Když se řekne slovo houby, většina Čechů si nejspíš vybaví košík plný voňavých plodnic a ucítí vůni bramboračky. Pojďme se na ně ale podívat trochu širším úhlem pohledu. Mezi houby totiž patří nejen ty známé kloboukaté, ale i nižší houby neboli plísně, mezi které se řadí třeba i známé Penicilium notatum, ze kterého bylo izolováno první antibiotikum – penicilin.

Odhaduje se, že Zemi osidluje 100 tisíc druhů hub, z toho je 270 druhů léčivých. Léčivé vlastnosti ale nejsou jen doménou plísní, ale právě i – u nás tak populárních – kloboukatých hub.

Pravákem proti nádorům

Nejstarší tradicí v konzumaci léčivých hub má Čína. Historie tradiční čínské medicíny (TČM) sahá do doby tři tisíce let před naším letopočtem. Je zajímavé, že skoro každý z čínských panovníků, filozofů a lékařů, který ve vývoji TČM něco znamenal, se zmiňuje o léčivých účincích hub.

První byl legendární čínský panovník Fuxi, který vládl v letech 2852 až 2737 před naším letopočtem – zakladatel zemědělství a bylinářství. Za jeho panování poprvé nalézáme ve farmakologii zvané Shen Nong zmínky o léčivých účincích stovky druhů bylin včetně houby lesklokorky – Ling zhi.

I u nás v přírodě rostou léčivé houby. Z kronik je známo, že v Českém lese dřevorubci přikládali kousky hřibu smrkového na kůži ve snaze se zbavit některých nádorů. Dřevorubci pravidelně jedli tento hřib jako prevenci nádorových onemocnění. Protirakovinné účinky se také připisují vatovci obrovskému. Lidová tradice přisuzovala sporám z mladých plodnic této houby léčivé účinky na kožní nádor. Spory z vatovce také zastavují krvácení.

Lék? Problém evropské legislativy

Svým obsahem léčivých látek jsou nejznámější houby rostoucí na dřevě (houby dřevobytné). Látky z nich izolované byly přesně definovány a na pokusných zvířatech i v klinických testech byly jejich léčivé účinky potvrzeny. To vše ale nestačí k tomu, aby účinné látky získané z hub byly považovány za lék. Podle evropské legislativy dosavadní klinické testy nestačí a houby nemohou získat takzvané „zdravotní tvrzení“. Ačkoliv řada hub má prokazatelně pro zdraví prospěšné účinky, toto „zdravotní tvrzení“ získala pouze houba lesklokorka lesklá.

Aby houba mohla být součástí doplňků stravy, musí být doložena historie jejího použití ve významném množství před datem 15. května 1997 na území kteréhokoliv členského státu Evropské unie. Tato evropská legislativa ovlivňovaná farmaceutickou lobby nedbá pouze o zdravotní bezpečnost, ale také brání dalšímu šíření doplňků stravy, které konkurují léčivům. Objevují se nové druhy hub s léčivými účinky, ale proces, který by vedl k dosažení souhlasu s jejich prodejem, je velmi zdlouhavý. U doplňků stravy nesmí být užíván výraz „léčivost“ a jeho podoby, toto slovo je na obalech či letácích firem v případě těchto produktů přísně zakázáno.

Společnou vlastností léčivých hub je obsah látek (většinou glukanů) zvyšujících přirozenou imunitu organismu. Ta spočívá především v podpoře aktivity a množení komponentů imunitního systému – makrofágů.

Jak se mezi léčivými houbami vyznat a kde je opatřit? Vše najdete v následujícím přehledu základních druhů léčivých hub.

Lesklokorka lesklá(Ganoderma lucidum)

Lesklokorka lesklá, chorošovitá houba rostoucí i v Česku, způsobuje bílou hnilobu dřeva a vytváří plodnice s kruhovitým kloboukem a značné množství sporového prachu. Plodnice jsou tuhé, a proto nepoživatelné. Z rozkrájených plodnic se získává hořký horkovodní výluh chutí připomínající kávu. K dostání je i sporový prach (obsahové látky spor se od ostatních částí plodnic liší).

Lesklokorka lesklá je ceněna pro pestrý obsah léčivých substancí a patří mezi nejvýznamnější léčivé houby. V Číně byla houba obdařena různými vznešenými synonymy jako „zázračná houba“ či „šťastná bylina“ nebo „rostlina s duchovní silou“, symbolizujícími zároveň bohatství, dobré zdraví, dlouhověkost, a dokonce nesmrtelnost, a je považována za významnější než samotný ženšen. Plodnice najdeme ve formě kreseb, návrhů koberců, na dřevořezech a brožích například v císařských rezidencích v Zakázaném městě a Letním paláci v Pekingu. Z plodnic houby je zhotoven v Číně obřadní předmět „ruy“, srovnatelný s naším žezlem panovníka.

Lesklokorka byla sice v asijských zemích po stovky let užívána v léčitelství při širokém spektru chorob jako regulátor krevního tlaku, při cukrovce, revmatismu, srdečních chorobách, únavě, nádorových onemocněních, astmatu, hepatitidě A, B, C, sterilitě, nespavosti, příušnicích, epilepsii a psoriáze (lupence), ale až v 70. letech minulého století byly poprvé vědecky studovány její obsahové látky a houba byla klinicky zkoušena v nemocnicích v Číně a Japonsku.

Plodnice obsahují především glukany, triterpenoidy a germanium. Triterpenoidy působí protizánětlivě a nemají vedlejší účinky jako často používané protizánětlivé látky hormonální povahy – kortikoidy. S rostoucí intenzitou hořkosti se zvyšují i účinky triterpenoidů. Mají adaptogenní, protialergické účinky, podporují snížení krevního tlaku, snižují hladinu cholesterolu v krvi a podporují funkce jater. Organicky vázané germanium obsažené v lesklokorce zlepšuje prokrvení tkání.

Lesklokorka se osvědčila podpůrně také při léčbě nádorových onemocnění. Zvyšuje efekt chemoterapie a potlačuje její vedlejší negativní účinky, Její výhodou je, že neobsahuje žádné látky toxické pro lidský organismus. Ve formě různých doplňků stravy ulevuje lesklokorka od horské nemoci, o čemž se přesvědčili horolezci ve výškách nad čtyři tisíce až pět tisíc metrů na mořem, kdy po konzumaci výtažků z houby nepozorovali žádné nepříznivé reakce organismu. Atletům přispívá ke zlepšení sportovní výkonnosti. I v západních zemích se začala používat lesklokorka při léčbě nespavosti. Ukázalo se, že tato houba chrání pokožku proti slunečnímu záření, a to zejména proti UV paprskům, které mohou poškodit buněčnou DNA v pokožce. Reguluje obsah vlhkosti v pokožce i její pružnost. Přípravky s lesklokorkou současně chrání pokožku proti bakteriální infekci.

Asijské firmy dnes dodávají na náš trh pastu na zuby, sprchové gely, šampony, vlasové tonikum, mýdlo a přípravky proti vypadávání vlasů. V současnosti poptávka po produktech z lesklokorky lesklé stále vzrůstá. Hodnota světové produkce lesklokorky se v současnosti odhaduje mezi deseti miliardami až 30 miliardami amerických dolarů.

Houževnatec jedlý – šiitake(Lentinula edodes)

Šiitake je jednou z exotických hub, kterou známe i ze supermarketů. Klobouk šiitake je tlustě masitý, suchý, v různých odstínech hnědé, šedohnědé nebo červenohnědé barvy. Chutná sladce a kombinuje mírnou chuť ředkve s houbovou chutí. Původně pochází z Japonska, Číny a jiných asijských zemí s mírným klimatem.

Byla užívána starověkými lékaři na císařských dvorech Číny a Japonska. Zmínka o této houbě se objevila v Materia medica již v roce 1309. Některé historické záznamy ale ukazují, že v Japonsku byla užívána přinejmenším už ve druhém století. Šiitake se začala pěstovat počátkem 20. století na klátech dřeva a později intenzivně na pilinových substrátech. V současné době je druhou nejpěstovanější houbou na světě a na její produkci se nejvíce podílí Čína.

V 60. letech minulého století proběhl v Japonsku epidemiologický výzkum mapující výskyt chorob v různých částech země. V jedné ze studií se ukázalo, že ve dvou horských oblastech byl zaznamenán neobvykle nízký výskyt nádorových onemocnění. V těchto oblastech je největší koncentrace pěstíren šiitake a lidé tam tuto houbu také hojně konzumovali.

Po výbuchu atomové bomby v Hirošimě bylo zkoušeno mnoho rostlin a přírodních látek pro rychlé obnovení funkce imunitního systému u osob postižených zářením. Jako nejúčinnější se ukázaly plodnice šiitake. Později se zjistilo, že látka obsažená v houbě, která mimo jiné omezuje vlivy radiace na lidský organismus, je glukan později nazvaný jako lentinan. U tohoto glukanu byly v Japonsku prokázány také protirakovinné účinky. Lentinan totiž aktivuje T-lymfocyty. Další léčivou látkou je eritadenin patřící do skupiny alkaloidů. Snižuje obsah cholesterolu v krevním séru a má antitrombotické účinky.

U lentinanu byla také zjištěna antibakteriální aktivita vůči bakterii Mycobacterium tuberculosis, původci tuberkulózy. Látka izolovaná z mycelia šiitake nazývaná eritadenin blokuje šíření viru Herpes simplex působícího klasické opary. Různé studie navíc potvrdily vliv eritadeninu na snížení krevního tlaku. Konzumují se tepelně upravené pokrmy z houby nebo prášek ze sušených plodnic v kapslích.

Korálovec ježatý(Hericium erinaceus)

Houba u nás roste vzácně, obvykle od července do října, paraziticky na živých kmenech listnáčů. Bílé kulovité plodnice mající 70 až 150 milimetrů v průměru, jsou kompaktní, s měkkými ostnitými trny. Tvar plodnice inspiroval k zajímavým pojmenováním této houby. Překlad anglického názvu je „lví hříva“, čínského a německého zase „opičí hlava“.

Národy jihovýchodní Asie znají houbu mnoho století a používají ji jak k přípravě pokrmů, tak i jako lék v TČM. Je ceněna především pro zklidňování zažívacích obtíží a posilování imunity. Indiáni v Severní Americe měli při sobě vždy prášek ze sušených plodnic pro ošetření ran a k zastavení krvácení.

Vzhledem k obsahu biologicky aktivních látek je houba velmi perspektivní. Korálovec přispívá k regeneraci sliznice trávicího systému. Je vhodná při léčbě pálení žáhy, žaludečních vředů a chronického zánětu žaludeční sliznice a střev (Crohnova choroba). Také v případě klinické studie s podáváním korálovce v kombinaci s chemoterapií u pacientů s nádorovým onemocněním jícnu a žaludku došlo k redukci metastáz v 70 procentech případů oproti kontrolní skupině.

Bylo zjištěno, že korálovec obsahuje hericenony a erinacin Q vyvolávající tvorbu proteinu NGF (nervový růstový faktor), který podporuje regeneraci mozkové tkáně, což může vést ke zlepšení zdravotního stavu pacientů s Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou. Nasazuje se proto při obtížích nervového původu a zlepšuje kognitivní funkce. Používá se také při neurózách či pro zpomalení průběhu některých autoimunitních chorob, jako například roztroušené sklerózy. Na našem trhu je korálovec k dostání ve formě doplňků stravy.

Housenice čínská(Cordyceps sinensis)

Housenice patří mezi houby vřeckovýtrusé. Vyvíjí se na larvách můry hrotnokřídlece, a je proto houbou entomofágní („hmyz napadající“). Larvy hostitele infikované sporami housenice čínské žijí na povrchu půdy či těsně pod ním a na zimu se zahrabávají do půdy. V posledním roce pětiletého vývoje larvy, kdy je mycelium schopné reprodukce, houba larvu usmrtí svými mykotoxiny a v létě vyrážejí z hlav usmrcených larev na povrch půdy zvláštní útvary nazvané stromata. Tyto se sbírají a používají jako doplněk stravy.

Nalézá se ve volné přírodě pouze v některých provinciích Číny (Tibet), dále v Bhútánu a Nepálu od výšky 3800 do šesti tisíc metrů nad mořem. V posledních letech se tamní územní orgány snaží sběr housenice regulovat, aby se jak můra, tak i housenice ve svém přírodním prostředí zachovaly. Stromata se prodávají včetně suchých larev hmyzu obsahujících podhoubí housenice. Poptávka po houbě je rok od roku vyšší, a tím stoupá i její cena, která je v současnosti 100 tisíc až 180 tisíc korun za kilo. Stromata se nedají uměle vypěstovat, v laboratorních podmínkách lze získat pouze podhoubí. Místo housenice čínské se dá snadněji vypěstovat příbuzná housenice červená (Cordyceps militaris), parazitující také na hmyzu, a rostoucí dokonce i u nás. Housenice červená obsahující stejné účinné látky jako housenice čínská se uměle pěstuje na sterilizovaném zrnu obilovin. Za tím účelem bylo vybudováno v Číně a Thajsku mnoho pěstíren.

Léčivé účinky housenice čínské jsou v TČM známé po dva tisíce let. Houbu si mohli v Číně dovolit používat jako léčivou drogu jen příslušníci císařského dvora a šlechta. I přes obtížnou dosažitelnost se považovala za vrcholnou drogu TČM. Práce zmiňují použití housenice při léčbě ledvinových, plicních a srdečních chorob, léčbě mužské a ženské sexuální dysfunkce, hemoroidů, vyčerpanosti organismu. Osvědčila se při urychlení hojení ran, rakovině a tuberkulóze. Používala se pro obnovení chuti k jídlu a prodlužovala věk.

Z biologicky aktivních látek houba obsahuje nukleotidy – například kordycepin účinný proti virovým onemocněním, jako je HIV či žloutenka typu B a C. Housenice také podporuje činnost ledvin a pomáhá předcházet ateroskleróze. Použití housenice je oblíbené zejména u dvou skupin v populaci – u sportovců a starších osob. U sportovců se vychází ze zkušenosti čínských vytrvalostních atletek, které po pravidelné konzumaci housenice v roce 1993 vytvořily devět světových rekordů při Všečínských sportovních hrách. Housenice u nich nepůsobila jako nepovolený doping, ale jako adaptogen.

Hlíva ústřičná(Pleurotus ostreatus)

V Evropě jsou nejznámějšími léčivými houbami různé druhy hlív. Plodnice rostou na odumřelém dřevu listnatých stromů a vyrůstají střechovitě nad sebou. Konzumují se jako součást různých pokrmů, ale tvoří i nabídku doplňků stravy, v prášku v kapslích či tabletách, a to buď samotné, nebo ve směsi s dalšími účinnými rostlinnými produkty.

Hlívu nabízí většina obchodů s potravinami, při troše štěstí ji lze najít i v českém lese a také si ji můžeme vypěstovat doma. Houba posiluje imunitní systém, působí proti tvorbě bradavic způsobené papilomaviry a používá se při ekzémech a kožních alergiích. Obsažený lovostatin též snižuje obsah cholesterolu v krvi.

Co jsou to adaptogeny?

Léčivé houby jsou řazeny mezi adaptogeny. To znamená, že zvyšují odolnost organismu proti stresovým situacím, jako je zranění, únava nebo nemoc. Slovo adaptogen je odvozeno od toho, že pomáhají tělu s adaptací na výše zmíněné stresové situace.