„Mým snem je, aby děti mohly skrze tuhle hru mluvit s Karlem IV., stavět s Egypťany pyramidy nebo běhat s Elfy po lese a poznávat přírodu kolem sebe,“ říká Aleš Ulm.

Bohemia Interactive je studio, které se zabývá zejména vývojem vojenských simulací. Kde se vzala touha vytvořit hru pro děti?

Ten nápad přišel v době, kdy už jsme já i spoluzakladatel studia Marek Španěl měli děti a původně jsme jen chtěli zahrát si nějakou naši hru společně. Takže jsem přemýšlel, že bych vzal naše know-how z hardcore simulací, kde popisujeme různé reálné jevy, a zabalil bych ho do dětského, pěkně graficky zpracovaného a nenásilného podání. Pro tuhle myšlenku se záhy nadchl celý tým. Určitou inspiraci jsme viděli ve hře Minecraft, ale chtěli jsme jít samozřejmě vlastní, více cartoonovou cestou. A tak začala vznikat osobitá hra Ylands, kde se hráči mohli ocitnout v určitém světě a třeba si tam hrát se zvířaty. Po nějakém čase nás napadlo tvořit vlastní prostředí, tak jsme přidali editor, v němž se dá vzhled modelovat, a o trochu jsme přidali i možnost vizuálního skriptování, kdy už mohli uživatelé, tehdy pořád hlavně rodiče s dětmi, skutečně tvořit vlastní herní příběhy.

Kdy vás napadlo, že by se hra dala využít i pro výuku dětí?

Asi v té době, kdy jsme hru Ylands začali prezentovat na herních veletrzích a zaujala učitele. Ptali se, jestli nás napadlo hru používat i pro výuku rozvoje kreativního myšlení a základů logiky. Tenkrát jsme byli teprve na začátku a upřímně, moc jsme o tom neuvažovali. Pořád to byla primárně rodinná hra, ale něco ve mně začalo hlodat. Postupně jsme zdokonalili editor a nakonec po nějakém čase opravdu udělali speciální verzi Ylands EDU, kterou jsme představili dětem i učitelům.

Editor je pro svět Ylands jádrem, kterým se lišíte od mnoha jiných dětských či edukačních her, je to tak?

V podstatě to tak je, jde o srdce celé hry, které ji dělá unikátní a neuvěřitelně variabilní. Editor je funkce, v níž si mohou hráči nastavit to, jak bude hra vypadat po grafické stránce. Mohou si vytvářet různé terény, přidávat postavy a oblékat je, mohou přidávat i auta, zvířata, rostliny a všemožně okolní svět barvit. Příjemně nás překvapilo, že práce v něm baví zejména menší děti, které si zatím spíše hru osahávají a učí se v prostředí orientovat. Vizuální skriptování pak slouží k tomu, že za pomoci jednoduchých bublin s příkazy hráči říkají, co se ve hře má dít. S ním si pak hrají starší děti nebo třeba i jejich učitelé. Právě to je část, díky níž se lze ve hře cokoliv učit.

Celý rozhovor najdete v prvním čísle nového měsíčníku Hrot, které vyšlo 29. května a je dostupné jak v tištěné, tak digitální verzi, aby si každý našel svůj ideální způsob, jak si ho nejlépe vychutnat. Nakoupit můžete zde