V průměru dělá cenový skok potravin za letošní leden meziročně skoro 25 procent, a tak se rozčilení veřejnosti nelze moc divit. A samozřejmě ani hledání viníka. Hněv se snáší na řetězce, ty se logicky brání a ministr zemědělství Nekula ukazuje cenovky cukru, které v obchodech vyskočily o 85 procent.

Jenže hledání skutečného viníka zdražení jídla po jednotlivých položkách je hodně zavádějící. Náklady vzrostly jak zemědělcům, tak potravinářům i obchodníkům. A každý z nich hledá nejschůdnější cestu, jak se s tím vypořádat. Každý druh zboží má svou míru cenové elasticity.

Spotřebitel je jistě citlivější na zdražení rohlíků či mléka než třeba konzerv, mouky a cukru. Tudíž obchodník bude dodatečné náklady promítat neproporčně právě do toho cukru a na mléku se uskromní. Podobně pekař bude zdražovat rohlíky až tehdy, kdy už nebude mít šanci dostat náklady do méně citlivého sortimentu, jako jsou třeba koláče a nějaké prémiové pečivo.

Samozřejmě že když se ceny hýbou, chce si každý ve výrobně-obchodním řetězci přilepšit. Ale kdo to dělá více a kdo méně, je možné zjistit nejspíš na celkových maržích a provozní ziskovosti, což není tak úplně jednoduché a těžko předpokládat, že ministerští inspektoři pověření tímto úkolem budou schopni dospět k nějakému nezpochybnitelnému výsledku. Někdy je totiž obtížné odfiltrovat i mimořádné vlivy, jakým je třeba u extrémně zdražujících vajec ptačí chřipka a nutnost hledat nové dodavatele.

Tato situace by však mohla vést k hledání nových pohledů na české zemědělství a potravinářství, které si v regionu nestojí z hlediska konkurenceschopnosti (až na jednotlivé výjimečné položky, jako je pivo) příliš dobře. A v zahraničí se naši výrobci moc neprosazují. Zajeďte si do německého obchodu a hledejte české zboží a pak se poohlédněte po polském.

Rozdíl je nepřehlédnutelný. Těžko se vyhnout pocitu, že za neuspokojivou situací je naše tuzemské nedostatečně konkurenční prostředí, kdy ve velké části potravinářského sortimentu existují extrémně silní dodavatelé, kteří brzdí cenovou soutěž, a tím i zvyšování efektivity a konkurenceschopnosti v oboru.

Některé zboží je v Česku dlouhodobě dražší než v Polsku či Německu v rozsahu, který je nezdůvodnitelný jen rozdílem v DPH. Týká se to hodně pekárenství, nealkoholických nápojů či rostlinných tuků, ale postihuje to i části masného průmyslu nebo mlékárenství. Ale popravdě, ani ty řetězce se svými majetkovými propojeními a vysokými tržními podíly spolu moc cenové války nevedou.

Řešení se hledá těžko. Tím nejhorším je zavádění cenových regulací. Ve skutečnosti mají jedinou šanci zasáhnout sami spotřebitelé. Tím, co už dělají. Tedy že v pohraničí budou jezdit za nákupy levnějšího zboží k sousedům a vystaví tuzemské výrobce a prodejce reálným problémům s odbytem. A ti, kteří to mají daleko, budou ještě více vyhledávat slevové akce a různé levnější alternativy.

Nakonec médii už proběhly první pozoruhodné zprávy o cenách v obchodech našich řetězců u polských hranic, kde to už začíná fungovat a jsou u části sortimentu, zejména masa, výrazně levnější než ve vnitrozemí.