Moderní lidé, hlavně obyvatelé měst, přišli zhruba o polovinu původní střevní mikroflóry. Tak zní závěry dlouholetého výzkumu amerického evolučního biologa Andrewa Moellera, které podle časopisu Science prezentoval na nedávném výročním zasedání Americké společnosti pro mikrobiologii (American Society for Microbiology).

Zatím není jasné, co to pro člověka znamená. Střevní bakterie toho každopádně ovlivňují hodně: pomáhají nám s trávením, ovlivňují náš metabolismus, imunitu, a dokonce nervový systém, když podle nedávných výzkumů dovedou například i ovlivnit náladu člověka. 

Moeller už před lety přišel s tím, že symbióza člověka s dotyčnými bakteriemi je velmi starého data a řadu z nich jsme zdědili po našich chlupatých opičích předcích, což kromě jiného znamená, že lidská střevní mikroflóra se velmi podobá té jiných primátů. Nově se proto zaměřil na porovnávání bohatosti střevní mikroflóry člověka a jeho divokých příbuzných. 

Trus a pratrus

Terénní výzkum spočíval ve sběru trusu několika tlup obou dnes žijících druhů šimpanzů – šimpanzů učenlivých a šimpanzů bonobo. Z nasbíraného materiálu poté tým získal DNA šimpanzích střevních bakterií.

Dodejme, že jiní biologové prováděli již v minulosti totéž s gorilami a dalšími primáty, takže Moellerův tým měl nakonec k dispozici data o střevních bakteriích 22 druhů našich blízkých příbuzných. Tyto informace vědci následně porovnali s údaji o složení střevní mikroflóry 49 různých lidských populací a přidali data „vydestilovaná“ z dávných lidských koprolitů (zkamenělých exkrementů).

A výsledek? Ze stovky skupin střevních bakterií, které obsahují šimpanzí střeva, jich člověk ztratil 57. Některé před mnoha tisíci lety, jiné až v nedávné době, kdy se začal masově stěhovat do měst. To je ostatně v souladu s výsledky starší studie, podle níž mají obyvatelé měst střevní mikroflóru výrazně méně bohatou než lidé žijící v méně rozvinutých částech světa.

Na vině může být celá řada důvodů – jiná strava, antibiotika, stres či (z hlediska našich předků) přehnaná hygiena. Výzkum je teprve v začátcích, přesto podle některých mikrobiologů nelze vyloučit, že se ztracené „opičí“ mikroby – pokud se tedy ukáže, že jejich absence je pro člověka škodlivá – do lidského těla jednou vrátí prostřednictvím probiotik.