Svoboda a přímá demokracie se stává černým koněm nadcházejících voleb. Klidně to může být právě ona, která rozhodne o politickém bytí a nebytí Andreje Babiše.

Úspěch SPD je postaven na třech základních pilířích. Prvním je společenská a ideová báze, druhým organizace a vedení strany. Třetím a klíčovým je pak srozumitelný vůdce.

SPD je potvrzením posilování významu globalizace jako linie štěpící společnost na „vítěze“ a „poražené“. Reprezentuje zde druhou skupinu. Nejde však jen o lidi objektivně strádající globalizačními procesy, ale především o ty, kteří se globalizace obávají, neboť jí nerozumějí. Nebo neumějí využít jejích výhod. Případně jich sice využívají, ale ani si to neuvědomují.

Není žádná náhoda, že SPD pravidelně boduje především v regionech, které jsou trvale postiženy strukturálními problémy, na něž se nabalují různé patologické jevy jako kriminalita nebo exekuce. V roce 2017 se stala druhou nejsilnější „dělnicko-řemeslnickou“ stranou, když ji volilo asi 17 procent manuálně pracujících voličů. Silnější bylo jen ANO, a to o málo. Výmluvný je ovšem fakt, že stejné pořadí přinesla i věková hranice nad 60 let. ANO a SPD převzaly dosavadní pozice levice.

Roznerova definice

„Nechci se do toho zabrušovat, abych se pak musel z toho nějak vybrušovat a neřekl něco špatně.“ Tak zní památná sentence jednoho z poslanců SPD Miloslava Roznera. Daleko důležitější pro pochopení fungování Okamurovy strany je však její méně známé pokračování: „Já nechci nic ovlivňovat a čekám, co Tomio pro nás vyjedná…“ Absolutní závislost. Loajalita výměnou za společenskou pozici, o které se drtivé většině jejích zákonodárkyň a zákonodárců nemohlo ani snít.

Ladislav Mrklas

Strany jako SPD, ANO či dříve Věci veřejné se výstižně označují jako stranyfirmy. Členové a lokální stranické struktury v takových uskupeních nemají vliv na strategii a směřování strany. Volební kampaně i celou „politiku“ řídí najatí profesionálové, kteří se snaží především najít díry na politickém trhu a tam umístit „produkt“.

Středobodem stran-firem je politický podnikatel s obrovskou mocí, který ovládá finanční a případně i mediální zdroje. V případě Babišova ANO nebo Berlusconiho strany Forza Italia je dokonce přímo jejich vlastníkem. Tomio Okamura je v trochu jiné pozici, protože nemá takové osobní zdroje jako Babiš. Přesto je faktickým vlastníkem strany, kterou využívá k vlastnímu obohacování. Již v roce 2015 byl Úsvit nejvýnosnějším podnikem z Okamurova podnikatelského „koncernu“. Dnes je to SPD, kde předseda rozhoduje o všem.

Příbuzní s ANO

Schopnost manévrování na politické scéně umožňovala již Úsvitu vyzobávat témata a odebírat voliče všem. Tenkrát těžil z úpadku VV a oslabování ODS a ČSSD. V roce 2017 SPD přidala především tři zhruba stejně bohaté zdroje voličů: nevoliče, bývalé voliče KSČM, čímž SPD jen potvrdila, že extrémy, jejichž základem je protest proti establishmentu, se zkrátka přitahují, a voliče vládních stran – ANO a ČSSD. O příbuznosti SPD a ANO svědčí i fakt, že cesta mezi Úsvitem-SPD a ANO byla obousměrná. A taková i zůstává.

Úsvit dokázal v roce 2013 oslovit 6,9 procenta voličů. O čtyři roky později SPD získala více než 10,6 procenta. Kolik to bude letos? Například agentura Median uvádí, že potenciál SPD dosahuje 14,5 procenta. Ani to ale nemusí být strop. Po tradičním oslabení uprostřed volebního období Okamura dotáhl SPD k více než devíti procentům v evropských volbách 2019. V krajských volbách její podpora nikde neklesla pod hranici 4,5 procenta.

Okamura navíc správně pochopil, že jeho místo je ve strojvůdcovské kabině vlaku pro pasažéry – rozvolňovače. Sbírá tak hlasy odevšad – od ANO, ČSSD a KSČM, tápající opozice i tradičních nevoličů, kteří toho právě teď mají dost.

A to ještě nemůžeme vyloučit, že po oslabení pandemie přijde v létě růst imigrace. Tedy přesně toho jevu, na němž SPD může jedině vydělat.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.