Volební modely jednotlivých agentur se od sebe značně liší. Tato analýza nehledá odpověď na otázku proč. Přináší přepočet dvou vybraných květnových volebních modelů na mandáty podle nového volebního zákona. A poukazuje tím na několik důležitých bodů, které mohou spolurozhodnout o budoucí vládě i síle parlamentní reprezentace jednotlivých krajů.

Modely agentur Kantar, která pracuje na objednávku České televize, a Ipsos, jež dodává data koalici Spolu, se shodnou v pořadí tří nejsilnějších hráčů, jejich síle nad 20 procent, podpoře SPD, propadu ČSSD pod pět procent a těsném přežívání KSČM. Liší se především v tom, že Kantar tradičně dává větší náskok koalici Pirátů a STAN. Tentokrát jde o 4,5 procenta před Spolu a šest procent před ANO. Naopak Ipsos přiřkl všem třem nejsilnějším uskupením jen minimální rozdíly, které se pohybují v rámci statistické chyby. Jinými slovy, pořadí je stejné jako u Kantaru, ale ve skutečnosti může být i úplně opačné. Kantar také jako jedna z prvních agentur signalizuje, že Šlachtova Přísaha se již přehoupla přes magickou hranici pěti procent. U Ipsosu „policajtské“ straně pár desetinek procenta zatím chybí.

Na první pohled to tedy nevypadá na žádné velké odlišnosti. Přepočítáme-li však hlasy na mandáty, zjistíme, že nejde o žádné nuance. Tedy alespoň co se týká některých důležitých účinků volebního systému, jež se mohou promítnout do povolební koaliční variability.

Vyděračský potenciál

Kdyby se volby konaly příští týden, podle obou agentur by byly možné dvě vládní koalice. Tu první a početně nejsilnější by mohly vytvořit obě volební koalice, jež by získaly pohodlnou většinu 115, respektive 114 mandátů. Vcelku jasnou většinu 111 či 112 mandátů by měla i koalice Pirátů a STAN s Babišovým ANO.

Největší odlišnost je v tom, že podle volebního modelu Ipsosu by byla možná i většinová koalice Spolu a ANO, jež by získala 110 mandátů, zatímco dle Kantaru by takové spojení absolutní většinu nezískalo. Chyběly by mu tři mandáty. Vysvětlení je prosté. Náskok Pirátů a STAN u Kantaru je tak velký, že této koalici přihrává plných šest procent mandátů navíc. A do hry vstupuje i Přísaha, která sbírá solidních sedm mandátů. Tím vzniká jakási pomyslná blokační většina Pirátů, STAN, SPD, KSČM a Přísahy. Slavný italský politolog Giovanni Sartori by v této souvislosti použil pojem „vyděračský potenciál“. Ten byl dosud vlastní především komunistům a okamurovcům. Teď jej může získat i Šlachtova formace.

Ladislav Mrklas

Hovoříme-li o vládních koalicích, je dobré připomenout, čemu nás učí dlouholetý výzkum koaličního chování v demokraciích. Ten předně zdůrazňuje, že koaliční preference vyplývají z chování stran jako racionálních hráčů. Strany vstupují do hry s tím, že chtějí maximalizovat svůj zisk - ať už jej vnímáme čistě mocensky, tedy jako počet získaných vládních křesel, nebo z hlediska prosazení co nejvíce ze svého programu. Čím menší bude vládní většina, tím větší přinese účastníkům podíl na „kořisti“. A naopak, čím větší majorita, tím menší podíl na moci a ovšem i na vládním programu. A tedy také složitější situace při obhajování vstupu do vlády před vlastními voliči. To vše může hrát roli v povolebních jednáních.

Neznámá jménem druhé skrutinium

Ale vraťme se k přepočtu hlasů na mandáty. Tabulky nám přibližují rozdělení křesel v jednotlivých krajích. Existence dvou skrutinií je v tomto ohledu určitou sázkou do loterie. Je to dobře vidět především na srovnání dvou nejlidnatějších krajů, jimž oba modely přisuzují dost odlišné výsledné počty sněmovních zástupců.

Ipsos dává hlavnímu městu a Středočeskému kraji celkem 49 mandátů, zatímco Kantar jim přisuzuje plných 53 mandátů. To je způsobeno vícerem faktorů: počtem propadlých hlasů, včetně Přísahy, která podle mnoha zdrojů odebírá hlasy především ANO a SPD, dále odlišné převaze koalice Pirátů a STAN, ale i faktu, že u Kantaru by se ve druhém, celostátním skrutiniu rozdělovalo plných 16 mandátů oproti pouhým šesti u Ipsosu.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.