Jedna naše sebemrskačská mantra o tom, že jako jediná země v EU ještě Česko nedokázalo překonat úroveň HDP z předpandemického roku 2019, přestala minulý pátek platit. Český statistický úřad totiž zveřejnil výsledky významné revize národních účtů, z níž vyplynulo, že výkon české ekonomiky je nad touto metou už od druhého čtvrtletí 2022, tedy rovné dva roky.

Tedy ne že by se třeskutě dařilo, HDP roste zatím anemicky (mezičtvrtletně o pouhé 0,2 procenta), ale tahle negativistická karta, která spoluvytvářela „blbou náladu“, už je v diskusích o tom, jak kdo „mastí“ hospodářskou politiku, passé.

V rozkladu toho, co se změnilo, například ČSÚ uvádí, že spotřeba domácností byla v posledních dvou letech vyšší, než se před revizí počítalo, a výrazně vyšší byly v letech 2021 a 2022 investice do fixního kapitálu; naopak hodně směrem dolů byla revidována změna stavu zásob.

Zajímavá je také změna statistického zachycení přílivu ukrajinských uprchlíků, kteří byli převedeni do kategorie rezidentů, což zvedlo výdaje na konečnou spotřebu domácností na jedné straně, a způsobilo pokles vývozu služeb na straně druhé.

Ve čtvrtletních národních účtech se vyplatí pro porozumění toho, co se v české ekonomice děje, sledovat vývoj míry zisku nefinančních podniků, jejich investiční aktivity a míry úspor domácností. S tím, jak odeznívá inflační vlna, a naopak rostou reálné mzdy, se dal předpokládat pokles míry zisku firem (musejí vynakládat vyšší část z vytvořené přidané hodnoty na mzdy).

A taky že jo: v prvním letošním čtvrtletí klesla míra zisku firem mezičtvrtletně z 46,7 procenta na 46,2 procenta, což je stále ještě o pěkných pár bodů nad evropským průměrem, který se dlouhodobě pohybuje kolem 40 procent a zvedají ho typicky země z nových členských států – včetně nás.

Méně potěšitelné je, že klesá také míra investic, mezičtvrtletně z 28 procent na 25,6 procenta. I to je ovšem stále o několik procentních bodů nad průměrem EU. Firemní sektor jako celek má hromadu peněz na účtech v bankách, o hodně víc, než kolik jim dluží. Až se zlepší odbytové vyhlídky a dál poklesnou úrokové sazby (na někdejší úrovně to ovšem nebude), mohou se rychle rozjet a zvýšit investiční aktivitu, dívejme se na to pozitivně.

Pro fajnšmekry doporučuji k podrobnému studiu čtvrtletní zprávy o finanční situaci firemního sektoru, které po delší odmlce začalo znovu vydávat ministerstvo průmyslu a obchodu: kdo chce být v obraze, může se hrabat po večerech v rozsáhlých excelovských souborech.

Lepší spotřebitelská nálada se zatím moc neprojevila na klesající míře úspor. Reálné mzdy by měly táhnout spotřebu. A bylo by to podstatně výraznější, kdyby domácnosti nedržely pořád ještě velmi vysokou míru úspor. Ta sice o jeden procentní bod mezičtvrtletně klesla na 18 procent, ale je pořád o polovinu vyšší, než byl průměr deseti let před pandemií.

Než se začnete rozčilovat, že nic neušetříte, pak vězte, že na tvorbě úspor se disproporčně podílejí příjmově nadprůměrné domácnosti. Jiná věc je, jak investujeme, ona by vysoká míra úspor vůbec nevadila, kdyby byly namířeny do byznysu, ne do nákupu vládních dluhopisů prostřednictvím bank sbírajících vklady.

Inflační vlna měla přes všechna minus jeden pozitivní efekt: hodně lidí už nechce nechat ležet peníze v sice bezpečných produktech, ale s mizerným reálným výnosem. O co se bude v následujících letech hrát, je to, zda v Česku najdeme domácí investiční příběhy, které by byly dostatečně výnosově atraktivní, aby přesvědčily tuzemské střádaly k investicím doma.

Zaklínat se podporou inovací je jedna věc, uchopit to tak, aby zdejší nápady dostaly injekci domácího kapitálu, je věc druhá. Lapání ptáčků na vysoký výnos je klasická „šmejdovina“, kterou je potřeba odlišovat od legitimní správy investic s vyšším rizikem, ale i výnosovým potenciálem, a je povinností dohledu ČNB v tomhle nejen veřejnost edukovat, ale také oddělovat „piloty letadel“ od žádoucího investování.

Něco se hýbe, třeba alternativní účastnické fondy v doplňkovém penzijním spoření, které budou moci investovat do fondů rizikového kapitálu (VC) nebo do private equity, jsou možné od začátku letošního roku a je to krok správným směrem. Nezapomínejme na to, že třeba ve Spojených státech dostávají fondy rizikového kapitálu, investující do startupů, skoro dvě třetiny peněz z penzijních fondů. Vlasti ku slávě a ekonomickému rozvoji i sobě ku prospěchu. Já vím, jsme v Česku, ale když to ani nezkusíme, nikdy se to neotočí. Spaním na úsporách nezbohatneme.