Až přijde řeč na hodnocení, kdo za letošní rok přispěl nejrázněji k vylepšení poměrů na světě, některá jména vás napadnou sama, třeba takový Volodymyr Zelenskyj. Jiní lidé by velmi stáli o to, aby vás jejich jména napadla; třeba Greta Thunbergová nebo šéfové firem okázale dbalých pravidel korporátní odpovědnosti známých jako ESG. Nathana Andersona naproti tomu znají jen lidé z finančnické branže – a mnozí z nich by dali kdovíco za to, aby o něm nikdy neslyšeli. A přesto se tento osmatřicetiletý chlapík stal hybatelem událostí, které se v následujících letech mohou pro vývoj světa ukázat stejně důležité jako válka na Ukrajině (a rozhodně důležitější než proklamace o ESG).

Anderson vlastní firmu Hindenburg Research, která se živí spekulacemi na pokles akcií vybraných firem na největších burzách světa. Modus operandi funguje následovně: Anderson a jeho lidé pojmou podezření, že ta či ona firma je na burze výrazně nadhodnocená díky nějaké vlastní nepravosti. Kdyby taková nepravost vyšla na světlo boží, investoři by se začali akcií firmy zbavovat, čímž by jejich cena poklesla.

Hindenburgové se tedy věnují zkoumání takové firmy celé měsíce; když se jim podezření potvrdí, sepíšou poznatky do zprávy, kterou vyvěsí na svůj web. Napíšou tam obvykle, že zaujímají „krátkou pozici“, tedy že si vypůjčí akcie od makléřů, prodají je a počkají, až jejich cena v důsledku vyvěšené negativní zprávy poklesne. Pak si tytéž akcie koupí za babku zpět, vrátí je makléři a zbytkem peněz si nacpou kapsy.

Málokdo to ustojí

To je samozřejmě povolání na hraně. Může se vám stát, že váš úsudek je špatný, a pak vás poškozená firma může honit po soudech. Tak to chtěl kvůli Tesle dělat Elon Musk, než na to zapomněl, protože se začal hádat s někým jiným.

Nebo se může stát, že se vaše podezření potvrdí, ale trh je odmítne vzít v potaz; v takovou chvíli sice máte pokoj od soudů, ale můžete prodělat kalhoty. Například Ormat Technologies, obchodník s geotermální energií, negativní zprávu na trhu ustál. Většinou se však Hindenburg nemýlí, o čemž nejlépe vědí manažeři firem, jako jsou Nikola, Kandi Technologies nebo Lordstown Motors (viz graf).

Letos políčili Anderson a spol. na svoji dosud největší rybu, indickou Adani Group. Výsledek byl spektakulární. Čtyřiadvacátého ledna vydal Hindenburg svoji zprávu. Na stovce stran uvedl 88 otázek, jež by mělo vedení Adani Group zodpovědět, aby se zbavilo podezření z nepěkností, jako jsou manipulace s cenami akcií vlastních dceřiných firem, neúměrné zadlužení a všudypřítomné korupční jednání.

Konkrétně zpráva říká, že síť 38 fiktivních subjektů se sídlem na Mauriciu přesouvá miliardy dolarů do společností Adani v Indii, ať už veřejně obchodovaných, nebo v soukromých rukou. Tyto subjekty údajně provozují praxi známou jako parkování akcií (prodej naoko zprostředkovateli, aby skutečný vlastník nebyl odhalen nebo aby nemusel plnit závazky plynoucí z takového vlastnictví), manipulují s cenami akcií a perou špinavé peníze.

Daniel Deyl

Tyto firmy z Mauricia pouze vlastní akcie firem z Adani Group a jinak nemají celý boží den co na práci. Jedním z takových subjektů je Elara, jež operuje v Londýně; podle zprávy drží tři miliardy dolarů v akciích Adani Group. Hindenburg tvrdí, že Elara a jí podobné mauricijské subjekty pumpují peníze do veřejně obchodovaných firem z Adani Group, které pak na burze vypadají důvěryhodněji.

Hindenburg říká, že „prakticky neexistující finanční kontrolu“ v Adani Group umožnila vysoká fluktuace finančních šéfů: během osmi let jich z Adani Enterprises odstoupilo hned pět. Dvě ze sedmi společností-součástí Adani Group, jež jsou kotovány na burze, Adani Enterprises a Adani Total Gas, navíc zaměstnávají nezkušeného auditora. Ten na ně nasadil pracovníky v profesně útlém věku 23–24 let.

Tak vypadá několik případů podezření Hindenburgu stran Adani Group. Indická firma je na druhý den podle očekávání popřela (a aby si nezadala, vydala za tím účelem hned 400 stran textu). Záleželo na reakci trhu, které verzi dá za pravdu. Přitom pro Adani Group nemluvil ani samotný poměr ceny akcií a čistého zisku na jednu akcii (P/E ratio) – ve stovkách by byl varující, i kdyby žádné zprávy nebylo.

Útok na celou Indii

Burza zareagovala hbitě. Do 27. ledna přišla Adani Group o sedmdesát ­miliard dolarů (celkem do minulého týdne čítala ztráta zhruba 110 miliard). (Anderson a jeho lidé se mezitím při pohledu na kurs akcií mohou jen pochechtávat.) Jenže co by bylo jen velkým podnikatelským průšvihem, sahá v případě Adani Group podstatně dále.

Největší akcionář firmy, její zakladatel a generální ředitel Gautam Adani, se od té doby několikrát objevil v televizi. Poprvé jako třetí nejbohatší muž světa s majetkem přes sto miliard dolarů; naposledy mu na žebříčku světových gigaboháčů patřila až šestadvacátá příčka a miliard pouhých dvaačtyřicet. Adani prohlásil, že útok Hindenburgu na jeho konglomerát je útokem na celou Indii. „Jai Hind!“ loučil se po každém vystoupení frází přeložitelnou nejlépe jako „Ať žije Indie!“ nebo „Vítězství Indii!“.

Na první pohled zní jeho nařčení nesmyslně; jak by mohla být zpráva zveřejněná na americkém webu útokem na dost možná již nejlidnatější zemi planety? A přece je tomu právě tak, ačkoli v trochu jiném smyslu, než jak to Adani myslel.

Daniel Deyl

Zaprvé indická pravidla burzovního obchodování prakticky znemožňují spekulaci na pokles akcií. Regulace ukládá institucionálním investorům deklarovat takový úmysl předem; makléři je pak pustí na trh den poté. To dává napadeným firmám čas na reakci. Indie navíc nepovoluje takzvaný nekrytý krátký prodej, jenž umožňuje investorům spekulaci na pokles, aniž by si nejprve vypůjčili podkladový cenný papír. Hindenburg proto musel postupovat oklikou přes derivátové nástroje na singapurské burze (odhaduje list The Financial Times; Hindenburg strukturu své pozice nezveřejnil).

To je technická stránka věci – systém je nastaven tak, aby napadení statu quo bylo co nejobtížnější. Nejdůležitější však je sám status quo. A v něm dnes není dobře ani Adanimu, ani špičkám indické politiky, premiérem Naréndrou Módím počínaje.

Raketový vzestup

Adani získal své bohatství a postavení za poslední dvě desetiletí právě díky symbióze s Módím. Jeho raketový vzestup, jímž svého politického mentora místy dokonce zastínil, z něj také udělal symbol příběhu o růstu a prosperitě Indie. Během tří týdnů se však proměnil ve ztělesnění klientelistických neduhů Módího Indie.

Partnerství mezi oběma ambiciózními muži sahá až do roku 2002. Módí byl tehdy prvním ministrem státu Gudžarát a měl na sobě ostrou kritiku kvůli tomu, že nedokázal potlačit protimuslimské nepokoje; během nich přišlo za jeho vlády o život přes tisíc lidí. Masakr Módímu vynesl zákaz vstupu do Spojených států a indické podnikatelské špičky od něho dávaly ruce pryč.

Ne tak Adani, který Módího a jeho nacionalisticky laděnou partaj BJP nikdy podporovat nepřestal. Byl za svou věrnost královsky odměněn. V následujících deseti letech Adani Group rostla závratnou rychlostí, získala řadu gudžarátských státních zakázek. Adani expandoval do dovozu a vývozu potravin, začal obchodovat s uhlím, pustil se do energetiky, průzkumu ropy a zemního plynu i do infrastruktury. Ať byste si vzpomněli na jakýkoli byznys, vždycky jste v něm narazili na Adaniho lidi.

Daniel Deyl

Postupem času se ti dva čím dál víc sbližovali. Když byl Módí v roce 2014 zvolen premiérem, odletěl do Dillí Adaniho soukromým tryskáčem. Adanimu pomohla blízkost s premiérem získat nejen státní zakázky, nýbrž i půjčky a státní záruky. Právě odsud plyne jedna částečná odpověď na jinak obtížně zodpověditelnou kardinální otázku: Jak Adani Group financuje svůj růst, založený především na akvizicích (jako bychom to z Česka neznali)?

Jak píše ekonomka Jayati Ghoshová pro Project Syndicate: „Módího vláda znovu a znovu uvolňovala předpisy nebo upravovala pravidla způsobem, který prospíval Adaniho firmám.“ V roce 2017 například vláda označila projekt firmy Adani Power v Goddě za zvláštní ekonomickou zónu, což společnosti takřka přes noc vyneslo šedesát milionů dolarů. V roce 2019 Módího vláda předala jiné Adaniho firmě práva provozovat šest nově privatizovaných letišť, ačkoli v tomto oboru neměla vůbec žádnou zkušenost.

Za prvních pět let Módího premiérování Adani Group zdvojnásobila počet i hodnotu svých aktivit po celé Indii, ačkoli do té doby byla především gudžarátským hráčem. Za necelých devět let (do počátku letošního roku) vzrostl Adaniho majetek ze sedmi na 120 miliard dolarů.

Za osmnáct? Bez dvou za dvacet

Provázanost aktivit obou mužů tak v Indii po léta křivila podnikatelské prostředí – a nejen to. Minulý týden vtrhl berňák do indických kanceláří britské BBC poté, co odvysílala nelichotivou reportáž o Módího vládě a Adaniho firmách.

Daniel Deyl

Rýsuje se však jiná věc: právě ona provázanost může napomoci změně poměrů k lepšímu. Ekonomická prosperita Gautama Adaniho a politická prosperita Naréndry Módího fungují jako spojité nádoby. Ve chvíli, kdy je první z nich zásluhou zahraničních investorů odhalen jako podvodník, je ohrožen i jeho politický mentor. Tím spíš, že napřesrok čekají Indii volby. Módího populistický styl má stále častěji tendenci sklouznout k otevřeně nacionalistickému autoritářství. Pokud by z premiérského křesla odešel, jeho nástupce by nejspíš byl lepší nejen pro Indy, nýbrž také pro Západ v nově rozehrané geopolitické partii. Módího Indie, v níž platí pravidla třetího světa, hraje nečitelně, kdežto Západ by v Dillí potřeboval spojence. A to všechno by mohl spískat pečlivý investor Nathan Anderson s čichem na podfuk.