Pro některé politiky jde o nešťastné rozhodnutí, jiní mluví dokonce o tom nejhorším, co parlament – respektive jeho horní komora – odsouhlasil. Také zaznívá, že se do našeho ústavního systému nehodí. Ať je ale přímá volba prezidenta kritizována zleva, zprava, shora, či zdola, nic to nezmění na tom, že lidé budou s největší pravděpodobností i napříště hlasovat o prezidentovi republiky přímo. Návrat k nepřímé volbě je v podstatě vyloučen. Mimo jiné proto, že si drtivá většina české veřejnosti podle průzkumů veřejného mínění přeje zachování přímé volby. I když si třeba teď mnozí lidé navzájem nadávají, nemohou si přijít na jméno a ostré rozepře vypukají i v rodinách.

„Zavedení přímé volby považuji za nešťastné rozhodnutí a vždycky jsem ho kritizoval. Jsem přesvědčen, že do čisté parlamentní demokracie, jakou je Česká republika, vnáší řadu problémů a otázek. Obsahuje určitý nesoulad mezi pravomocemi a legitimitou, kterou prezident získává přímou volbou občany. Jsou tam nenaplněná očekávání a sliby, jež nelze splnit,“ řekl premiér Petr Fiala v rozhovoru pro Deník v polovině prosince. Tedy ještě předtím, než expremiér Andrej Babiš (ANO) razantně přitvrdil kampaň proti svému finálovému protikandidátovi Petru Pavlovi.

Podobně mluví i někteří další politici Občanské demokratické strany, která přímou volbu hlavy státu dlouho odmítala, ale nakonec na ni po volbách v roce 2010 vláda Petra Nečase (ODS) kývla. Nutno dodat, že už předchozí koaliční vláda Mirka Topolánka (ODS) měla v programovém prohlášení, že „vláda zahájí diskusi o změně Ústavy ČR tak, aby umožňovala přímou volbu prezidenta republiky“. Ale jelikož byl Topolánek odpůrcem přímé volby, mohla tato diskuse vyšumět.

Sebevýběr kandidátů

Věc tedy řešil až Nečasův kabinet, jehož součástí byly i Věci veřejné, které ve svém volebním programu měly nejen přímou volbu prezidenta, ale také hejtmanů a starostů. Nakonec se vládní koalice v kompromisním řešení dohodla pouze na přímém zapojení občanů do výběru hlavy státu. Se změnou volebního systému souhlasil i nejdéle sloužící poslanec Marek Benda (ODS), byť dnes sám sebe za zdviženou ruku kritizuje. Označuje ji dokonce za svou největší politickou chybu.

S přímou prezidentskou volbou nesouhlasil ani tehdejší prezident Václav Klaus, který byl jako poslední hlava státu zvolen ještě nepřímým způsobem, tedy oběma komorami parlamentu. „V den, kdy došlo v parlamentu k hlasování o přímé volbě prezidenta, jsem jako prezident měl na Hradě schůzku s předsedou jedné klíčové strany, která neměla nikdy přímou volbu ve svém programu, ale hlasovala pro všemi deseti. A když na Hrad dorazil, asi s dvouhodinovým zpožděním, tak řekl, musel jsem hlasovat pro. Říkal jsem mu, vždyť vy jste to nikdy neměli v programu – nebudu říkat my, asi tušíte, která strana to byla,“ vzpomínal Klaus na tehdejší události v prosincovém rozhovoru pro Lidové noviny.

„On mi bezelstně řekl: My nemáme kandidáta na prezidenta, proto nemáme naději, abychom prezidenta prosadili, když navrhneme osobu, která není autentickým kandidátem, a ta získá dvě či čtyři procenta hlasů, budu viněn já jako předseda strany. Pro mne je optimální, že se někdo přihlásí a já nebudu viněn,“ pokračoval Klaus, podle něhož tímto způsobem vznikl proces, který nazývá „sebevybírání“ kandidátů. „A ty směšné exempláře, které dnes vidíme v prezidentské volbě, to neštěstí naší země jen potvrzují,“ říká Klaus.

Velkým kritikem přímé volby prezidenta je rovněž někdejší předseda Senátu a český premiér Petr Pithart (KDU-ČSL). Na prosincové konferenci k třicátému výročí české ústavy uvedl, že schválení přímé volby považuje za selhání Senátu, který dal hlavě státu velkou legitimitu, ale nic jí přitom nevzal a neupřesnil její pravomoci.

Zavedení přímé volby podle Pitharta vyplynulo z trapných dlouhých hodin přímých přenosů z parlamentní volby prezidenta. Ty přitom zapříčinilo, že neexistoval zákon o styku Sněmovny a Senátu, jejich společné schůzi a hlasování. „Tehdy se zrodila zbrklá vůle ne­opakovat to. Byla to vůle zbrklá a měla jiné motivy – zahanbení, zklamání, pokání za zmarněné volby,“ uvedl. Motivem podle něj nebyla snaha předat pravomoc lidem. „Ten se mi zdál takový ozdobný, pokrytecký,“ řekl Pithart. Připomněl svá slova z debat o novele ústavy, že silný mandát prezidenta je v kombinaci se slabými pravomocemi semtexem vloženým do základů ústavního zřízení.

Kritika politologů

Za největší politickou systémovou chybu pokládá přímou volbu rovněž politolog Stanislav Balík z Masarykovy univerzity v Brně, který působí jako výzkumník v Národním institutu SYRI. „Logika těchto voleb vede k další polarizaci společnosti. Před tím jsme jako politologové a ústavní právníci ostatně varovali, ­ovšem marně. Teď sklízíme trpké plody,“ uvedl Balík.

Dvoukolový většinový volební systém vede podle experta zpravidla k tomu, že silný a vyhraněný kandidát, jakým je nyní například Andrej Babiš, se relativně snadno dostane do druhého kola, ale obtížněji ho vyhrává. „Pro postup do druhého kola vám totiž pomáhá silná vyhraněnost – že vás spousta lidí miluje a spousta nenávidí. Zkrátka že jste buď studený, nebo horký, nikoli vlažný, jak říká Bible. Ale to vám je pak paradoxně na překážku v druhém kole, které vede častěji k tomu, že je zvolen konsenzuálnější kandidát,“ uvedl profesor Balík. Připomněl situaci na Slovensku, kde při dvojí kandidatuře Vladimír Mečiar dvakrát postoupil do druhého kola a pokaždé prohrál. Neuspěl tak ani Robert Fico.

foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Češi a Slováci nejsou jediní, kdo si prezidenty volí přímo. Lidé si tímto způsobem vybírají svého nejvyššího představitele například i v Rakousku, Polsku, Slovinsku, Chorvatsku, Finsku, Portugalsku nebo ve Francii. Přímá volba je v Evropě dokonce častější než nepřímá. Výrazně se však liší pravomoci hlavy státu a například Francie má takzvaný poloprezidentský systém, v němž má prezident mnohem větší pravomoci než ten český.

„Jenže přímá volba svádí k tomu, aby se takto zvolený prezident odvolával na silný mandát a zkoušel prostor vymezený ústavou. Konkrétně Miloš Zeman se v jejím výkladu pohyboval na hraně až s potěšením,“ konstatovala profesorka Vladimíra Dvořáková, politoložka a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT v Praze. Kritizuje, že politici po celých deset let Zemanova dvojího mandátu nic neudělali pro změnu prezidentských pravomocí.

Podle politologa Stanislava Balíka by přitom případný návrat k nepřímé volbě nemusel znamenat předání této kompetence výhradně do rukou poslanců a senátorů, kteří o prezidentovi rozhodovali do roku 2008. „Nepřímá volba neznamená volbu výhradně parlamentem. Může to znamenat, že parlament může mít například jen část volitelů,“ řekl Balík. Jako příklad uvádí Německo, kde nejvyššího představitele státu volí takzvané Spolkové shromáždění. Jeho jediným úkolem je právě volba spolkového prezidenta. Obvykle se schází jen jednou za pět let a tvoří ho všichni členové Spolkového sněmu (fakticky dolní komora parlamentu) a stejný počet zástupců, které vyberou jednotlivé zemské sněmy.

Většina veřejnosti

Návrat k nepřímé volbě hlavy státu je však zatím málo pravděpodobný, i když premiér Fiala ještě jako opoziční politik v roce 2019 vyzval ke zrušení přímé volby. „Je nutné tohoto nebezpečného protiparlamentního džina svévole vrátit zpět do lahve, je třeba vymyslet taková pravidla, aby každý musel dodržovat ústavu a aby za její nedodržování mohl být přiměřeně sankcionován. A je třeba zahájit diskusi o návratu k naší dobré ústavní tradici, totiž volbě prezidenta Parlamentem České republiky,“ uvedl Fiala.

O více než dva roky později, už jako předseda vlády, konstatoval: „Moc musí ležet na Poslanecké sněmovně, od níž se odvíjí vláda a její program. Vidíme také vyhrocenost debaty kolem prezidentské volby. Toho všeho bychom byli v případě parlamentní volby ušetřeni.“ Zároveň ale dodal: „Změnu nebudu já ani ODS navrhovat, protože respektuji, že naprostá většina občanů chce přímou volbu prezidenta, což potvrzuje i vysoká volební účast.“

Že si výrazná většina veřejnosti žádá u přímé volby setrvat, dokládají výzkumy veřejného mínění několika agentur. Už v únoru 2013, tedy měsíc po historicky první zkušenosti s tímto lidovým hlasováním, oznámila agentura STEM na základě reprezentativního průzkumu, že více než osmdesát procent Čechů považuje zavedení přímé volby hlavy státu za správné rozhodnutí. Vysoká čísla vydržela až do současnosti. Podle listopadového průzkumu agentury Median pro Český rozhlas souhlasí s přímou volbou prezidenta téměř tři čtvrtiny obyvatel, v případě STEM pro televizi Prima to je dokonce více než osmdesát procent.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) se sice hned po volbách chystá navrhnout určité úpravy zákona, ale půjde spíše o upřesnění výkladu. Rozpory například vyvolává otázka, jestli může poslanec nebo senátor podepsat kandidátní listinu více uchazečům o Pražský hrad. 

Pět nábojů pro zákonodárce

Týden před otevřením volebních místností se Andrej Babiš (ANO) pokusil nasadit v předvolebním klání silný kalibr. Oznámil, že jeho ženě Monice byl adresován dopis s nábojem. Není to poprvé, co se střelivo coby symbol výhrůžky objevilo při prezidentských volbách. Stalo se to i při poslední nepřímé volbě hlavy státu v roce 2008, kdy funkci obhájil Václav Klaus.

Před patnácti lety byla situace kolem volby prezidenta mimořádně vyhrocená. Nešlo totiž jenom o dopisy s nábojnicemi. Při volbách, které se protáhly na týden, někteří zákonodárci kolabovali nebo tvrdili, že se je kolegové snažili uplatit. Vše se navíc odehrávalo takřka v přímém přenosu. Některé okolnosti dokonce vyšetřovala policie, nakonec ale všechno vyznělo do ztracena.

Kulkou tehdy anonym nevyhrožoval pouze jedné osobě, ale hned pěti. Nábojnice v dopisech přišly dvěma senátorkám a třem poslancům. Kdo zákonodárcům za jejich „proklausovské“ postoje vyhrožoval, se policii nepodařilo zjistit. Bez konkrétního výsledku skončilo i oznámení jednoho nezávislého senátora, že od dvou nejmenovaných kolegů z ODS dostal nabídku na úplatek dva miliony korun, pokud zvedne ruku pro Václava Klause.

Hned tři politici v hektickém volebním týdnu zkolabovali. Vážnou roztržku ve Straně zelených způsobila nepřítomnost poslankyně Olgy Zubové. Tvrdila, že na Pražský hrad, kde se volby odehrávaly, sice ráno odjela, ale v autě omdlela, vrátila se domů a celý den prospala. Tato událost vyústila v odchod Zubové a její kolegyně Věry Jakubové z poslaneckého klubu Zelených.

Velkou pozornost upoutala rovněž utajovaná předvolební schůzka Klausova kancléře Jiřího Weigla a kontroverzního poradce expremiéra Miloše Zemana Miroslava Šloufa v hotelu Savoy nedaleko Pražského hradu. O čem oba vlivní muži mluvili a na čem se případně domlouvali, nikdy nevyšlo najevo. Někteří zákonodárci každopádně prohlašovali, že „tato kauza ovlivnila průběh prezidentské volby“.