Proces přípravy hamburgeru v dnešních restauracích McDonald's není zrovna ideální pro uplatnění tvůrčího umu. Všudypřítomnost oboustranných grilů znamená, že při přípravě hamburgeru není nutné ho obracet. Stříkací pistolí pak nanesete správné množství omáčky na housku opékanou po přesně stanovený počet vteřin.

Leckomu to může připadat monotónní, pro ekonomický výzkum to však je požehnáním. Nová studie vrhá – za využití McDonald's a jeho semiautomatické přípravy hamburgerů – paprsek světla na fungování americké ekonomiky z nového zorného úhlu.

Na tomto příkladu je patrné, jak vědecko-technologický pokrok směřuje naše kroky k neodvratně světlejším zítřkům. Autor těchto odstavců si živě vybavuje, jak před více než třiceti lety sám obracel hamburgery ve Wendy’s, konkurenčním podniku McDonald’s, v Hamdenu ve státu Connecticut.

Tamní hamburgery bylo nutné otáčet manuálně. Protože Wendy’s se tehdy pyšnila „největšími burgery na trhu“, byl takový úkon prodchnut tvůrčím duchem důkladněji, než si vedení firmy přálo (rozhodně důkladněji, než si přál manažer řečené restaurace). Váš korespondent stál za grilem, na němž se škvířilo, zlobně syčelo a poskakovalo nějakých patnáct hamburgerů najednou.

Někdy v tom souboji obstál on a hamburgery přistály na místě určení, jindy... inu, jindy našly zbytky rozdrceného masového plátku alternativní uplatnění v obřím kotli s chilli con carne. Kdyby někdo tehdy použil hamdenskou Wendy’s k analýze americké ekonomiky, došel by bezpochyby ke strašlivým výsledkům.

McMzda na vzestupu

Orley Ashenfelter z Princetonské univerzity a Štěpán Jurajda z ekonomického ústavu CERGE-EI (daleko renomovanější česká stopa než váš korespondent) na to šli jinak. Každoročně od roku 2016 zjišťovali výši mezd v restauracích McDonald's (dali tak vzniknout půvabnému výrazu „McMzda“).

Jedná se sice jen o jednoho zaměstnavatele v branži rychlého občerstvení (loni zaměstnávala přibližně čtyři miliony Američanů), zato nejvýznamnějšího. Letos tam činila průměrná nástupní mzda něco přes na hodinu; mezi všemi zaměstnanci v soukromém sektoru se pohybovala kolem 34 dolarů.

Za posledních zhruba deset let se průměrné mzdy zaměstnanců s nízkými příjmy vyvíjely relativně dobře, jak ukázali David Autor z MIT a Arindrajit Dube s Annie McGrew z University of Massachusetts. To však má háček: studie zdůrazňuje, že hlavní podíl na zvyšování mezd mají lidé, kteří přecházejí na lepší pracovní místa.

Co se však stalo s odměnou za stejnou práci? Tady se právě hodí mít ji pěkně přísně standardizovanou. Ashenfelter a Jurajda tvrdí, že právě díky standardizaci základních pracovních pozic v McDonald's mohou nabídnout odpovědi oproštěné od dalších vlivů (pohlaví, věk, vzdělání, etnicita atd.). To je zejména užitečné při porovnávání mezd v různých částech země, mezi nimiž existují značné ekonomické rozdíly.

Dramatický nárůst – a konec

Je to logické: pokud obyvatelé Washingtonu (autoři tím zde míní metropoli USA, nikoli stejnojmenný stát) vydělávají vyšší mzdy než obyvatelé státu Mississippi, je to pravděpodobně kvůli tomu, že pracují v podstatně bohatší oblasti – ne proto, že by byli obzvláště zdatní ve stříkání omáček na housky.

Pro plastičtější kontext autoři také berou v potaz místní ceny Big Maků. Ty slouží (v praxi, již před lety zavedl britský týdeník The Economist) jako neoficiální, ale citlivý ukazatel místních životních nákladů.

Vyšel z toho (konečně projednou srozumitelný!) parametr: kolik času strávíte netvůrčím opékáním hamburgerů, než si vyděláte na jeden Big Mac. Tento parametr rostl od konce roku 2010 zhruba o procento ročně; v letech 2020 až 2021 najednou tempo zrychlilo na stěží uvěřitelných čtrnáct procent.

Shutterstock.com

To je dramatičtější nárůst, než jaký zaregistroval kterýkoli z předcházejících výzkumů, podotýká k tomu list Financial Times, jenž o studii informoval. Od té doby však řečený údaj stagnuje – a v roce 2023 dokonce mírně klesl. Mzdy nedokázaly držet s cenami Big Maků krok.

Zprůměrované ceny však nezachycují drama zřetelné při pohledu na míru tohoto nárůstu – či poklesu – v jednotlivých státech USA. Zatímco ve státu Maine vzrostl řečený ukazatel „odpracovaného Big Maku“ v letech 2016 až 2023 o 45 procent, v Mississippi se za stejnou dobu zvedl o mizivá tři procenta. Celkově nerovnost mezi jednotlivými místy v letech 2016 až 2021 hodně vzrostla a v dalších letech jen mírně poklesla.

Roztříštěný trh práce

Jedním ze zřejmých důvodů takových rozdílů jsou změny minimální mzdy. Zatímco například ve státě Maine se mezi lety 2016 a 2023 minimální mzda zvýšila ze 7,50 na 13,80 dolaru, Mississippi zůstalo na federální hodinové sazbě 7,25 dolaru.

Ashenfelter a Jurajda však tvrdí, že tím ten příběh nekončí. Do situace zahrál vývoj na pracovním trhu, když během pandemie zaměstnavatelé sháněli pracovní sílu jen s obtížemi. Mezi lety 2020 a 2021 se proto podíl restaurací, které vyplácejí pouze minimální mzdu, snížil na pouhou šestinu.

Ashenfelter naznačuje, že nerovnoměrnost poptávky po pracovní síle – v Maine daleko vyšší než v Mississippi – roste. Celkově studie potvrzuje představu, že pandemie byla pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva mimořádně příznivým obdobím – ačkoli ne všude stejně příznivým. Autoři se však domnívají, že rostoucí rozptyl nízkých reálných mezd by mohl být známkou postupující roztříštěnosti amerického trhu práce.