Whistlebloweři, lidé, kteří upozorňují na korporátní nešvary (často u svého vlastního zaměstnavatele), někdy získají slávu a peníze. Zaměstnanec americké energetické firmy Enron se díky takovému svědectví objevil na titulní straně časopisu Time; biochemika ve službách tabákové firmy Brown & Williamson Jeffreyho Wiganda hrál ve filmu Russell Crowe; ještě další dostali milionové částky.

Většinou to však dopadá jinak. Mnozí z nich si zničí osobní vztahy, přijdou o práci, jsou rozčarováni, když jejich velká odhalení nenajdou sluchu. Od doby, kdy americká Komise pro obchod s cennými papíry před více než deseti lety zahájila svůj whistleblowerský program, obdržela více než 64 tisíc tipů a stížností. Do konce loňského roku dostalo peníze jen 328 jejich autorů. 

Ochrana oznamovatelů korporátních nepravostí byla v USA institucionalizována v roce 2010 coby součást Dodd-Frankova zákona o „reformě Wall Street a ochraně spotřebitelů“. Trvalo však více než deset let, než se tento jeho rys začal výrazněji projevovat.

Pomohlo tomu ustanovení několika zákonů a programů na odměňování whistleblowerů – SEC má svůj, daňová správa IRS má svůj, motoristé mají jiný, v oblasti praní peněz existuje ještě další program, existují zákony na federální i státní úrovni. Oznamovatel má obvykle nárok na deset až třicet procent z peněz, které díky němu úřady získají. Jen sama SEC vyplatila do loňska na odměnách 758 milionů dolarů; celkově čítají vyplacené odměny asi 1,3 miliardy.

Prevence funguje

Jak moc (a jestli vůbec) se to všechno vyplatí, se obtížně měří – už proto, že blíže nezjistitelnou část úspěchu může tvořit prevence. „Dokumentujeme, že první únik informací o klientech z banky v daňovém ráji způsobil náhlý odliv vkladů z daňových rájů a prudký pokles tržní hodnoty bank, o nichž je známo, že pomáhají s daňovými úniky,“ píše web The University of Chicago Press Journals.

Mezitím se tato praxe stala v USA běžnou součástí života první podnikatelské, politické a právnické ligy. Elon Musk používal výroky whistleblowera Peitera Zatka, bývalého šéfa bezpečnosti sociální sítě Twitter, když se chtěl vyvléknout z neuváženého příslibu koupě jejího provozovatele. Minulý týden požadoval status oznamovatele agent federálního daňového úřadu IRS, jenž hodlá svědčit proti synovi prezidenta Joea Bidena Hunterovi. 

Také v EU vstoupila 1. srpna v platnost direktiva o whistleblowingu; nařizuje každé firmě s více než padesáti zaměstnanci vytvořit bezpečné prostředí pro oznamování nekalostí. Veškeré foukání do píšťaly však nadále představuje mravní dilema.

„Spravedlnost a loajalita představují základní morální hodnoty, ale někdy jsou v rozporu,“ potvrzuje zjevný fakt tým amerických vědců z Northwestern University a Boston College. „Normy férovosti a spravedlnosti ve své podstatě vyžadují, aby se všemi osobami a skupinami bylo zacházeno stejně. Naproti tomu normy loajality nařizují přednostní zacházení, povinnost upřednostňovat vlastní skupinu před ostatními skupinami,“ uvádějí. V praxi je to přímočařejší: jde o míru loajality, jakou prokazujete ideálu zosobněnému úřadem, v soutěži s mírou loajality vůči vašemu příbuznému, kolegovi či sousedovi. 

Tématu se podrobněji věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot