Jak se blíží prezidentské volby v USA a reálná šance, že se do Bílého domu vrátí Donald Trump, má smysl se zabývat tím, co se světem, potažmo Evropskou unií a v posledku i s českou ekonomikou udělá, pokud se naplní jeho plány v obchodní politice. Například uvalit plošné deseti až dvacetiprocentní dovozní clo na veškerý import, v případě Číny pak dokonce v rozmezí 60 až 100 procent. V tomto je třeba brát Trumpa velmi vážně, zvýšení cel představuje hlavní zdroj, který by měl kompenzovat výpadek příjmů způsobený snížením daní z příjmů fyzických i právnických osob – jedno bez druhého by skončilo fatálním schodkem federálního rozpočtu. Není to tak, že Trump bude cla používat jako vyjednávací kartu pro dosažení ústupků od svých zahraničních partnerů. On výnos z nich potřebuje z fiskálních důvodů. V opačném případě může zapomenout na snižování daní, které všem slibuje. 

V obchodních otázkách Trump spoléhá na svého bývalého vrchního vyjednávače Roberta Lighthizera, což je mimořádně zkušený právník s desetiletími praxe v oboru. Americká ústava sice přiznává rozhodující slovo v obchodní politice Kongresu, ale Lighthizer zná všechny právní kličky, jak prezidentovy pravomoci v dané oblasti do mrtě využít, zejména s odvoláním na národní bezpečnost, neférové zahraniční obchodní praktiky, domnělé či skutečné. Je toho hodně. 

Nezatěžujme se vyjmenováním všech použitelných paragrafů americké obchodní legislativy, berme jako fakt, že využity budou. Pro zájemce náhled do arzenálu, co všechno připadá do úvahy, zde.

USA důležitější Číny

Co by to znamenalo pro mezinárodní obchod, potažmo pro malou českou, vysoce otevřenou ekonomiku? Předně je důležité si uvědomit, že USA jsou nejdůležitějším českým trhem mimo EU s objemem přímého vývozu, který víc jak dvojnásobně převyšuje vývoz do Číny. Nedosti na tom, Spojené státy jsou dvakrát větší trh než Čína i pro našeho největšího obchodního partnera Německo, jehož prostřednictvím se do Spojených států dostává vysoké procento v Česku vytvořené přidané hodnoty. Se započtením tohoto nepřímého vývozu se USA dělí s Francií o druhé až třetí místo zemí, kde česká přidaná hodnota končí. 

Miroslav Zámečník

Takže Trumpova cla, byť by se jednalo „jen“ o 10 procent, budou o dost větší ranou než cokoli, co může udělat Čína v odvetě za cla uvalená EU na dovoz jejích elektromobilů. Při jejich stanovení se Komise snažila do detailu dodržet pravidla Světové obchodní organizace (WTO), která vyrovnávací celní sazby představující ochranu před nedovolenými subvencemi a jinými podporami jako povolený nástroj výslovně připouští. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu Čína realizovala v letech 2009 – 2020 celkem 5400 subvenčních programů, což je ekvivalent zhruba dvou třetin toho, na co se zmohly zbývající země G20 dohromady.

Nakolik jsem v Česku slyšel nějakou polemiku, tak vůbec nikdo nezpochybňoval, že Čína dotovala celý řetězec končící u elektromobilů. Spíš se jednalo o obavu před čínskou odvetou, která by se obrátila proti nám. V roli spotřebitele je poměrně snadné říct, že trh má být otevřený, subvence nesubvence, proč si prostě levně nenakoupit, a u některých technologií, třeba u solárních panelů, ani nemá vůbec žádný smysl se o něco pokoušet a raději saturovat poptávku neskonale levnějším dovozem. Automobilový průmysl, který je v Česku, ale i v Německu největším průmyslovým zaměstnavatelem, je jiná záležitost. Tady je dobré si vzpomenout na Stellu Zázvorkovou v Pelíšcích s její slavnou hláškou „A skláři nebudou mít co žrát“. Pouze obor zaměňte.

V Česku jsme tu pravou deindustrializaci detroitského stylu, kdy nové zdaleka nepřichází tak rychle, jako to staré umírá, ve větším měřítku nezažili. Co nás před ní na přelomu tisíciletí zachránilo, tedy investiční pobídky pro zahraniční investory a do zásoby stavěné průmyslové zóny, nemusí tentokrát zabrat. Třeba kvůli tomu, že se nabízená kvalifikační struktura bude hrubě míjet s poptávkou investorů.   

Čína nechce válčit na více frontách, má nejvíc co ztratit 

Cokoli si o můžete myslet o Číně, tak jí rozhodně nepodezírejte z toho, že by chtěla válčit na dvou frontách. Příchod Trumpa do Bílého domu je sice zdrojem obav pro všechny vývozce, ale pro Čínu je už kvůli té 60procentní přirážce čistou noční můrou.

Přichází totiž v době, kdy Čína trpí nedostatkem domácí poptávky, která by dokázala vstřebat existující přebytek kapacit ve většině průmyslových oborů. Od těch klasických typu cement, sklo, ocel, keramika a čehokoli dalšího, co pociťuje dopady prasklé realitní bubliny, až po nové, stranou a vládou po léta tak cílevědomě podporované obory typu již zmíněných elektromobilů a celého na ně navázaného dodavatelského řetězce. I ten přerostl poptávku domácího trhu násobně: podle údajů uváděných Nikkei Asia, jež se opírá o vyhlášení provinčních vlád a jednotlivých producentů, by měla příští rok instalovaná výrobní kapacita plug-in hybridních a bateriových aut dosáhnout 36 milionů, přičemž v Číně se jich prodá tak 10 milionů.

Pokud jde o bateriové články do elektromobilů, zde podle údajů hongkongského South China Morning Post dosáhne v příštím roce výrobní kapacita asi padesáti (!) čínských producentů čtyřnásobku čínské domácí poptávky.

Doma to zkrátka neudáte, a navíc cenová válka na vnitřním trhu srazila marže u většiny producentů na nulu, pokud ne rovnou do záporu. Pak zůstává jediná možnost, jak vydělat nějaké peníze: export. Ale naráží-li export na ochranářské bariéry typu prohibitivně vysokého cla, pak zbývá jen vnitropoliticky velmi nepříjemná konsolidace. Což není nic jiného než zredukování převisu kapacit nad efektivní poptávkou čili zavírání ztrátových podniků, odepisování ztrát věřiteli a snaha najít uplatnění pro propuštěné zaměstnance. Čtvrtá možnost neexistuje. 

Z výše uvedeného je myslím jasné, že Číňané právě kvůli těmto vyhlídkám nebudou zavedení cel na jejich elektromobily v EU hrotit. Všechno je lepší než otevírat v hrozící obchodní válce druhou frontu. A je dobré vědět, že v obchodních konfliktech jimi bývá více postižen ten, který má obchodní přebytek, což je Čína, jejíž loňské aktivní saldo v obchodě s EU přesáhlo o nějakých 70 miliard eur unijní vývoz a dosáhlo víc než 292 miliard eur. Spojené státy na tom byly skoro stejně – jejich schodek v obchodě s Čínou se vyšplhal na 279,4 miliard dolarů. 

Miroslav Zámečník

V případě cel na elektroauta v Evropě se tedy vždycky budete snažit něco dohodnout, ať už je to ujednání o minimálních cenách nebo dobrovolné omezení dovozu v kombinaci s investicemi do výroby v EU. Čína se také bude držet mezinárodních pravidel při odvetných opatřeních, ať už jde o přezkum, zda v případě vinných destilátů z EU dochází k dumpingu poškozujícímu tamní producenty (ale že by zrovna Martell nebo Rémy Martin prodávaly za dumpingové ceny, to jsem si tedy nevšiml), případně zda evropské vepřové nebo mléčné výrobky nejsou subvencovány s týmž účinkem.

Shrňme to: Čína má sice jasně vedoucí postavení v řadě oborů včetně celé vertikály související s elektromobilitou, ale není to tak, že by se jí vyplatilo jako odvetné opatření zastavit subdodávky komponentů do USA nebo EU či kamkoli jinam. 

Pro Evropu, která už zcela otevřeně přiznává pokles své konkurenceschopnosti, je perspektiva Trumpova návratu dvojí katastrofou. Jednak bude vývoz z EU, včetně toho přímého a nepřímého z Česka, narážet na vyšší obchodní bariéry v USA, svém hlavním exportním odbytišti. Zároveň se však Čína bude snažit zboží narážející v USA na ještě vyšší cla (než jaká schytá EU) takto vzniklé přebytky udat na evropském trhu. 

Žádné radostné vyhlídky. Ještě si někdo myslí, že je Jozef Síkela smutný, protože nedostal v Komisi na starost tohle portfolio? Já tedy ne.