Mnozí lidé dýchají ve svých bytech jedovatý koktejl z oxidu uhličitého, těkavých organických látek, prachových částic a plísní. Domácí ovzduší je až pětkrát znečištěnější než vzduch u rušné silnice. Mnohé domácnosti totiž špatně větrají nebo nemají nainstalovaný systém řízeného větrání s rekuperací tepla. Paradoxně tak může být ovzduší v moderním nadstandardně zaizolovaném bytě horší než ve staré zástavbě, kde kvůli netěsnostem profukuje.

Na toto nebezpečí upozornila developerská společnost JRD, tuzemský lídr na trhu zdravého bydlení, na základě speciálního měření v různých typech bydlení, které provedly profesionální přístroje Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT v Praze a společnosti AMiT. Zjištěné údaje ukázaly, že se s nezdravým vnitřním prostředím stále potýká mnoho českých domácností.

Měření koncentrace oxidu uhličitého, těkavých organických látek či relativní vlhkosti a teploty sloužilo k porovnání kvality vzduchu v bytech ve staré zástavbě, panelovém domě, novostavbě a v energeticky úsporných projektech s automatickým systémem řízeného větrání s rekuperací tepla. Aby byly výsledky co nejprůkaznější, lišily se vybrané budovy nejen lokalitou, ale také způsoby zateplení a technikou větrání.

Syndrom nezdravých budov

„K tomuto experimentu jsme přistoupili, abychom zjistili skutečný stav vnitřního prostředí v českých domácnostech. Výsledky, ovlivněné konstrukcí obálky budovy, kvalitou oken a zateplení, a zejména způsobem ventilace, byly místy opravdu alarmující. Dá se tak na nich velmi dobře demonstrovat, jak rychle se ve vaší domácnosti vytvoří nezdravé, až toxické mikroklima, které přispívá ke vzniku takzvaného syndromu nezdravých budov,“ uvedl Petr Valeš, produktový manažer JRD.

Syndrom nezdravých nebo také nemocných budov způsobuje bolest hlavy, únavu, ve vážnějších případech ale může přispět také ke vzniku astmatu nebo jiných závažnějších onemocnění. Měření například prokázala, že koncentrace oxidu uhličitého v noci stoupla na více než dvojnásobek doporučovaného limitu hodnoty pro vnitřní prostředí. Čtyřčlenná rodina normovanou hodnotu překročila v nevětraném pokoji o velikosti asi třiceti metrů čtverečních už za 1,5 hodiny, dvě děti v desetimetrovém pokoji za 2,5 hodiny.

„Spolu s tím rostla i teplota a koncentrace potenciálně karcinogenních těkavých látek, jež se následně držela na extrémně vysokých hodnotách,“ dodal Petr Valeš.

Řešením, jak se takovým nezdravým koncentracím vyhnout, je správné větrání. Podle expertů to ovšem není nic lehkého. Mnohým lidem se navíc nechce nárazově každou hodinu vyvětrat – zvláště když panují silné mrazy. Nechtějí zbytečně utrácet za teplo nebo si v bytě dělat nepříjemný průvan.

Ani technika nestačí

Nejefektivnější je využití systému řízeného větrání s rekuperací tepla a prachovými filtry. Ten slouží nejen k optimální náhradě vydýchaného vzduchu za čerstvý, ale přispívá také k zajištění stabilní pobytové teploty kolem 21 °C a zdravých hodnot relativní vlhkosti mezi čtyřiceti a šedesáti procenty. Jenže tento systém zatím není příliš rozšířený ani u moderních novostaveb a také se musí správně využívat – tedy být především spuštěný.

Měření v bytě s řízeným větráním, které ovšem bylo vypnuté, ukázalo, že při spánku matky s dítětem v ložnici o ploše dvanácti metrů čtverečních se zavřenými okny a dveřmi hodnota oxidu uhličitého vystoupala již za první hodinu o sto procent a do rána téměř atakovala kritickou hranici. Naopak měření v bytě se zapnutým řízením větrání s rekuperací tepla prokázalo, že hodnoty byly po celou noc s rezervou pod normovanou hranicí.

Že se nezdravé vnitřní prostředí netýká jen rodinných domů a bytů, ukázala rovněž studie, kterou loni představil Státní fond životního prostředí. Ukázala, že nezdravé prostředí je až v 75 procentech veřejných budov v Česku. Nejproblematičtější jsou přitom nově postavené nebo rekonstruované stavby. 

Za hlavní příčinu považuje studie snahu o co největší tepelnou izolaci budovy a nesprávně nastavené umělé prostředí uvnitř. Tento problém se navíc zvětšuje v zimě. Dalšími faktory, které se na syndromu nezdravých budov podílejí, jsou podle ní nedostatečné množství světla, plísně, houby nebo roztoči, ale také těkavé organické sloučeniny.