Politicky se jedná o velice třaskavé téma, neboť v obou zemích má průmysl vzhledem ke svému podílu na zaměstnanosti a HDP velké slovo a silnou vyjednávací pozici. Politik, který se tváří, že nemusí průmyslu naslouchat, jenom nemá dostatek představivosti, co s ním bude, až stěhování opravdu nastane.

V Česku se přitom rozhodnutí „politického establishmentu“ s dopadem na ceny týkají věcí typu velmi nepružné reakce na solární boom ze začátku minulého desetiletí a s tím souvisejícího poplatku za obnovitelné zdroje. Z řady faktorů ovlivňujících cenu energií se ale vláda může do značné míry vyvinit. Koneckonců opravdu jsou mimo její kontrolu. Že na dotace nejsou peníze a že dotovat nelze věčně, průměrný našinec ostatně chápe.

V sousedním Německu však byla zásadní rozhodnutí jako jednostranná sázka na ruský plyn bez potřebné diverzifikace zdrojů nebo odstavení jaderných elektráren – obě klíčové to ingredience německé Energiewende – autonomním rozhodnutím všech německých stran hlavního proudu. Tím více jsou dnes vystaveny kritice z okrajů politického spektra.

Celý komentář Miroslav Zámečníka najdete v prvním čísle nového měsíčníku Hrot, které vychází 29. května a je dostupné jak v tištěné, tak digitální verzi, aby si každý našel svůj ideální způsob, jak si ho nejlépe vychutnat.