Jednoticí linkou tohoto čísla Hrotu je léčení postcovidového syndromu, ať již doslovně, či v přeneseném slova smyslu. Rozsah odložené spotřeby a v podstatě vynucených úspor je předmětem odborných debat – zda jde o 200 miliard, nebo o něco nižší, či vyšší číslo. Na otevření obchodů po mnohaměsíčním „období zatažených rolet“ každopádně koupěchtiví zákazníci zareagovali ještě o trochu lépe, než obchodníci doufali, protože mocným spojencem se pro jednou ukázalo být studené a deštivé počasí. Uvnitř Hrotu si přečtete, jak a kdo z vlastníků obchodních center vyšel obchodníkům, z nichž většina měla nulové tržby, vstříc slevou a odkladem plateb a kdo je ždímal jako suchý hadr.

I ti, kdo překonali covid bez pobytu na jipce, mohou mít zdravotní problémy, které není radno podceňovat. V reportáži vám přiblížíme, jak to chodí v nově vznikajících centrech specializovaných na postcovidovou diagnostiku, která zajistí všechna vyšetření v rámci jednoho balíčku. Dobrý nápad, na nějž by rády navázaly rehabilitačními a rekondičními pobyty i lázně, jenže v pojišťovnách na protažení desítek tisíc „křížkových“ pacientů nejsou peníze, a tak se snaží lákat i samoplátce.

Jestliže retail a nakonec i ty lázně se dostávají jakžtakž do obrátek, kdysi lukrativní hotelový byznys, zaměřený na zahraniční klientelu, je pořád pod psa. Jeden by očekával, že v tomto segmentu se odehraje jedna velká kreativní destrukce, že by i samotný třešťský rodák Joseph Alois Schumpeter koukal, ale ono ne. Kupující vidí akviziční cíle na půlce toho, co požadují prodávající. Někteří však pro jistotu přecházejí na konverzi hotelů na nájemní byty, někde i se servisem. Uvidíme.

Profilový rozhovor Hrotu je tentokrát s jedním z kormidelníků českého korporátního světa, generálním ředitelem ČEZ Danielem Benešem. Fanda malých modulárních reaktorů říká, že by byl rád, kdyby Česko bylo mezi prvními zeměmi, kde se postaví, ale zároveň trvá na tom, že naše země potřebuje klasický nový jaderný blok. Zajímavé je i zpětné ohlédnutí za investicemi ČEZ na Balkáně, no, přečtěte si to.

Esej jsme tentokrát věnovali Francii, Napoleonovu výročí a trpkému přemítání, jak je možné, že jeden z nejlépe hodnocených zdravotních systémů na světě se vypořádal s pandemií o tolik hůř než ten německý. A je toho víc, co tu velkou zemi, jež se pomalu, ale jistě blíží k prezidentským volbám, trápí a štěpí.

A na závěr, jako obvykle, si dejte ohlédnutí do historie, tentokrát věnované KSČ, která si před sto lety odhlasovala podmínky pro přijetí do Kominterny a „skoro všichni delegáti z toho měli slzy v očích“. Mnozí je z jejich díla mají dodnes.