Jaderné testy v Tichomoří: odškodnění může po Francii žádat až sto tisíc lidí

Francie v 60. a 70. letech minulého století provedla 193 jaderných testů ve Francouzské Polynésii. Dopady na obyvatelstvo ostrovů v jednom z nejméně dotčených koutů planety byly ale mnohem větší, než francouzské úřady dosud přiznávaly. Případné odškodnění by se mohlo týkat více než sto tisíc obyvatel, uvedla nově zveřejněná analýza vycházející z odtajněných dokumentů ministerstva obrany.

Francie jaderné testy přesunula do Pacifiku z Alžírska po roce 1962, kdy severoafrická země po konfliktu s Paříží vyhlásila nezávislost. Testy jaderných zbraní byly prováděny na atolech Mururoa a Fangataufa, 46 z nich se uskutečnilo v atmosféře, zbytek pod mořem. Atmosférické výbuchy probíhaly do roku 1974.

Vědci z Princetonské univerzity a francouzští investigativní novináři ze skupiny Disclose ve své analýze prošli dva tisíce stránek dokumentů, analyzovali mapy, fotografie a další záznamy.

Vedli i desítky rozhovorů s pamětníky ve Francii i v Polynésii. Zrekonstruovali tři největší jaderné exploze, aby mohli posoudit jejich dopad na místní obyvatelstvo. Závěry zveřejnili na stránkách projektu Moruroa Files. Dopad testů z let 1966, 1971 a 1974 byl mnohem větší, než úřady dosud přiznávaly. 

Toxické dědictví

Šéfredaktor skupiny novinářů Disclose Geoffrey Livolsi zdůraznil, že se Francouzská republika snažila jednou provždy pohřbít toxické dědictví těchto testů. „Toto je první skutečně nezávislý vědecký pokus změřit rozsah škod a uznat tisíce obětí francouzského jaderného experimentu v Pacifiku,“ vyzdvihl význam projektu. 

Francouzský národní institut pro výzkum zdraví a medicíny (Inserm) v únoru zveřejnil zprávu o zdravotních dopadech testů, kde ale zdůraznil, že je k dispozici málo dat, aby mohla být jednoznačně prokázána souvislost mezi jadernými pokusy a vyšším počtem výskytu rakoviny u lidí, kteří byli jaderným výbuchům vystaveni. Je třeba zpřesnit odhady úrovní radioaktivity.

Zprávu si objednalo francouzské ministerstvo obrany v roce 2013, uvedla agentura AFP. Lékaři nicméně připustili, že v oblasti byl v letech 1998 až 2002 zaznamenán největší počet případů rakoviny štítné žlázy na celém světě při přepočtu na obyvatele. K tomu ale mohly přispět i další rizikové faktory, jako je kouření, nadměrná konzumace alkoholu a obezita.

Projekt Moruroa Files modeloval radioaktivní spad po testu bomby Centaure v roce 1974, což byl jeden z posledních testů v atmosféře, než se pokusy přesunuly pod hladinu moře. 

Tahiti bez ochrany

Paříž v případě tohoto testu podcenila spad radionuklidů, který zasáhl ostrov Tahiti, až o 40 procent. Radioaktivní mrak se měl dostat až do výšky devět tisíc metrů, vystoupal ale jen do výše 5200 metrů a vítr jej zanesl západním směrem k ostrovu Tahiti. Zde nebyla přijata žádná protijaderná opatření na ochranu obyvatel. Radioaktivní látky zasáhly největší ostrov Francouzské Polynésie 42 hodin po explozi jaderné bomby.

Jen po tomto jediném testu byla populace čítající na 110 tisíc obyvatel vystavena záření vyšším (dvakrát až třikrát) než jeden milisievert, což je minimální úroveň pro přiznání odškodnění v případě onemocnění rakovinou.

Na ostrovech řada lidí onemocněla rakovinou štítné žlázy, hrtanu a plic, leukemií a lymfomy kostí a svalů, jež souvisí s otravou stronciem a ceziem. Projekt Moruroa Files dodává, že v tajné elektronické korespondenci z roku 2017 měla francouzská armáda poprvé přiznat, že dva tisíce z celkových šesti tisíc vojenských pracovníků na základnách, kteří sloužili v letech 1966 až 1974 v Polynésii, onemocněly alespoň jednou formou rakoviny.

Francie zřídila komisi pro odškodnění i přes dlouholetou mezinárodní kritiku až v roce 2010 a žadatelé museli prokázat, že v době jaderných testů žili ve Francouzské Polynésii a onemocněli jedním z 23 typů rakoviny, jež byly určeny jako důvod pro odškodnění. To bylo dosud vyplaceno jen 454 lidem, 80 procent žádostí bylo naopak zamítnuto. Z místních obyvatel dostalo finanční kompenzaci 63 lidí.