Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Donald Trump má docela reálnou šanci na návrat do Bílého domu a je dobré se na to připravovat předem.
Vůbec přitom neplatí analogie ruského rčení, že v „naší gubernii je bůh strašně vysoko a car strašně daleko“, neboť Spojené státy sice nejsou náš největší obchodní partner, ale statistiky bilaterálního obchodu docela výrazně zastírají celkový význam, který pro Česko mají.
V kostce řečeno, Donald Trump je dlouhodobě pevně přesvědčen, že Amerika trpí „neférovými“ obchodními vztahy, kdy její obchodní partneři mnohdy využívají nižších obchodních sazeb u amerického dovozu a hromadí obchodní přebytky na její úkor a připravují tím Američany o práci. Nyní nesejde na tom, jaké jsou makroekonomické příčiny amerických obchodních schodků, globální salda investic a úspor, a faktu, že Amerika má rezervní měnu, a podobné finesy. Tohle ausgerechnet Donalda ani trochu nezajímá.
A už vůbec ho nezajímají historické exkurzy do americké hospodářské politiky počínaje koncem druhé světové války, kdy jako hegemon nekomunistického světa nastavila všechny globální instituce včetně obchodních vztahů, kdy nasadila na dovoz do Spojených států zcela vědomě a z dobrých důvodů nižší celní sazby. Pro mnoho zemí, od Evropy po Japonsko a další asijské země, byl exportně orientovaný rozvoj výtahem k prosperitě.
Co si budeme povídat, po roce 1989 se s velkým časovým zpožděním stejný ekonomický model založený na globalizaci a exportu stal základem ekonomického rozvoje bezpočtu dalších zemí od Česka až po Vietnam.
Tahle éra končí, pro někoho dřív, pro někoho později a Česko se bude muset přizpůsobit. Bude to vyžadovat soustředěné úsilí.
Trump se sám označuje za člověka, jehož ekonomický náhled na věc spočívá v kombinaci „snižte daně, zvyšte cla“. Konkrétně by chtěl zavést vůči zbytku světa plošné clo ve výši 10 procent, což je asi trojnásobek současného amerického průměru, a vůči Číně, která představuje třetinu průmyslové výroby, a je suverénně největším světovým exportérem, rovných 60 procent. Rozdělení světového exportního koláče je vizuálně velmi přehledně vyvedeno tady
Už to světovou ekonomikou zatřese, ale má smysl se dívat i na bilaterální salda. Ta Donalda Trumpa dráždí velice a dovede vůči obchodním blokům uvalovat specifická cla, aby cíleně bolela. Má k tomu mimořádně chytrého spoluhráče, jímž je jeho bývalý hlavní obchodní vyjednávač Robert Lighthizer, který v jeho případném novém týmu jistě povýší.
Vůči Evropě kromě obecného 10procentního cla klidně zatlačí tam, kde se domnívá, že to bude nejvíce bolet, a kde může získat největší ústupky. A co čert nechtěl, Trumpa už mnoho let iritují auta německých prémiových značek.
A co vztahy s Českem? V přímém obchodu máme za první dva měsíce letošního roku v obchodu se Spojenými státy záporné saldo, takže dráždit nebudeme. U nás se sice na rozdíl od Slovenska nevyrábí žádné přímo do USA exportované auto jako Porsche Cayenne v Bratislavě, nicméně na německý export do USA jsou mnohé české firmy navázány. Do té míry, že už řadu let jsou Spojené státy mnohem významnějším, byť nepřímým odbytištěm, než české statistiky přímého exportu uvádějí. Jsou na druhém až třetím místě z hlediska konečného užití v Česku vytvořené přidané hodnoty – po Německu, spolu s Francií, nikoli na 11. místě v konvenční vývozní statistice za rok 2023 (USA byly 7. v dovozu)
Jakékoli podstatné zhoršení podmínek vývozu na americký trh tedy pocítíme přes německý pokles poptávky (a ta už teď není bůhvíjaká).
Ve hře je ale něco mnohem závažnějšího: Trumpovo přesvědčení, že obchodně je „Evropa horší než Čína, akorát menší“, a jeho postoj vůči evropským členům NATO, kteří nedávají dost na obranu a jenom se vezou.
Trump je transakční člověk, který chce dosahovat svých cílů přes hrozby a spíše ekonomický než vojenský nátlak. Zároveň je zcela přesvědčen, že Amerika je dostatečně silná, aby z toho všeho vyšla středem a celá v bílém. Co si o tom myslí v Americe, je dobře vidět tady.
Pamětníci říkají, že s Trumpem to velmi dobře uměl „koulet“ bývalý japonský premiér, nebožtík Šinzó Abe, na rozdíl třeba od německé kancléřky Angely Merkelové. Obě země dávaly málo na obranu a měly odpudivý obchodní přebytek v obchodě se Spojenými státy. Jenomže golf, hodně golfu, pozlacené golfové hole, císařský palác, kde se císaři a hostovi klanějí po kolena, pompa, úcta a dobré burgry z wagyu udělaly klid na práci a dobrý výsledek.
Němci by tohle měli pečlivě studovat.
P.S. Golfová hřiště s historií nebo skvostným výhledem na Karlštejn máme, syn Donald Trump Jr. mluví česky, když v 80. letech trávil u dědečka Miloše Zedníčka prázdniny a pár lidí v Česku burgry také umí; možná nějakou kladnou roli třeba ve vztazích sehrajeme.
