci reagovat,“ pochvaluje si Bindzár. Obří most na Rýnu staví ostravská firma pro svého tradičního obchodního partnera, společnost Plauen Stahl Technologie. Dokončením mostu její práce zdaleka nekončí. Letos ještě čeká tuzemské techniky práce na zavěšených lávkách pro pěší a cyklisty a revizních lávkách, což představuje dalších tisíc tun montovaných a svařovaných ocelových konstrukcí. Hodnota celého projektu pro Hutní montáže přesáhne 170 milionů korun.

Další zakázku za bezmála 150 milionů korun firma aktuálně dokončuje u města Rinsdorf, ve spolkové zemi Severní PorýníVestfálsko. Montáž asi půl kilometru dlouhé mostní konstrukce je součástí dostavby úseku dálnice A45 z Frankfurtu do Dortmundu. V příštím roce by měla následovat stavba mostu v opačném směru, tedy na Frankfurt. Lidé z Hutních montáží ale zároveň před několika týdny pracovali na mostu u Stuttgartu nebo na severním obchvatu Berlína.

„Většinu našich tržeb stále tvoří konstrukce v oblasti energetiky, hlavně kotle. Ale sázka na dopravní infrastrukturu vyšla. Kvalita mostů všude po Evropě je v žalostném stavu, takže je tu pro nás velký potenciál,“ vysvětluje Bindzár.

Kromě toho se firma prosazuje až v daleké Jižní Americe, aktuálně se podílí na výstavbě nové celulózky na výrobu eukalyptové buničiny ve městě Paso de los Toros u řeky Rio Negro v centrální části Uruguaye. Jde o jednu z největších staveb svého druhu na světě. Několikaletý projekt má hodnotu až miliardy korun a ve vrcholné fázi by tam mělo pracovat až 350 zaměstnanců ostravské společnosti. A právě v tom spočívá také největší výzva.

„Samotná mobilizace zaměstnanců na zahraniční cesty je dnes extrémně složitá a zdlouhavá. Je třeba sladit možnosti v jednotlivých zemích a tamní pravidla s harmonogramem projektů, aby naši lidé neměli prostoje. Zařídit testy, počítat s karanténou, která je například v Německu 14 dní, ale v Uruguayi deset. Do toho víza. Podmínky se stále mění,“ popisuje Bindzár jen některé z klíčových parametrů, které realizaci projektů dnes ovlivňují.

Navíc pro Hutní montáže pracuje řada cizinců, například Indů. Ty je třeba dopravit do Česka na školení a zapracování a následně je vyslat třeba do Jižní Ameriky. Takový proces trvá i několik měsíců.

Rypadlo a mosty

„V rámci jednoho případu řešíte třeba pravidla pro cestování v Indii, v Česku a Uruguayi. Ale procesy už máme dobře zvládnuté, i to je naše konkurenční výhoda,“ tvrdí manažer s tím, že dnes firma má kolem 200 lidí v Česku a dalších 250 lidí je na projektech v zahraničí.

Aktuálně Hutní montáže pracují na deseti živých projektech, o dalších pěti větších projektech se jedná. V Česku se společnost a její odborníci chystají mimo jiné na mosty u Karviné a Frýdku-Místku, ale hlavním tuzemským projektem je důlní velkorypadlo pro Severočeské doly. Zakázka za miliardu korun pro hnědouhelný důl Bílina by měla být dokončena v příštím roce.

„Nechci, aby to znělo, že se rouhám, ale aktuálně si projekty vybíráme. Naše kapacita je naplněná. Letos a z velké části už i na příští rok. Takže se zaměřujeme na projekty, které jsou pro nás zajímavé,“ naznačuje. V loňském roce firma dosáhla na obrat kolem jedné miliardy korun, což představuje růst oproti roku 2019 bezmála o dvacet procent. To vše při EBITDA zisku přes 50 milionů korun.

„Byl to vážně náročný rok. Opustil nás náš skvělý kolega a velký přítel Martin Ulčák, do toho svět změnil k nepoznání covid. O to cennější tyto výsledky jsou. Věřím, že se nám bude dařit i nadále,“ uzavírá povídání generální ředitel Hutních montáží Vladimír Bindzár.

Pozitivně hovoří i další šéfové firem z někdejší vítkovické strojírenské říše. Například společnost Vítkovice Hammering loni pokořila půlmiliardový obrat, a to přesto, že covid těžce zasáhl řadu oborů, na které se ostravské „kladivo“ zaměřovalo.

„Oil & gas, a hlavně pak letectví jsou pandemií hodně zasaženy. Naštěstí se dařilo výpadky z těchto oblastí vykrýt jinými obory – zdravotnictvím, železniční dopravou či jadernou energetikou. I díky tomu jsme v těch těžkých podmínkách rostli,“ říká Oskar Kwarteng-Acheampong, šéf společnosti Vítkovice Hammering, která stejně jako Hutní montáže patří mezi nejúspěšnější příslušníky skupiny Witkowitz. Kladiváři na rozdíl od hutních montérů neřeší pohyb svých lidí po světě, neboť výroba probíhá výhradně v Ostravě a za hranice pak k zákazníkům míří vlastně jen výrobky. Pohyb zboží covid příliš neomezil.

„Je to pochopitelně velký problém, zejména pro tak otevřenou ekonomiku, jako je ta naše. Bojovali jsme za to, aby bylo možné exportovat pracovníky alespoň v nějakém režimu. Firmy se s tím ale často dokázaly vyrovnat díky technologiím průmyslu 4.0. Mnoho z nich rychleji zavedlo do praxe technologie na vzdálenou údržbu a instalaci, třeba na bázi virtuální reality,“ popisuje také viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar.

Skupinu Witkowitz vytvořil před dvěma lety Martin Ulčák poté, co se společně se zbrojařem Jaroslavem Strnadem angažoval ve složité restrukturalizaci někdejšího průmyslového holdingu Vítkovice Jana Světlíka. Se Strnadem se nakonec podle plánu rozešli, přičemž každý si ponechal část výrobních firem.

„Přes celosvětově komplikované podmínky a pro skupinu samotnou fatální osobní událost se nám podařilo v minulém roce získat nové klienty, trhy, vyrábíme nové produkty. Většina společností skončila v zisku, Hammering a Hutní montáže jsou ve velmi dobré kondici a dosáhly plánovaných tržeb, Envi a Gearworks zvrátily nepříznivý vývoj roku 2019 a jsou na dobré cestě. Na Mechanice, u které skončila zátěž staré insolvence, a na firmě Vítkovice energetické strojírenství, kterou jsme vloni převzali, nás čeká nejvíce práce. Složitý rok jsme zvládli,“ shrnul výsledky Karel Křivan, mediální zástupce skupiny Witkowitz.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.