Středomoří letos opět hoří. Tak jako každý rok. Reakce na tuto přírodní katastrofu jsou, stejně jako v minulých letech, dokonale roztříštěné: podle jedněch nejde o nic zvláštního, protože ve Středomoří hořelo vždycky, podle druhých za to může globální oteplování a brzy může být daleko hůř. 

Ve skutečnosti jsou nejspíš pravdivé oba tyto názory. Středozemí skutečně hořelo od nepaměti a lesní požár zmiňuje ve své Iliadě už Homér. V posledních desetiletích se navíc rozloha každoročně spáleného území – hlavně díky přísným protipožárním opatřením a rostoucímu nasazení lidí i prostředků – zmenšovala. Jenže to je jen povrchní historizující pohled. Globální oteplování je realita a výsledky hned několika nedávných vědeckých studií naznačují, že se trend obrací (obzvláště žhavé roky 2017 a 2022 byly předzvěstí) a napříště mohou být lidské snahy o kontrolu mimořádně velkých požárů marné.

Jasná odpověď na otázku, jestli bude ve Středomoří v příštích letech hořet více, či méně, přesto neexistuje. Ta otázka totiž není ani trochu triviální. 

Hořet bude…

Přístupů, jak zkoumat, co nás s ohněm v budoucnu čeká, je hodně. Velmi důkladný a pracný způsob zvolili autoři (většina jich pracuje na různých univerzitách jižní Evropy) studie, kterou právě před třemi roky publikoval časopis Scientific Reports (z rodiny prestižního vědeckého časopisu Nature). Autoři studie se zaměřili na sedmnáct tisíc větších požárů ve Středomoří, které zasáhly více než třicet hektarů půdy (a speciálně na ty opravdu velké), a zkoumali, jaký typ „požárního počasí“ (fire weather type) mu odpovídal.

Laická – a zcela správná – odpověď intuitivně zní, že hoří tehdy, když je dlouho sucho, horko a fouká vítr. Pokud ovšem vztah požárů a počasí jemně škálujete, umožní vám to hledat hlubší souvislosti. 

A výsledek je takový, že se do konce století (studie kalkuluje s roky 2071 až 2100) ve Středomoří díky globálnímu oteplování poměrně výrazně zmnoží četnost horkého a suchého požárního počasí vhodného pro šíření velkých požárů. O kolik to bude, záleží na tom, jakým scénářem předpovězeným Mezivládním panelem pro změnu klimatu se bude globální oteplování ubírat.

Pokud by šlo o scénář RCP 4.5 (koncentrace oxidu uhličitého dosáhne vrcholu kolem roku 2045, pak začne klesat), měl by nárůst činit čtrnáct procent, pokud půjde o scénář RCP 8.5 (emise nezvolní a porostou až do konce století), pak by se mělo jednat o třicet procent. Úplně katastroficky to naštěstí nepůsobí, ovšem třeba Francouzi se tím utěšovat nemohou, protože v jejich zemi by se měla pravděpodobnost toho správného „ohňového“ počasí zvýšit o velmi slušných 91 procent.

… ale možná nebude mít co

Středomoří se má zřejmě na co těšit, ovšem odhadnout, jestli v něm bude v budoucnu opravdu hořet víc než dnes, není snadné. Nepochybně přibude počet dní vhodných pro vznik a šíření velkých požárů. To je ale jen jeden z faktorů ovlivňujících skutečnou četnost požárů.

Dalším je dostatek paliva – tedy hlavně stromů a keřů – a některé studie naznačují, že by ho mohlo ve Středomoří ubývat. Například studie, která vyšla před deseti lety v časopise Global Ecology and Biogeography, předpovídá této oblasti dvě různé budoucnosti – teplejší a vlhčí vs. teplejší a sušší. Zatímco ta první by způsobila zvýšené riziko požárů, ta druhá by na konci našeho století zřejmě vedla „ke snížení požární aktivity na více než polovině středomořského biomu“.

Na polopouštích zkrátka nemá co hořet, ovšem je otázka, jestli je možnost, že by některé části Evropy tak moc vyschly, opravdu důvodem k nějakému jásotu.

Tématu se podrobněji věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot