Úkol zní jasně: vrátit ČSSD do Sněmovny, odkud vypadla po prohraných podzimních volbách. Nový předseda Michal Šmarda na to má čtyři roky, využít k tomu chce rovněž spolupráci s jinými levicovými osobnostmi nebo zkušenosti svých předchůdců. Dokonce i těch, kteří k němu mají výhrady.

Když se po podzimních volbách nedostala ČSSD poprvé od devadesátých let do Sněmovny, bylo až překvapující, kolik vašich politických oponentů nebo komentátorů uvedlo, že sociální demokracii sice nikdy nevolili, ale že do parlamentu patří. Co na to říkáte?

Úplně se tomu nedivím. Naše strana se dostala do složité pozice, kdy tématem voleb bylo, jestli je Andrej Babiš (ANO) hodný dědeček, nebo zlodědek. Rozdělilo to českou společnost na dvě části. Většina voličů dala najevo, že se chce zbavit Babiše, ale posléze byla překvapená tím, že vlastně s novou pětikoalicí neví, jaká ta budoucnost bude. Rozhodla vlastně jen o tom, jaká budoucnost nebude. Do pozadí ustoupila důležitá témata praktického života a socioekonomické budoucnosti velké skupiny obyvatel.

Na druhou stranu vám volební neúspěch i mnozí lidé přáli. Říkali, že to je trest za to, že se ČSSD dala dohromady s Babišem.

Když byly známy výsledky voleb, moje máma mi řekla: „Po tom všem, co jsi pro tu stranu udělal, je mi strašně líto, že jste ze Sněmovny vypadli.“ A pak dodala: „Ale kdybyste se tam dostali a dali jste Babišovi sto první hlas, strašně bych se za tebe styděla.“ Přesně to odpovídá tomu, co jsem už říkal: lidé volili podle vztahu k Babišovi. A my je nedokázali přesvědčit, že jsou důležitější věci než Babiš.

Před dvanácti lety se jiná tradiční strana – KDU-ČSL – také ve volbách nedostala do Sněmovny. Tehdejší předseda Pavel Bělobrádek posléze prohlásil: „Musíme chtít vyhrát, kdo nechce vyhrát, nevyhraje.“ V dalších volbách se do parlamentu vrátila. Máte vy už také nějaké takové heslo?

Je to moudrý výrok, skutečně tomu tak je. Kdo chce vyhrát, přežije, kdo chce jen přežít, zemře. Možná to byla jedna z velkých chyb sociální demokracie, že v naší pozici v Babišově vládě si lidé moc zvykli na to, že ČSSD stačí role strany, která kultivuje někoho silnějšího. Ve chvíli, kdy u nás neviděli vůli k vítězství, nechali nás vypadnout úplně. Většina lidí dala ve volbách najevo, že už nechtějí politiku silného predátora, agresora, který si privatizuje republiku ve prospěch jedné kapitálové skupiny. Sociální demokracie teď musí lidem sdělit: Ano, rozhodli jste se správně, ale to neznamená, že musíte žít v chudobě, že musíte přijít o sociální jistoty a veřejné služby, na které jste zvyklí.

A kdy se k vám začnou voliči vracet? Až na ně výrazně dopadne finanční krize a nebudou moci zaplatit elektřinu?

Nechci říct, že ČSSD čeká na nějakou katastrofu. Nejlepší bude, když se to nestane, když vláda sociální odpovědnost sama najde. Ostatně má šanci na to, aby tu ostrou zatáčku vybrala bez větších sociálních otřesů, a já doufám, že se jí to podaří. Pokud nikoli, myslím, že se lidé začnou k sociální demokracii vracet dříve. I tak věřím tomu, že získáme naše voliče nazpátek na základě programu, který přestane naše občany strašit budoucností a ukáže, že budoucnost může být i nadějná. Jsem přesvědčený o tom, že lidé u voleb neopustili sociálnědemokratické ideje, ale přestali věřit představitelům strany.

V jednom rozhovoru jste řekl, že byste chtěl kolem ČSSD soustředit další levicové subjekty a nestranické levicové osobnosti. Už se vám podařilo s někým domluvit?

Je to běh na dlouhou trať, ale je to na dobré cestě, podařilo se nám zahájit první rozhovory.

Zatím nemohu sdělit konkrétní jména, ale budou postupně vyplouvat na povrch. Ve všech nevýhodách, které naše současná situace přináší, máme přece jen jednu velkou výhodu. Letos nás čekají komunální volby, za dva roky krajské a až následně parlamentní. Máme tedy velkou šanci prokázat užitečnost levicové spolupráce na konkrétních projektech ve městech a obcích, přesvědčit veřejnost, že to má smysl také na úrovni regionální a následně celostátní. Odspodu se funkční řešení vždy budují lépe.

Budete v podzimních komunálních volbách spolupracovat s ANO?

Není to filozofie sociální demokracie, ale nemůžu to úplně vyloučit. Nechci našim členům v konkrétních obcích bránit v takové spolupráci, pokud to v místních podmínkách dává smysl. Myslím ale, že to bude spíše výjimečné.

V doplňovacích volbách do Senátu budete na podzim obhajovat dvě ze tří křesel. Řekl jste, že za úspěch budete považovat, pokud budete mít pět senátorů. Je to ve vaší situaci reálné?

Už dnes víme, že nebudeme kandidovat ve všech volebních obvodech, postavíme něco mezi deseti a patnácti kandidáty. Budou to jak členové ČSSD, tak nezávislé osobnosti. Chceme, aby to byly výrazné tváře, dát lidem možnost, aby volili někoho, kdo je v životě nezklamal a přesvědčil je o svých kvalitách.

ČSSD dlouhé roky vyvolávala dojem, že uvnitř vyhraje jedno názorové křídlo, které se následně snaží své oponenty co nejvíce potlačit. Chcete to překonat i tím, že plánujete setkání také s těmi svými předchůdci, kteří vás kritizovali, třeba s Jiřím Paroubkem?

Zvolením do funkce nikdo nezmoudřel. Opřít se o zkušenosti předchůdců, diskutovat s nimi, poradit se, respektovat jejich názor mi připadá logické a správné. Dělal jsem to už jako starosta v Novém Městě na Moravě. Myslím, že sociální demokracie je jenom jedna. Neznamená to ale, že názory každého, s kým se sejdu, budu automaticky přebírat.

Michal Šmarda (46)

• Vystudoval Gymnázium Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě.

• V roce 1993, když mu bylo osmnáct let, vstoupil do ČSSD.

• V letech 1998 až 2014 působil jako asistent a poradce poslanců ČSSD a senátorky Dagmar Zvěřinové.

• Od listopadu 2010 je starostou Nového Města na Moravě.

• V letech 2019 až 2021 byl místopředsedou ČSSD.

• V roce 2019 byl kandidátem na ministra kultury, ale prezident Miloš Zeman ho odmítl jmenovat.

• Od 10. prosince 2021 je předsedou ČSSD.

• Je ženatý, má tři děti.