Pro sociální demokracii, kdysi nejsilnější stranu v zemi, je možné podzimní volební propadák velmi snadno přepočítat na peníze: zatímco předtím dostávala od státu ročně 45 milionů korun, nově to bude jen dvacet milionů. Je to daň za to, že ČSSD dalo svůj hlas pouze 4,56 procenta voličů, takže strana nemá ani jednoho poslance. Celkový roční rozpočet partaje, která má rovněž příjmy od svých členů, z pronájmu budov nebo z finančních darů svých sympatizantů, se tak smrskl z původních 75 milionů na padesát milionů korun.

K tomu si s sebou nese nemalý dluh, který se každoročně rozrůstá o desítky milionů korun. Například v roce 2020 skončilo hospodaření strany v minusu třicet milionů. Uplynulý rok bude ještě horší, protože ČSSD vyšla předvolební kampaň na více než 54 milionů. Na kontokorentním účtu u Fio banky ve výši 250 milionů korun už toho momentálně moc nezbývá. Strana vyčerpala okolo 210 milionů. Zhruba deset milionů korun ročně přitom stojí obsluha tohoto dluhu. Sečteno a podtrženo: nové vedení ČSSD v čele s Michalem Šmardou musí stranické financování radikálně a také rychle změnit. Jinak za pár měsíců nebude na elektřinu, platy a samozřejmě na splátky závazků.

„Kdybychom nic neudělali, v pololetí to můžeme zabalit, možná i dříve,“ konstatuje Šmarda zhruba měsíc poté, co ho straničtí kolegové zvolili do čela sociální demokracie. Ostatně nedopustit bankrot strany s tradicí delší než 140 let si dal jako jeden z hlavních aktuálních úkolů. „Takhle dál prostě hospodařit nejde,“ říká. A dodává: „Opatření na straně výdajů budou brutální.“

Zeštíhlený aparát

Radikální řez se chystá mezi zaměstnanci sociální demokracie. V současnosti jich má necelých šedesát, s výpovědí musí počítat přibližně čtyřicítka. „Všechno to jsou kvalitní odborníci, kteří se pravděpodobně uživí lépe než u nás,“ odhaduje Šmarda. V pražské centrále a regionech zůstane dohromady maximálně dvacet zaměstnanců.

Více si teď strana nemůže dovolit. Proto má Šmarda v plánu vytvoření projektových týmů, které budou řešit konkrétní úkoly s celorepublikovým dosahem.

Šmarda už má s podobným personálním zeštíhlováním zkušenosti. Když se před lety stal starostou Nového Města na Moravě, snížil počet zaměstnanců radnice o patnáct procent. „Zjednodušili jsme organizační strukturu, sloučili některé odbory. Ukázalo se, že práce je pak efektivnější, a umožnilo nám to investovat docela velké peníze ve městě. Něco podobného bych chtěl, aby se podařilo i v ČSSD. Lidé, kteří zůstanou, budou samozřejmě muset pracovat mnohem víc,“ konstatuje Šmarda.

Jen odchodem většiny zaměstnanců ale ČSSD své hospodaření a splacení dluhů nezachrání. Proto je ve hře i prodej některých nemovitostí, kterých má strana po republice dvanáct. Vedení sociální demokracie se nyní rozhoduje mezi třemi finančními variantami. První je radikální, tedy rychle splatit nevýhodný kontokorent, což by znamenalo právě i prodej některých budov. Druhou variantou je dlouhodobá půjčka, kterou by strana splácela až několik desítek let. Třetí možností je kombinace radikálního a pozvolného scénáře, tedy převod kontokorentu na dlouhodobé úvěrování s možností několika mimořádných splátek.

„Nejpravděpodobnější je právě tato kombinace,“ říká Šmarda.

Co se týče nemovitostí, chce z nich strana „vymačkat“ co nejvíce. „Napřed je zapotřebí pokusit se každou budovu ekonomicky využít, aby vydělávala a nebyla naopak černou dírou na peníze. Můžeme ale dojít k závěru, že to u některých nemovitostí není možné nebo to prostě neumíme. V takovém případě bude lepší je prodat,“ odhaduje Šmarda. „Máme jediný limit: v žádném případě neprodáme výkladní skříně ČSSD, což jsou minimálně Lidový dům v Praze a Střelnice v Hradci Králové. Jsou to symbolické objekty, které sociální demokracii udělaly tím, čím je,“ dodává.

Altnerova hrozba

Kontokorent u Fio banky není jediným závazkem ČSSD, strana ještě dluží více než sto milionů korun své společnosti Cíl. „To je naše interní záležitost, která nás existenčně neohrožuje. Určitě to vyřešíme,“ říká bez bližších podrobností Šmarda. Nechce se zatím vyjadřovat ani k dlouholetému soudnímu sporu s potomky právníka Zdeňka Altnera, který ČSSD pomohl vysoudit Lidový dům.

Podle předchozího soudního verdiktu měla sociální demokracie zaplatit ještě 18,5 milionu korun a také smluvní pokutu 318 milionů. Nejvyšší soud však vrátil spor na začátek. Další přelíčení je naplánováno na únor. Podle Šmardy je ale nepravděpodobné, že by spor rychle skončil, spíše se potáhne další roky – pokud nedojde k mimosoudní dohodě. „Zatím je předčasné k tomu něco říkat,“ uvádí nový šéf sociálních demokratů.

Pavel Baroch

I přes razantní úspory ale ani letos nebude hospodaření ČSSD v plusu. „Letošní rok ještě skončí se ztrátou, protože většina nákladů na transformaci se uskuteční tento rok – například odstupné pro odcházející zaměstnance. Jsou to ale náklady pro příští prosperitu. Rozpočet pro rok 2023 už musíme sestavit jako přebytkový, abychom mohli splácet naše závazky,“ uvádí Šmarda. „Budeme hospodařit zdravě. Zvládneme to, jsem o tom přesvědčen.“

Úsporní komunisté

S finančními škrty počítají rovněž v KSČM, která stejně jako ČSSD v podzimních volbách propadla a nemá ve Sněmovně jediného poslance. Výhodou komunistické strany je, že nemá žádné úvěry, takže nemusí řešit, jak je zaplatí. V loňském roce dostala KSČM od státu přibližně 21 milionů korun, letos to bude jen zhruba 7,4 milionu. „Mezi další hlavní příjmy patří ty z členských příspěvků a z pronájmů nemovitostí, které vlastníme. Nepředpokládáme výrazný pokles těchto příjmů,“ říká místopředsedkyně strany pro hospodaření a ekonomiku Marie Pěnčíková.

A stejně jako sociální demokraté rovněž komunisté byli nuceni zeštíhlit svůj aparát. Vloni měli necelých 250 zaměstnanců, většina ovšem byla zejména na dohodu o provedení práce. „Vzhledem k výsledkům ve volbách jsme přistoupili k reorganizaci a s některými pracovníky jsme se, bohužel, museli rozloučit,“ konstatuje Pěnčíková, podle níž vedení partaje nepočítá s prodejem svých nemovitostí, ale spíše s jejich efektivnějším využíváním.

foto Profimedia.cz

„Strana vlastní řadu nemovitostí napříč republikou. Snažíme se některé prostory poskytnout k pronájmu,“ říká Pěnčíková. Sídlo strany v ulici Politických vězňů v centru Prahy komunisté opouštět nehodlají. „I když je pravdou, že také zde jsme nabídli prostory k pronájmu. Nemovitosti, které vlastníme, nám musejí začít přinášet peníze do rozpočtu,“ dodává místopředsedkyně Pěnčíková.

ODS s darovacím účtem

Sociální demokracie není jedinou stranou, která se kdy musela vypořádávat s vážnými finančními potížemi. Své o tom vědí třeba občanští demokraté, kteří po pádu Nečasovy vlády a neúspěchu v předčasných volbách (v roce 2013 dostali jen necelých osm procent hlasů) museli šlápnout na finanční brzdu. Strana dlužila desítky milionů korun, navíc vyšlo najevo, že měla dokonce nedoplatky za sociální a zdravotní pojištění svých zaměstnanců. V roce 2013 tak hospodařila se ztrátou 14,5 milionu korun.

V roce 2014 se ODS kvůli úsporám přestěhovala do levnějších prostor. Od června 2009 sídlila strana na pražském Pankráci, kde platila okolo 480 tisíc korun měsíčně. Novou kancelář si následně zřídila v Truhlářské ulici v centru Prahy, kde se provozní náklady zredukovaly na necelou třetinu.

Tím to ale neskončilo. Strana dokonce zřídila darovací konto pro své členy i příznivce s názvem „Pro ODS, pro budoucnost“. Podle tehdy čerstvého předsedy Petra Fialy o jeho založení usilovaly místní sdružení i celé oblasti. Jako první přispěl na konto sám Fiala, a to částkou třicet tisíc korun. „Mnoho z vás mi psalo, že chce finančně podpořit ODS, proto jsme založili transparentní účet,“ uvedl tehdy Fiala. „A abych nezapomněl, není to členský příspěvek, není to povinnost, seznamy procházet nebudu. Svoje peníze jsem dal, přidejte se, pokud chcete.“ Zřízení konta mělo poměrně velký ohlas: jen za první dvě hodiny uzavřela strana více než šedesát darovacích smluv.

Rozklížená Čtyřkoalice

Výrazná strana devadesátých let – Občanská demokratická aliance – rovněž skončila v dluzích, což dokonce vedlo k rozpadu Čtyřkoalice (ODA, KDU-ČSL, Unie svobody a Demokratická unie) před volbami v roce 2002. Ještě v roce 2003 přitom strana dlužila bezmála šedesát milionů korun.

Ostatně fungování strany bylo výrazně ovlivněno finančními skandály. Naposledy se ODA jako samostatný subjekt účastnila voleb v roce 1996, kdy se s třinácti poslanci jako nejmenší strana dostala do Sněmovny. Po uzavření staronové koalice s ODS a KDU-ČSL se stala nejmenší stranou v druhé vládě Václava Klause (ODS). Po skandálech s financováním ODS však ministři za ODA podali na podzim roku 1997 demisi, následovanou vládní krizí. Členové ODA zasedli ještě v úřednické vládě Josefa Tošovského, ale po předčasných volbách v roce 1998 z Poslanecké sněmovny vypadli, jelikož se jich neúčastnili, a už se tam nikdy nevrátili – ani jako součást zmiňované Čtyřkoalice.

Od roku 2002 strana už jen víceméně přežívala a na konci roku 2007 si její členové odhlasovali její zánik. V roce 2016 obnovil značku ODA miliardář Pavel Sehnal, ale strana ve volbách zcela propadla.