Zelená bioreputace Rakouska coby superekologické země utržila loni těžkou ránu. Eurostat zveřejnil, že mezi lety 2011 a 2018 vzrostla spotřeba pesticidů v alpské republice o 53 procent, což je po Kypru druhé nejvyšší číslo v Evropě. Vedle četných novinových titulků si do jižního souseda rýpl i ministr zemědělství Miroslav Toman. Ten se neopomněl pochlubit, že na rozdíl od Rakouska v tuzemsku spotřeba agrárních chemikálií klesla za stejné období téměř o třetinu, a Česko v cestě za udržitelným zemědělstvím tak patří spolu s Irskem a Portugalskem mezi evropské premianty.

Ve skutečnosti je to však s údajnou nově objevenou vášní Rakušanů pro chemickou likvidaci škůdců trochu jinak. Upozornil na to nejdříve server Addendum a později potvrdilo rakouské ministerstvo zemědělství. Veškerý nárůst jde výhradně za nijak nebezpečnými inertními plyny, které se běžně používají při skladování ovoce či zeleniny. Jejich negativní vliv na životní prostředí je v podstatě nulový, přesto je Rakousko na rozdíl třeba od Česka řadí do kategorie insekticidů a v souhrnných statistikách pak vypadá jako chemický fanatik.

Celý případ tak hlavně upozornil na nevyzpytatelnost dostupných celoevropských dat o využívání agrární chemie v jednotlivých zemích. Dat, která mají sehrát zásadní roli v radikální reformě evropského zemědělství i miliardového byznysu se zemědělskými postřiky plánované už na toto desetiletí.

Každý počítá, co se mu zlíbí

Evropská komise představila loni ambiciózní strategii Od zemědělce ke spotřebiteli. Ta si mimo jiné klade za cíl snížit spotřebu pesticidů do roku 2030 o polovinu. Dosud opomíjená otázka, kolik chemikálií jednotlivé země spotřebovávají, a o kolik tedy budou muset zemědělci používání pesticidů srazit, se najednou stala zcela zásadní. Čísla o prodeji pesticidů sbírá na základě směrnice z roku 2009 Eurostat, který naposledy v roce 2019 dospěl za celou EU k sumě 333,5 tisíce tun a potvrdil, že spotřeba v Česku klesá a v Rakousku roste.

Jenže metodika výpočtu je dost na vodě a o tom, jak si stojí jednotlivé země, pak nevypovídají čísla v podstatě už vůbec nic. „Současný systém trpí značnou nesourodostí a výsledkem je praktická neporovnatelnost dat z různých členských států EU,“ říká Ivana Kršková, mluvčí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ), který monitoruje používání ochranných přípravků v Česku a data pak přes Český statistický úřad posílá Eurostatu.

Jan Brož

Tento názor není ojedinělý. Ke stejnému závěru dospěl i Evropský účetní dvůr (EÚD). „Dostupné statistiky EU o prodeji těchto přípravků se agregují na příliš vysoké úrovni na to, aby byly směrodatné a údaje o jejich používání v zemědělství nebyly srovnatelné,“ konstatují kontroloři EÚD ve zvláštní zprávě z předloňského roku. A koneckonců, že data je potřeba brát s velkou rezervou, přiznává i sám Eurostat.

Každý stát si totiž do Bruselu reportuje v podstatě to, co se mu zlíbí. Jednotlivé země posílají data jednou za pět let a v rámci této lhůty si mohou libovolně zvolit nejen 12 referenčních měsíců, kdy budou spotřebu monitorovat, ale i sledované plodiny. Užívání ochranných látek přitom může v jednotlivých regionech u jednotlivých plodin a rok od roku značně kolísat. Pokud aktuální klima svědčí škůdcům, poptávka logicky roste, hned další rok však může být vzhledem k počasí úplně jiná.

Transparentní Česko

Je třeba říct, že Česko patří mezi poměrně transparentní země. ÚKZÚZ každoročně zveřejňuje o spotřebě detailní čísla. Vykazování by se navíc mohlo v brzké době ještě zpřesnit. Ve sněmovně nyní leží novela zákona o rostlinolékařské péči. Ta má díky povinnosti elektronicky čitelných kódů na obalech zlepšit zpětnou dohledatelnost celého dodavatelského řetězce, a omezit tak černý trh. Vedle toho zavádí povinnost pro všechny zemědělce hospodařící na ploše větší než 200 hektarů dodávat úřadům data o spotřebě elektronicky. To podle ÚKZÚZ povede k dalšímu zkvalitnění dostupných dat. Předpis je však teprve v prvním čtení a vzhledem k zahlcení sněmovny hrozí, že se ho do podzimních voleb nepodaří schválit, a spadne tak pod stůl.

Nicméně z údajů zveřejněných ÚKZÚZ lze i tak zjistit třeba to, že teorie o Česku coby evropském premiantovi má trhliny. Předloni se v Česku spotřebovalo 11,5 tisíce tun přípravků na ochranu rostlin a je pravda, že spotřeba postupně klesá. Ze statistického pohledu však mělo Česko štěstí, že celoevropská data se poprvé začala zveřejňovat v roce 2011. Právě tehdy totiž využívání agrárních chemikálií prudce vzrostlo, a tak celý následný desetiletý pokles je v podstatě jen návratem na původní pozice.

Jan Brož

Ministerstvo zemědělství však ústy mluvčího Vojtěcha Bílého zpochybňuje samotnou smysluplnost hodnocení pesticidů na základě celkové spotřeby. „Současná celková spotřeba přípravků ve státě bez dalšího rozlišení je zavádějící, zvláště když se liší i metoda sběru dat o spotřebě a prodeji v jednotlivých členských zemích,“ říká Bílý.

S tím v zásadě souhlasí i výrobci. „Zaměření na spotřebu/prodeje není samo o sobě smysluplným ukazatelem, pokud není dáno do souvislosti s výskytem chorob/škůdců. Ten se může lišit sezonu od sezony a region od regionu a odůvodňuje jinou úroveň zásahu ze strany zemědělců,“ cituje server Politico vyjádření Evropské asociace ochrany rostlin, která zastupuje největší výrobce agrárních chemikálií, jako je BASF, Bayer či Syngenta. A nutno říct, že nejen případ Rakouska ukazuje, že na této kritice něco je.

Ekologizace elektráren potrápila vinaře

Pokud totiž porovnávání spotřeby jednotlivých zemí připomíná míchání jablek s hruškami, tak zaměření na celkový objem nejrůznějších typů zemědělských chemikálií neobsahuje jen jablka a hrušky, ale i pšenici, maliny, černé uhlí a bitcoin. V Evropě je schváleno téměř pět set druhů nejrůznějších látek, z nichž každá má jiné vlastnosti, účinnost a představuje také jinou míru nebezpečnosti pro životní prostředí a zdraví spotřebitelů.

Jeden příklad za všechny. Energetici z ČEZ nejspíš netušili, že odsíření českých elektráren odstartované v devadesátých letech bude mít dopad na tuzemské vinaře. Jak vysvětluje zástupce ředitele ÚKZÚZ Miroslav Florián, síra totiž zároveň představuje účinný fungicid. A když se pěstitelé kvůli ekologizaci uhelných zdrojů nemůžou spolehnout na „přirozený“ spad, musí ho rostlinám dodat uměle. Podle ÚKZÚZ proto stoupla spotřeba účinné látky síry při pěstování vinné révy z 20 tun v roce 2009 na předloňských 68 tun.

To se může jevit jako negativní trend, v zásadě je tomu ale přesně naopak. Po dle Floriána představuje totiž síra fungicid s relativně nízkou toxicitou. „Na hektar jí přitom musíte použít velké množství oproti syntetickému fungicidu. Používáním méně toxických sloučenin můžete tedy dojít k tomu, že ošetření budete muset udělat více a celková spotřeba je vyšší,“ vysvětluje Florián. Jinými slovy, pro životní prostředí je někdy lepší použít více síry než méně jiných, mnohem toxičtějších chemikálií.

Z dat ÚKZÚZ také třeba vyplývá, že spotřeba glyfosátu, který čelí podezření, že způsobuje rakovinu, v Česku skutečně klesá. Ústav se sídlem v Brně totiž vedle celkové spotřeby přípravků na ochranu rostlin zveřejňuje i spotřebu v nich obsažených účinných látek, a to nejen v celkovém množství, ale vyčísluje i každou látku zvlášť.

Na evropské úrovni se ovšem tato data nikdo nedozví. Eurostat spotřebu jednotlivých účinných látek na rozdíl od ÚKZÚZ vůbec nezveřejňuje. Vydává údaje jen za jednotlivé kategorie, jako jsou fungicidy, herbicidy, insekticidy a jiné, přičemž neurčitá kategorie „jiné“ představuje poměrně významnou skupinu. Kontroloři EÚD pak poukazují třeba na to, že mnoho látek s poměrně nízkým rizikem není jako takové v mnoha zemích vedeno, a ve statistikách se tak objevuje ve stejných kategoriích jako třeba právě glyfosát.

EÚD proto doporučuje vytvoření harmonizovaných ukazatelů rizik, které by lépe ukazovaly, jakým způsobem se jaké látky používají a jaký mají vliv na krajinu a lidi, místo jednostranného zaměření na celkové spotřebované množství.

Komise si je nedostatků v měření spotřeby pesticidů vědoma. Strategie Od zemědělce ke spotřebiteli obsahuje závazek o revizi nařízení o statistice pesticidů z roku 2009. Žádné detaily, jak by mohla nová metodika vypadat, však neuvádí. Podle Bílého se aspoň v mezičase podařilo vyjasnit, zda 50procentní cíl bude stejný pro všechny, nebo se podle podmínek přizpůsobí možnostem jednotlivých států tak, jak je tomu třeba u povinného podílu obnovitelných zdrojů. Platí druhá možnost a v současnosti se jedná o podílu jednotlivých zemí.

Boj proti pesticidům tak připomíná trať závodu s jasně vyznačenou cílovou páskou. Na umístění startovní čáry se však rozhodčí stále nedohodli a připravení běžci netuší, zda je čeká maraton, nebo sto metrů sprintem.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.