Dožili jsme se časů, kdy se infrastruktura za stovky miliard korun ničí dřív, než ji vůbec někdo začne používat. Ano, případ Nord Stream je pozoruhodný a první, co mne napadlo, když jsem tu zprávu četl, bylo, že to udělal někdo s podobným motivem jako Hernán Cortés po připlutí do Mexika. Aby nebylo pro něj ani jeho mužstvo cesty zpátky, poslal jednu loď se zprávou o aztécké říši do Španělska a zbytek flotily zničil. Na každý pád je to pěkná divočina a o tom, kdo a proč trubky na dně Baltského moře odpálil, se bude ještě dlouho spekulovat. Přes „jedničku“ Nord Streamu určitě žádný plyn hned tak nepoteče, ovšem u „dvojky“ zůstala jedna trubka celá. Jen by ji jaksi někdo musel schválit. Hezká vějička do Berlína.

Divočina – a vlastně to také souvisí s ruskou válkou na Ukrajině – bude zjevně i kolem zkrachovalé Sberbank. Podle všeho se tam totiž schyluje k tvrdému boji mezi věřiteli, respektive mezi Garančním systémem finančního trhu, jak se říká bývalému Fondu pojištění vkladů, a blokem ostatních věřitelů. Jde o peníze: zatímco GSFT má při výplatě prostředků získaných ze zpeněžení podstaty přednostní právo, a tedy prakticky jisté stoprocentní uspokojení svých pohledávek, pro ostatní velké věřitele je pravděpodobnost daleko nižší, takže mají jiný názor na to, jak má být konkurz veden a jak má být podstata rozprodávána, aby se dostalo i na ně.

V aktuálním vydání Hrotu najdete také analýzu toho, jak může po volbách vypadat hospodářská politika v Itálii. Bude to zajímavé – nejen proto, že vyhrála pravice a že v čele vlády pravděpodobně poprvé v dějinách Itálie stane žena, Giorgia Meloniová, která vede Bratry Itálie. Případné pnutí mezi Bruselem a Římem může nastat v nejméně vhodnou dobu a netřeba zapomínat, že Itálie je třetí největší ekonomikou Evropské unie s druhým největším vládním dluhem k tomu.

Celkem jednoznačné vítězství Bratrů Itálie vyvolalo v celé Evropě obavy, hlavně proto, že tato partaj vyrostla z fašistického podhoubí a dodnes využívá fašistickou symboliku. Samotná Meloniová se však přinejmenším poslední dobou chová docela slušně a na rozdíl od svých potenciálních vládních „parťáků“ Silvia Berlusconiho a Mattea Salviniho nevykazuje ani výrazné rusofilství. A to se nám všem teď bude určitě dost hodit, protože ruský prezident Vladimir Putin vycítil, že mu na Ukrajině teče do bot, a začíná hrát skutečně vabank. V tomto čísle Hrotu jsme možnému budoucímu vývoji války věnovali celé téma. Pravda, není to veselé čtení, ale koneckonců Putinovi do hlavy nevidíme a přinejmenším v tomto případě se strašně rádi budeme mýlit. Tak pevné nervy, nejen při čtení Hrotu. 

Miroslav Zámečník