Výše zmíněnému rozumí i Jana Maláčová, mistryně republiky v rozdávání peněz z cizích kapes, která s tímto nápadem přišla před svým koncem ve vysoké politice. Je to hezky sociální, protože na tom nejvíce vydělají ti s nejnižšími tarify. Je fascinující, jak se dá už tak špatný nápad, jako je zvedání státních platů s prázdnou státní kasou, ještě povýšit na nebetyčnou pitomost.

Dokázala tak, že ani za čtyři roky pobytu ve funkci ministryně práce a sociálních věcí nezjistila, že má ve svém úřadě na starosti Informační systém o průměrném výdělku. Jinak by věděla, že právě státní zaměstnanci s nižšími tarify, tedy ti nejméně kvalifikovaní, typicky šoféři, sekretářky a různé manuální profese, jsou ve srovnání se soukromým sektorem vysoce přeplácení. Což je skutečný důvod toho, že průměrný výdělek ve státním sektoru je výrazně vyšší než v soukromém, který to vše financuje. A častý argument, že je ve státním sektoru více vysokoškoláků, kteří musejí být lépe odměňováni, je úplně mimo. Experty stát ve skutečnosti zaplatit neumí.

Za osm let dvou posledních vlád se ze státních zaměstnanců, z nichž někteří si skutečně dříve nemohli nijak zvlášť vyskakovat, stala platově privilegovaná kasta, jejíž počty nezadržitelně bobtnají a kde se přidává nejen bez ohledu na výsledky práce a produktivitu, ale nic neznamenají ani astronomické rozpočtové deficity.

Podobně zušlechtil jistý Andreas Papandreu státní sektor v Řecku a bylo to pak pro všechny hodně drahé. Pokud v naší Sněmovně budou socialisté, kteří jsou za tohle především odpovědní, po volbách chybět, nebude to vůbec žádná škoda. Ale k nápravě to stačit nebude.